Ve Sněmovně je ze všech zvolených poslanců téměř polovina komunálních či krajských politiků. Dvakrát tolik, než minulém volebním období. Je to trend, o kterém rozhodují samotní voliči - jednoduše si starosty ve vrcholné politice přejí. Kandidáti své funkce uvedli na kandidátkách a naprostá většina z nich na tom stavěla svou kampaň.

Proč? Voliči mají ke starostům ve svém městě blíž. Sledují jejich práci, aktivity v rámci lokální politiky, komunikaci v rámci místních komunit. Vidí výsledky a proto jim důvěřují. Takového zástupce pak logicky chtějí i na celostátní úrovni.

Rozumím občasným narážkám na kumulaci funkcí. Souhlasím s tím, že by politici neměli zastávat funkce, které nezvládnou. Vše je o dobré práci s časem a hlavně o dobře sladěném pracovním týmu. Kritika by pak měla přijít jen tehdy, pokud kumulace funkcí negativně ovlivňuje výsledky práce politika. Proč ale předem kritizovat něco, co si přejí samotní voliči ? A ve chvíli, kdy to může naopak být pro město přínosem? To přeci není kritika, ale účelové okřikování politických oponentů.

Jak hájit zájmy obce na celostátní úrovni? Z pozice poslankyně jsem okamžitě začala řešit pro Pětku hned několik zásadních věcí. Třeba tlačit na to, aby se nevyhnutelné škrty ve státním rozpočtu co nejméně dotkly obcí.

Jako členka Výboru pro zdravotnictví připravuji řadu aktivit souvisejících se zamezením zneužívání substituční léčby drogově závislých. Pětku trápí drogy a jejich náhražky na ulici přes deset let.

Opřela jsem se do toho a razantní úprava legislativy je další logický krok. Přínosné to bude nakonec pro celou Prahu i pro ty, kteří se potřebují ze závislosti vymanit. A hlavně pro náš veřejný prostor.

Jsem také členkou Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a dále Podvýboru pro regionální školství a celoživotní učení a Podvýboru pro kulturu. Chci výrazně urychlit investice do kvalitního vzdělávání pro naše děti. Ale i pro ty, kteří se chtějí v rámci svého života přizpůsobovat trendům a učit novým věcem. Podpořit musíme naše školy, učitelskou profesi obecně a hlavně ředitele, na kterých to celé stojí. Je to cesta k naší prosperitě.

Ještě je tu Stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti. Proč? Chci propojit odborníky MŠMT a MPSV a umožnit rychlejší vznik standardu profese Sociálního pedagoga. Je to most mezi školou a rodinou, do které se nám vyplatí investovat. Pomáhá měnit klima školy tak, aby se v ní všichni cítili lépe. To se pozitivně odráží nejen na studijních výsledcích dětí, ale i v jejich motivaci dále se vzdělávat. Zajímá vás víc? Mrkněte na můj článek.