Ano, jak jsme se mohli přesvědčit při útocích v Bruselu a Paříži, takoví lidé už operují i na území EU, jedno z velkých semenišť tohoto druhu radikalismu se ale nachází i v několika balkánských zemích. Považuji proto za více než prozíravé nepouštět tuto oblast ze zřetele.

V následujících řádcích bych se rád věnoval Bosně a Hercegovině, protože právě zde má islamismus ze všech balkánských států nejdelší historii. Situaci v ostatních balkánských zemích bych rád věnoval další článek.

Z Balkánu až do ISIS

Pro začátek uvedu pár důležitých čísel. Podle sarajevských zdrojů je v Bosně a Hercegovině přinejmenším 3000 muslimských extremistů, ale jedná se o ten nejnižší odhad bezpečnostních odborníků. Ve skutečnosti to může to být mnohem více.

Nezmínit nelze ani účast původem bosenských bojovníků, kteří odešli na Blízký východ bojovat na straně militantních islamistů, především v řadách ISIS. Oficiální údaje hovoří o 160 lidech, nicméně spolehlivé informace hovoří o více než 340 osobách. 90 % z těchto 160 lidí posílilo právě řady Islámského státu. 30 z nich zahynulo a 30 se navrátilo zpět. Rozhodně se tedy nejedná o zanedbatelná čísla.

V rámci ISIS dokonce existuje samostatná balkánská brigáda bojovníků s džihádisty z Bosny a Hercegoviny, Albánie, Makedonie, Kosova, Černé Hory a Srbska. Zpravodajské zdroje mají navíc za to, že na území Bosny a Hercegoviny existuje 20 teroristických buněk aktivních v náboru a tréninku v balkánských zemích.

Mimo kontrolu státu

Přítomnost radikálního islámu či islamismu se v Bosně projevuje mnoha způsoby. Například východobosenská obec Gornja Maoča je známá mj. i jako centrum wahhábismu domácího i cizího původu. Není náhodou, že z této oblasti odešlo mnoho lidí bojovat do Sýrie na straně islamistů. Mezi nimi jsou lidé jako např. Nusret Imamović, jeden ze zahraničních vůdců al-Káidy, který je na americkém seznamu globálních teroristů. Ve stejné vesnici žil i Mevlid Jašarević. Ten byl pro změnu odsouzený v roce 2012 na 18 let vězení za několik útoků proti americkým ambasádám a sídlům mezinárodních organizací.

O tom, že stát zde neplní dobře svoji funkci a není schopný zajistit vymahatelnost práva, svědčí i výroky soudce, který měl na starost případ posledně jmenovaného Jašareviće. Soudce se nechal slyšet, že kdyby měl stát vesnici Gornja Maoča plně pod kontrolou, nebylo by ani lidí jako Mevlid Jašarević.

Pojďme ale dále. V západní Bosně byla na území Velika Kladusa během občanské války logistická základna Imama Bosniće, bývalého vůdce jednotky mudžahedínů. Loni byl tento člověk odsouzen za podněcování k teroristickým aktivitám a verbování dobrovolníků pro „svatou válku” v rámci Islámského státu na sedm let do vězení.

Navíc v izolované oblasti Bosanska Bojna, pouhý kilometr od nekontrolované chorvatské hranice, koupil zmíněný Bosnić nejméně 8 akrů půdy, aby vybudoval tzv. “majid” – modlitební centrum salafistů. Soud v Sarajevu došel k tomu, že za velmi krátkou dobu bylo zaplaceno více než 200 tisíc dolarů od anonymního dárce z Kataru. Hranice s Chorvatskem je pro islamisty velmi důležitým místem, protože právě přes ni se mohou dostat zbraně i teroristé dále na území Evropské unie.

Neblahé dědictví občanské války

Co je tedy příčinou nynějšího stavu? Faktorů, které napomohly rozšíření radikálního islamismu v Bosně a Hercegovině, je hned několik: Kulturní, náboženská a územní blízkost s dalšími (muslimskými) zeměmi, křehká “vláda práva” a obrovské ekonomické potíže. Samotné kořeny rozšíření radikálního islámu v této oblasti však musíme hledat mnohem hlouběji v minulosti, a to před více než dvaceti lety v době občanské války v 90. letech minulého století. Tehdy totiž vlivem účasti zahraničních bojovníků poprvé pronikl radikální islamismus do Bosny, která se tak stala první balkánskou zemí postiženou pronikáním radikálního islámu.

V té době totiž potřebovali bosenští muslimové pro svůj boj získat zvenčí zbraně a finance. Vojenská pomoc zde přicházela především právě ze spřízněných muslimských zemí. Operovaly zde především dvě skupiny islamistických bojovníků:

• Íránci
   
• Afghánci - složená z více národností (Alžířané, Egypťané, Tunisané, Iráčané, Jemenci, Libyjci a Jordánci), čítala 10 tisíc lidí loajálních Usámovi bin Ládinovi.

Jednalo se především o mudžahedíny z Afghánistánu, kteří zde vytvořili batalion v Zenice.

Mnohem větší roli zde sehrála druhá skupina, jejíž působení zde zanechalo nesmazatelnou stopu. V čem konkrétně?

Účast fundamentalistických bojovníků v bosenské válce umožnila, aby zde radikálové napevno zapustili kořeny. Šíření islamismu v Bosně a Hercegovině napomohla i skutečnost, že zmínění bojovníci později dokonce obdrželi bosenské občanství a mohli zde působit bez jakýchkoli překážek. Nemůžeme se proto divit tomu, že od dob občanské války je země ležící v srdci Balkánu mj. i místem pro nábor nových dobrovolníků pro islámskou „svatou válku.“

Země na balkánské trase islamistů

Řečeno v krátkosti, Bosna a Hercegovina se stala jedním z center islamismu a důležitou součástí tzv. “balkánské spojky,” po níž pronikají radikálové dále do Evropy. Jinými slovy, pro radikální islamisty je území Bosny a Hercegoviny výchozím bodem pro vstup na území EU.

Situace v Bosně a Hercegovině ukazuje, že pro eliminaci teroristické hrozby i pronikání islamismu je naprosto nezbytná i účinná ostraha vnější hranice. Vítám, že se začalo mluvit o dlouho neřešených problémech např. bruselském Molenbeeku.

Zapomínat ale nesmíme ani na oblasti ležící mimo EU, ale stále ještě v Evropě. I zde by měla být více zaměřená naše pozornost. V opačném případě se může stát, že si přímo za vlastními zády zaděláme na další velký problém, který bude strašit celou Evropu.

Přeji hezký den a veselou mysl!