Kde se vzal Den žen?

Původ MDŽ můžeme hledat v roce 1907, kdy se konal první mezinárodní sjezd socialistických žen ve Stuttgartu. Právě zde padl návrh, aby se ženy určitý den v roce scházely a požadovaly volební právo. V roce 1908 byl sjezd následován protestním pochodem. V ulicích New Yorku se odhadem 15 tisíc žen dožadovalo kratší pracovní doby, vyšších mezd, volebního práva pro ženy a ukončení dětské práce. První národní den žen byl slaven v roce 1909 v USA, tehdy ještě 23. února.

Na návrh Clary Zetkinové, německé socialistky a zakladatelky ženského dělnického hnutí, byla od roku 1910 poslední únorová neděle slavena už v rámci celého mezinárodního ženského hnutí. Hlavním cílem bylo získání volebního práva pro ženy.

Ustálení Mezinárodního dne žen (MDŽ) na datu 8. března nastalo až po pochodu žen v Petrohradu v roce 1917. Během první světové války vyšly do ulic pod heslem „chléb a mír“. Jejich protest byl plánován na 23. února podle tehdy v Rusku používaného juliánského kalendáře, což byl v našem gregoriánském kalendáři 8. březen.

Chlebíčky a karafiáty

V české kotlině se MDŽ začal slavit mimo jiné i díky přičinění Charlotty Garrigue-Masarykové, nicméně poté fungoval svátek dlouhá léta především jako jeden z povinně slavených svátků komunistického režimu. Ženy byly velebeny nejen jako důležité pracovnice podílející se na budování socialismu, ale i jako síla předurčená nést břímě péče o rodinu a domácnost, čemuž přesně odpovídal způsob oslavy. V určený den často pomáhaly připravit pohoštění pro své kolegy na pracovišti a pak se zase rychle běžely postarat o členy své rodiny. Na význam historických událostí, ke kterým mělo MDŽ odkazovat, se trochu pozapomnělo.

Původní myšlenka svátku tak zapadla pod mnohaletou nucenou zábavu s fotkami výkonných a spokojených pracujících žen-matek a rozjařených mužů. Koupit karafiát a bonbonieru či mýdlo s květinovou vůní totiž bylo, a mnohdy stále je, o mnoho snazší než usilovat o změnu zažitých pravidel ve společnosti.

Jsme Zelené, jsme Zelení

Organizace spojených národů (OSN) v roce 1975 vyhlásila den žen celosvětově. V roce 2001 vydal generální tajemník OSN u příležitosti MDŽ poselství, v němž zdůrazňuje stále trvající problém ? nerovnoprávné zastoupení žen v politickém životě. A upozornil na to, že je třeba ženy více zapojit do rozhodovacích procesů.

V duchu tohoto poselství v Zelených aktivně používáme dostupné nástroje pro podporu rovného zastoupení. Deficit, který ženy historicky brzdil, ať už se jednalo o nerovný přístup ke vzdělávání nebo nedostatek pozitivních vzorů, tím pomalu vyrovnáváme alespoň uvnitř Zelených. Na lednovém sjezdu strany jsme tak poprvé zvolili do čela spolupředsednickou dvojici Magdalenu Davis a Michala Berga.

„Spolupředsednictví má hned několik výhod. Je to nepřehlédnutelný symbol, kterým dáváme najevo, že rovnost pohlaví pro nás není jen teoretický ideál, ale že ji aplikujeme i v praxi. Ve vedoucím tandemu musíte více přemýšlet nad jinými úhly pohledu a zároveň máte prakticky okamžitou zpětnou vazbu, což je výhodné zejména pro rozhodování v krizových situacích“, upřesňuje Michal Berg. Současné sedmičlenné předsednictvo strany je opravdu velmi pestré. Kromě vyrovnaného poměru žen a mužů (3:4), nabízí také zkušenosti lidí v různých životních situacích: bezdětných, rodičů i prarodičů a z různého sociálního prostředí. „Provozní výhodou pak je, že ve dvou stihnete dvojnásobek práce a máte k dispozici dvě různé odbornosti a zároveň je naplněna taková obyčejná lidská potřeba, že na důležité věci by neměl být člověk v životě sám,“ dodává Berg.

Nejen kvůli výše uvedeným výhodám objevují tento styl řízení i nepolitické organizace. Spoluvedení má nyní například i softwarový gigant SAP nebo berlínský filmový festival. „Pravidla pro minimální zastoupení žen na kandidátce používáme jako nástroj na cestě k cíli, tedy jako dočasné opatření dle úmluvy OSN proti diskriminaci žen. Jejich smyslem je ze dvou kandidátů se stejnou kvalifikací vybrat to ve skupině méně zastoupené pohlaví. Konkrétně ve volených orgánech strany a na kandidátkách jsou na prvních dvou místech žena a muž, dále pak každá trojice musí obsahovat zástupce obou pohlaví,“ doplňuje spolupředsedkyně Zelených Magdalena Davis.

To ale není jediný podpůrný nástroj, který Zelení používají. Pro plnohodnotné zapojení do politického života jsou důležité i další věci – jako například to, kde a kdy se jednání konají, aby je bylo možné sladit s rodinným životem. Velmi důležité je také sdílení zkušeností a mentoring od zkušenějších političek. Na workshopech určených pro ženy sdílíme know-how a hledáme nové cesty, jak stále rozšiřovat naše řady. (Chcete se přidat? Klikněte sem).

Gentlemani v ohrožení?

Co může být vyřešeno v Zelených, nemusí už být tak srozumitelné v celé společnosti. Nezřídka je možné vyslechnout názor, že kvóty nejsou fér a pro schopnou ženu jsou dokonce urážkou. Feminismus je pak chápán jako boj žen, které nenávidí muže, proti „starým dobrým pořádkům“. Při tom se ale zapomíná, že vše, co dnes považujeme za tradiční, schválili výhradně muži, často bez ohledu na potřeby a zájmy poloviny populace. Tlak na změnu genderových stereotypů pak může leckdo vnímat jako nebezpečné bourání růžových a modrých návodů na život, které nám přece tak „dobře“ sloužily po celá staletí.

Není překvapením, že v této situaci mnozí tápeme. Přestávají platit stará pravidla, a zároveň nejsou ještě pevně ustálena ta nová. Diskuzi o novém uspořádání je proto o to více potřeba vést s přizváním všech, kterých se týká. Musíme opustit obavu, zda budou ještě moci gentlemani dámám otevírat dveře, a začít bez sexistických předsudků otevírat dveře virtuální, a to především ty, které vedou k rozhodovacím pravomocem.

„Pokud chceme hrát opravdu fér, tak nestačí jen pustit ženy do hry, měly by být už u lajnování hřiště,“ uzavírá Anna Gümplová, první místopředsedkyně strany.