Kasační soud připustil jeho dovolání, kvůli pandemii koronaviru ale nezasedl. Případ proto stále není uzavřen a zůstává tak naděje na jeho úplné očištění.

„Pan Sagan měl poslední soud loni v lednu. Tehdy mu byl místo očekávaného okamžitého propuštění trest zvýšen z 18 měsíců na dva roky, proti čemuž podal dovolání ke kasačnímu soudu. Po téměř roce, co v Paříži prověřovali předloženou stížnost, byla uznána její důvodnost a měl být stanoven termín projednání. Kvůli pandemii koronaviru ale francouzská justice nezasedá. Pan Sagan tak bude propuštěn ještě před uzavřením případu,“ vysvětluje europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), který se v případu od počátku angažuje.

Do Francie jsem přijel čistý, čistý chci také odejít

Zdechovský je po celou dobu v úzkém kontaktu s rodinou pana Sagana, které v mezičase navrhoval zkusit podmínečné propuštění. To ale narazilo na několik komplikací.

„Pan Sagan vždy tvrdil, že do Francie přijel čistý, a tak z ní chce také odjet. Když se pak rodina dozvěděla, že by o podmínečném propuštění rozhodoval stejný soud, co mu trest ještě zvýšil, rozhodl se pan Sagan o propuštění nepožádat a vyčkat na rozhodnutí kasačního soudu. Ten měl totiž rozhodnout podle advokátů do roka,“ popisuje další podrobnosti Zdechovský.

„Jedinou dobrou zprávou v případu tak je jen fakt, že přítelkyni pana Sagana zafungovala chemoterapie a její vážný stav se relativně stabilizoval. Všichni ale stříháme metr k 5. červenci, kdy se spolu budou moci konečně vidět,“ říká Zdechovský. Ve vězení pana Sagana opakovaně navštívil jeho bratr, věznice však nikdy oficiálně nepovolila telefonování rodině.

Jiří Sagan byl 5. července 2018 zatčen v Calais poté, co bez problémů prošel všemi hraničními kontrolami na cestě do Británie. Po zhruba 200 metrech za tou poslední, ještě na francouzské straně, sám zastavil a zavolal policii, protože najednou zaslechl zvuky z nákladového prostoru svého chladírenského vozu.

Po odemčení návěsu pohraničníci objevili 15 Iráčanů a obvinili Jiřího Sagana z pašování lidí. Úmysl pašovat však panu Saganovi nikdy nebyl prokázán, nenašla se žádná komunikace s převaděči, žádné peníze a běženci přímo vypovídali ve prospěch řidiče s tím, že o nich nevěděl a oni se do vozu dostali násilně s pomocí skutečných pašeráků. Ozývat se začali sami, protože byli přesvědčeni, že jsou už na území Británie. Přesto si dvouletý trest odpykává pouze řidič.