Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové,

já bych samozřejmě nejprve řekl rámcový postoj ODS k tomuto zákonu. ODS vítá, že ministerstvo konečně předložilo po dlouhém váhání a problémech, odkladech, do Sněmovny zákony, které mají nějak řešit situaci v odpadovém hospodářství u nás, které by toto hospodářství učinilo odpovídajícím podmínkám 21. století. Koho z vás, dámy a pánové, by zajímalo, jaká je stávající situace v odpadovém hospodářství v České republice, tak mohu odkázat na zprávu o životním prostředí, kterou vydává vláda každý rok. Letos tedy je to zpráva obsáhlá a týká se roku 2018, kde je poměrně významná kapitola věnovaná odpadovému hospodářství. Úvodní přehled norem, podle kterých se řídí u nás hospodaření s odpady, ukazuje, že máme celkem 16 norem, které, ať už jsou evropské nebo ať už jsou naše státní, tak nějakým způsobem ovlivňují nakládání s odpady. Jejich výčet zaujímá pomalu spolu tedy se základními aspekty, na které tyto legislativní normy působí, skoro dvou a půl, skoro tří stránek v tom textu. Samozřejmě, že základním údajem je přehled složení produkce odpadů - 62,7 % jsou stavební a demoliční odpady, 14,9 % odpady komunální, odpady ze zařízení na zpracování odpadu 7,6 %, z tepelných procesů jsou to 4,2 %, odpadní obaly 3,3 %, ostatní 6,7 %. Celková produkce se u nás zvyšuje, od roku 2009 došlo k navýšení o 17,1 %. Důležitým ukazatelem také, který uvádí tato zpráva, je celková produkce odpadu na jednoho obyvatele, která v roce 2018 činila 3555,7 kg na obyvatele a ve srovnání s obdobím roku 2009 došlo ke zvýšení tohoto ukazatele o 480 kg na obyvatele a meziroční nárůst mezi lety 2017 a 2018 je o 296.

Co se týká pak toho nakládání s odpady, tady je třeba skutečně říct - a kolega Elfmark to tady už připomněl - že je zde problém mezi vlastně čtyřmi způsoby, jak naložit se vzniklým odpadem. Uložení na skládku, což je samozřejmě věc diskuse a je to ten řekněme nejjednodušší způsob, jak se odpadu zbavit. Je to jeho energetické využití, tedy také poměrně ne úplně principiálně složitá věc, přetransformovat na určitý spalitelný produkt a pak jej tedy využít na tepelnou energii v nějakém zařízení na energetické využití odpadu. Je to jeho recyklace, jeho přeměna na nějaký jiný výrobek, na nějakou jinou surovinu. A konečně je to ten čtvrtý způsob, prostě bránit se vzniku odpadu, prostě vůbec odpad nevytvářet. Každý z těch způsobů má nějaké svoje zastánce, nějaké odpůrce, některé ty cesty mají jednodušší řešení. Zdá se, že cestou ke snižování ukládání odpadů na skládky je zvyšování poplatku. Zdá se, že cestou k navýšení recyklace je zvýšení úrovně třídění, ale zároveň také i podpora výrobků, které vzniknou tou recyklací.

Možná by bylo zajímavé, kdybychom se podívali na to, co říká o odpadovém hospodářství ten dokument, který poměrně teď v nedávných dnech hýbá Evropou a tady byl myslím zmiňován včera při interpelacích. Je ta Zelená dohoda pro Evropu. Ta Zelená dohoda pro Evropu, tady jsem si z ní vytáhl vlastně dvě stránky, se odpadům věnuje ve svém § 2.1.3. A ten název je příznačný. Aktivizace průmyslu pro čisté oběhové hospodářství. Čili už jen první signál, který nám dává Evropská komise ve svých snech do budoucna, je, že chce přejít na úplné oběhové hospodářství, tedy cirkulární ekonomiku, která neprodukuje žádné odpady. Přitom dlouholetá, tisíciletá, desetitisíciletá zkušenost prostě říká, že organizmus, který neprodukuje odpady, zahyne. Tak jakým způsobem pak chce dosáhnout Evropská unie úplné cirkulární ekonomiky? Tady jsou k tomu některé návody.

K dosažení klimaticky neutrálního oběhového hospodářství Evropská unie vyžaduje plnou mobilizaci průmyslu. Čili staví základ na průmyslu. A to už je první taková zajímavá věc. Vyzývá k tomu neprodleně, tedy abychom byli v roce 2050 připraveni k té bezuhlíkové Evropě, tak je třeba začít už hned teď. Materiál udává, že pouze 12 % materiálů, které dneska průmysl využívá, pochází z recyklace. Zároveň také tady upozorňuje na to, že přechod k čistě oběhovému hospodářství je impulzem k vytváření pracovních míst. Samozřejmě nic proti tomu, to si myslím, že asi může být zčásti také pravdou.

Komise se chystá v březnu 2020 přijmout průmyslovou strategii Evropské unie, která by se měla zabývat dvojí výzvou: Zelenou transformací a digitální transformací. Nás tedy teď bude zajímat ta zelená transformace, která má vyústit v této oblasti v novém akčním plánu pro oběhové hospodářství. Z toho by člověka skoro mrazilo v zádech. Opět nějaký akční plán, opět nějaké dramatické cíle, které si Unie chce stanovovat. Chce zmodernizovat ekonomiku Evropské unie a využít příležitostí, které dává oběhové hospodářství doma i na globální úrovni. Energeticky náročná průmyslová odvětví, tedy ocelářství či výroba chemických produktů a cementu se mají stát lídry v této dekarbonizaci a v té modernizaci tak, aby byla bezodpadová.

Akční plán bude obsahovat politiku udržitelných produktů. Tato politika bude upřednostňovat zmenšení objemu materiálů a jejich opětovné využití ještě před tím, než dojde k jejich recyklaci. Bude podporovat nové obchodní modely a stanoví minimální požadavky, aby se produktům škodlivým pro životní prostředí zabránilo v přístupu na trh Evropské unie. Akčním plánem pro oběhové hospodářství se bude řídit transformace ve všech odvětvích, avšak zejména se soustředí na ta z nich, která jsou nejnáročnější z hlediska zdrojů, tedy odvětví textilu, stavebnictví, elektroniky a plastů. Komise se zaměří na cíl proti záměrně přidávaným mikroplastům a neúmyslnému uvolňování plastů. Komise vypracuje požadavky, aby bylo zajištěno, že veškeré obaly, veškeré obaly na trhu Evropské unie budou do roku 2030 opět použitelné, opětovně použitelné nebo ekonomicky recyklovatelné. Vypracuje regulační rámec pro biologicky rozložitelné plasty. Akční plán bude rovněž obsahovat opatření, která mají povzbudit podniky k tomu, aby spotřebitelům nabízely a umožnily jim si zvolit opětovně použitelné, trvanlivé a opravitelné produkty.

Bude provedena analýza potřebnosti práva na opravu a omezení plánovaného zastarávání produktů. Plánované zastarávání produktů. Tak se tomu říká, nějaká součástka, která po uplynutí záruční doby způsobí, že výrobek se zničí a spotřebitel si bude muset zakoupit nový. Jenom si zkusme představit, co v dnešní době bude znamenat takovýhle náhlý přechod k této vysněné cestě. Prostě dneska nevím, kdo z nás automobilistů umí vyměnit žárovku. Třeba před 40 lety na škodovce 105 jsem si to uměl udělat. Tehdy jsem třeba seřizoval předstih, vyměňoval jsem brzdové destičky a vozil jsem potom v tom autě svoje děti. Dneska si vůbec neumím představit, dneska ani ten automechanik neumí opravit součástku. On ji vyjme, jde do skladu, vezme novou a nahradí ji tou novou součástkou. Stejně tak mobily, které 90 % z vás v tuhle chvíli používá, čte si v nich internet. Měl jsem mobil, který když zkolaboval, tak jsem vyjmul baterii, on se nějak restartoval, dal jsem ji zpátky a mobil fungoval. Tady ani nevím, jak bych se k té baterii dostal v tom zataveném, uzavřeném mobilu.

Představa stoprocentní oběhové ekonomiky je představa - podle mého názoru - velmi nebezpečná a patří mezi ty představy, kterými nás Evropská unie zásobuje a které mohou přinést naší ekonomice, životu našich lidí obrovské problémy. Ještě tedy zmíním něco dál. Politika pro udržitelné produkty má rovněž přispět k podstatnému snížení objemu odpadu. Jasně, když se něco bude pořád opravovat, jako to dělávali naši předkové, jako to ještě je do dneška u některých automobilů, tak samozřejmě se nestanou tím odpadem, tím autovrakem, který řeší jeden z těch dalších tří zákonů, který nás čeká. Tedy budeme si ta auta opravovat? Ty staré diesely budeme opravovat, jenomže Evropská unie zase nějakým jiným nařízením nám zakáže s těmi diesely jezdit po silnici. Čili budou to opravitelné produkty, budeme si je opravovat, ale nebudeme smět je používat. Tak. Levá ruka neví, co dělá ruka pravá. A to je v případě Evropské unie poměrně častý jev.

Není tady ani slovo o tom, v té Zelené dohodě pro Evropu, v té její části, kterou jsem si tady jako část o odpadech vybral, ani slovo o tom, jak budou muset lidé reagovat na tyhlety plány evropských plánovačů. Mluví se o tom, jak se má přizpůsobit průmysl. A na průmysl oni mají nevídané páky, samozřejmě, regulace, pokuty. Nakonec dneska pomalu začíná likvidace evropského automobilového průmyslu tím, jak vypadá tlak na výrobu elektroaut. Každá ta firma musí plnit emisní limity. Samozřejmě ta auta na naftu nebo na benzín nějaké emise mají, i když poměrně velmi nízké a rozumné, ale elektroauto, elektromobil je považovaný za vozidlo s nulovou emisí, protože se ta energie vyrábí někde vedle v elektrárně, to těm zákonotvůrcům je jedno. To jsou rozpory, na které je nezbytné, abychom upozornili a byli si jich vědomi.

Stejně tak se v té zelené dohodě, v té části, neříká nic o tom, že by se část odpadu mohla využít energeticky, což je logické. Ty odpady, které mají určitou výhřevnost, tak prostě by mohly být přeměněny na tepelnou energii. Dneska samozřejmě Evropská unie se vydala cestou zavírání uhelných elektráren, zavírání tedy tím pádem uhelných dolů, likvidace celého toho uhelného průmyslu, což je samozřejmě nesmírně zásadní a významné rozhodnutí. Německo přijalo teď nedávno to rozhodnutí, již k roku 2038 se chtějí obejít bez uhlí. Přitom ty zdroje, jak je vidět, jim stačit nebudou. Já mám k tomu velmi podrobnou analýzu připravenou, kterou bohužel nemám možnost tady pronést, protože pan premiér nechodí na písemné interpelace a já právě jsem na základě písemné interpelace vytvořil tady ten materiál, který ukazuje všechny tyhlety omyly, kterými se Evropská unie hodlá vydat. Takže pozor na to. Ty záměry Evropské unie sepsané do Zelené dohody pro Evropu, Green New Deal,jsou takové, že naše zákonné prostředí prostě na to nebude stačit. Nejsme schopni vytvořit stoprocentně oběhové hospodářství. To prostě podle mého názoru i ze samotného principu možné není.

Dámy a pánové, já jsem si vědom těch problémů, jsem si vědom těch různých tlaků, kterým jsme každý z nás vystaveni. Já myslím, že tady je potřeba rozumně se zachovat. Já už jsem jednou řekl, že vítám to, že ministerstvo připravilo tento zákon. Doporučil jsem poslancům za Občanskou demokratickou stranu, aby nebránili propuštění do druhého čtení. Samozřejmě, že ve druhém čtení se budeme snažit některé věci, o kterých si myslíme, že nejsou v tom zákoně správné, napravit. Vím, že je tady nejčastěji zmiňovaný jednak tedy ten termín ukončení skládkování, který se z roku 2024 mění na rok 2030. Já jenom připomínám, že před, nevím, pěti lety možná jsem tady u toho mikrofonu před tím termínem 2024 varoval. Říkal jsem, že naše obce prostě nejsou připravené skončit se skládkováním takhle brzo. Prostě nejsou na to kapacity, nebude co dělat s tím odpadem. My jej sice můžeme krásně vytřídit. V tom jsme skutečně dobří, v tom jsou Češi dobří. Patří to k určitým bych řekl i novým takovým kulturním zvykům v rodinách odpady třídit, pak je odnášet na to určené místo do těch různobarevných popelnic. A ten vytřídění materiál potom přichází do těch míst, kde se zpracovává nebo ještě dále třídí. Ale bohužel, když nám teď vypadli naši zahraniční odběratelé, tak část toho vytříděného odpadu prostě končí zase na skládce. Vytřídí se, zabalí do pěkných balíků a ty balíky se bohužel odvezou a vyhodí se do skládky. Čili chceme-li v tomto ohledu nějak pokročit, tak souhlasím s tím, abychom motivovali tu recyklaci. To myslím, že bude dobře, třeba tím, že podpoříme ve výběrovém řízení ty firmy, které budou schopné dávat do svých produktů určitou část prostě recyklovaného odpadu.

Stejně tak je u nás problém vybudovat nové zařízení na energetické využití odpadu. Prostě je to zařízení, je to věc, která je poměrně mezi obyvatelstvem podezřelá. V podstatě strážci životního prostředí, všichni ekologičtí aktivisté vždycky proti té nové myšlence vystoupí, podávají žaloby, snaží se jejímu budování zabránit. Podle mého názoru opět je to cesta, kterou musíme jít. Je nezbytné část odpadu, který je k tomu vhodný, prostě využít energeticky v příslušných zařízeních a tedy i prostě upravit podmínky pro budování tedy zařízení na energetické využití odpadu.

Ten zákon samotný je zákon, který prošel, jak už jsem řekl, s poměrně velkými problémy. Vláda jej myslím, pane ministře, stáhla z programu, ještě někdy na podzim jste to vrátili zpátky. Bylo k tomu já nevím asi tři tisíce připomínek, ne­-li víc. Prošlo to s velikým množstvím rozporů. Prošlo to s velikým množstvím rozporů. Já jsem napočítal asi dvacet těch rozporů, které prostě... (Poslanec se probírá písemnými podklady.) Tady to mám. Ano, dvacet, tady je uvedeno v naší zprávě, dvacet institucí, které podávaly rozpor. Je tady 32 hlavních témat, které jako rozpor byly podány k tomuto zákonu. To jednání s tiskem(?) nebylo lehké.

Čili já bych chtěl na závěr shrnout: podpoříme posun do druhého čtení a náš názor je ten, že podpoříme zavádění oběhového hospodářství v České republice, ale chceme, abychom se řídili zdravým rozumem a dbali na zachování konkurenceschopnosti českých firem. Budeme také bránit, a to už v tomto zákoně, zavádění přísnějších pravidel pro české občany a firmy a stanovování dřívějších termínů pro různá omezení, než je od nás z Evropské unie vyžadováno. To je ten gold-plating, který tady také někdo zmiňoval. Čili na to je třeba si dát pozor. Já jsem se podíval jenom letmo do zákona o obalech a opět vidím, že ty limity pro recyklaci jsou prostě už skoro blízké k tomu, co si Unie dává jako svůj cíl v roce 2050. Není to 100 %, ale 85 % tam prostě, pane ministře, máte, těch recyklovaných obalů, což si myslím, že opět jsme nad rámec Evropské unie a je to ten typický příklad toho gold-platingu, kterému se musíme bránit. Budeme se pokoušet udržet možnost, aby si podnikatelé a živnostníci mohli bez omezení vybrat, komu budou předávat svůj živnostenský odpad a naopak razantně odmítneme jeho povinné začlenění do komunálních systémů měst a obcí. Sice v zákoně to je, ale můžeme se obávat, že některé pozměňovací návrhy se budou snažit změnit jej v model povinný, kde bude povinnost předávat to do komunálních systémů. Zabráníme nebo pokusíme se zabránit přenášení dalších finančních povinností na podnikatele z důvodu neochoty orgánů státu plnit své povinnosti. Čili zachovat ten princip poplatník plátce odběru poplatků a nechceme, aby se tedy přijal nějaký princip odpovědnosti toho producenta, jako je tomu dneska u DPH, kdy jsou ti podnikatelé stíháni vlastně tím daňovým úřadem velmi, velmi nekompromisně. A ještě konečně, jak už jsem řekl, podpoříme takové ty nástroje pro posílení recyklace vedle tedy rozumného navýšení poplatků za skládkování. Říkám: rozumného navýšení poplatků. Otázka, zdali je možný kompromis mezi termínem pro ukončení skládkování 2024 a tím termínem v zákoně 2030, je velká otázka. František Elfmark zmínil, že oni nepodpoří 2030. Já slyším ve svém okolí, že to je rozumné. Já si také myslím, že to je rozumné. Bude-li potřeba hledat kompromis, je třeba mluvit ne jenom s těmi představiteli těch lobbistických skupin, ale třeba zrovna i s obcemi, které se dělí na dva druhy. Některé obce mají skládku, provozují ji a mají užitek z toho, co jim ona skýtá v podobě těch poplatků. Jsou obce, které skládku nemají, a naopak musí tedy platit těm obcím skládkou vybaveným. Takže tady je třeba velmi citlivě, citlivě postupovat a jak při stanovení těch poplatků, i tedy té bonifikace za třídění být velmi, velmi rozumný a opatrný.

Čili my jsme připraveni k diskusi o tom. Ve druhém čtení předložíme své pozměňovací návrhy a těším se na projednávání v dalších etapách. K dalším zákonům ještě vystoupím, ale již ne tak obsáhle, tam myslím si, že už ty věci jsou celkem zřejmé.

Děkuji za pozornost.