V Británii už COVID pasy jako vstupenku do podniků odmítli. Je na čase se i k tomuto tématu postavit po anglicku a odmítnout státem vynucenou segregaci a diskriminaci lidí.

Je obrovská past myslet si, že nás Covidpas přiblíží k normálnímu životu. Naopak. Od normálního života nás permanentně oddělí. Nyní máme jakous takous naději, že hospody i obchody se jednou otevřou, a zase se jednou budou pořádat koncerty, a budeme žít jako dřív: jako svobodní lidé.

S Covidpasem se k normálnímu životu už nikdy nevrátíme. A tento nově nastoupený trend, čili že někdo smí na večeři a jiný nesmí, nebo třeba že někdo může sedět v autobusu vepředu a jiný nesmí, ten se bude dále upevňovat a postupovat dále. Proč třeba lidem bez Covidpasu neznemožnit nákup v supermarketu? Proč jim neznemožnit opustit hranice obce? Proč jim neznemožnit využívat svůj vlastní byt v bytovém domě? Proč jim nesebrat volební právo? To byste asi koukali, jaká zvěrstva mají naši politici, AŇáci, ODSáci či Piráti v hlavě a co na nás chystají! Je naprosto morální uvažovat o falšování Covidpasu.

Je naprosto morální tuto segregaci odmítnout a bojkotovat ji. Stejně jako v roce 1955 Rosa Parksová odmítla rasovou diskriminaci ve veřejné dopravě v Alabamě.

Jediná relevantní otázka v této věci je: jak technicky na to? Půjde jednoduše falšovat QR kód? Vzniknou na to generátory? Jaké bude riziko odhalení a jaké budou postihy a jak budou vymahatelné?

A jak přísně budou majitelé obchodů či hospod ochotni Covidpasy kontrolovat? Nedělejme si iluze. Nebudou rebelovat. Nemysleme si, že majitelé hospod, které jsme dlouhé měsíce drželi nad vodou tím, že jsme si chodili pro pivo do džbánku a jídlo do krabičky, nás nyní podpoří a Covidpas budou kontrolovat jen tak naoko, aby se neřeklo.

A netvrďte mi nikdo, že falšování Covidpasu znamená šířit nakažlivou nemoc nebo zvyšovat riziko jejího šíření. To je naprostý nesmysl. Je pouze na nás, jakou míru opatrnosti zvolíme, jak ve smyslu minimalizace rizika, že já sám někoho nakazím, ale i že se nakazím od někoho druhého. Je jen chiméra myslet si, že díky státní represi odstraníme zcela všechna rizika. A že díky všemocnému státu budeme neustále zdraví a žít věčně.

Je to přesně naopak: kvůli všemocnému a do všeho zasahujícímu státu budeme nuceni žít velmi bídným a smutným životem. A jsem si jistý, že takový život je mnohem kratší, než jak by mohl být, pokud bychom žili ve svobodné společnosti, svobodném státě, v neregulovaném čistém kapitalismu, kde každý může žít plným, produktivním, bohatým a šťastným životem.