Pro spoustu je to přežitek z dob minulých před více jak 28lety, ale mnozí na to vzpomínají s nostalgií, kdy nesly transparenty svých podniků a závodů, na setkání s přátely a kolegy či den otevřených dveří v podnicích.

Bylo ale co slavit, po 2. světové válce průmysl a zemědělství zcela zničeno, tak se muselo vše znova budovat, poté únor 1948, znárodnění a kolektivizace dodaly našemu hospodářství směřování na SSSR.Přesto ale naše podniky nejen na Východě, ale i na Západě slavily se svými výrobky, stroji, zařízeními či zbožím slavily úspěchy.

Dnes není ani co slavit, bereme už dnes zaměstnání jako větší zlo, že tam jen chodíme, abychom jako velká část našich občanů, možná i my sami jen přežívaly od výplaty k výplatě.

Někteří z nás dříve chodily do zaměstnání i s nadšením, dneska tomu mnohdy není a to je smutné.....Podniky na světové úrovni a jménu zničeny, rozkradeny, platy mizerné(ač se nám stále podsouvá jak si žijeme neskutečně dobře, ale můžeme posoudit jedině my sami).

Statisíce nezaměstnaných a další na sociálních dávkách, místo nich makají Ukrajinci, Maďaři, Rumuni, Poláci, Bulhaři, Mongolové a mohl bych dále pokračovat, údajně proto, že nejsou lidi, ale velká část firem a podniků nechce ani zvedat mzdy, jim vyhovují nízké mzdy.Tímhle opravdu nemůžeme Svátek práce slavit, začít bychom měli radikálním zvýšením minimální mzdy, snížením odvodů, trestat zaměstnávání cizinců, práci na černo a omezit rapidně agentury práce.

Proto se musíme postarat o své pracující občany a zlepšit pracovní a mzdové podmínky, pak bude i možná naděje slavit znovu Svátek práce.