Evropským trendem přitom je co nejvíce odpadů dále využívat. Skládkování odpadu bez předchozí úpravy je v unijních zemích již 20 let zakázáno. Česká republika v tomto ohledu výrazně zaostává, a to zejména pokud jde o zpracování biologicky rozložitelného odpadu.

Ročně u nás na skládkách končí asi 2,5 milionu tun směsných komunálních odpadů, z čehož asi 1 milion tun tvoří kompostovatelný odpad. Z něj podle propočtů Hnutí DUHA uniknou v příštích 10 letech do ovzduší skleníkové plyny představující ekvivalent 10 milionu tun CO2. Tato praxe měla původně skončit už v roce 2024. Vzhledem k dosavadní nedostatečné podpoře Ministerstva životního prostředí však u nás chybí kapacity nahrazující skládky, jako jsou moderní recyklační zařízení či nízkoemisní spalovny schopné zpracovávat odpad s nižší výhřevností.

V souladu s balíčkem pro oběhové hospodářství přijatém Evropskou komisí v roce 2018 bychom měli v roce 2035 recyklovat nebo opětovně využívat nejméně 65 % komunálního odpadu. K tomuto cíli chce nová legislativa přispět zvyšováním motivace ke třídění odpadů, a to na jedné straně navýšením poplatku za ukládání odpadu na skládkách, na druhé straně zavedením tzv. třídící slevy pro obce, která umožní obcím s vyšší mírou třídění zachovat nižší poplatek za svoz odpadů, případně jej zvyšovat méně než ostatní. Z návrhu však zatím není jasné, jak se bude sleva vypočítávat.

Zcela zásadně v předkládané novele chybí konkrétní podpora návazné recyklace vytříděných odpadů. Hrozí tak, že bude pokračovat dosavadní situace, kdy si Česká republika sice vede velice dobře v oblasti třídění odpadu, jeho reálné využití však vázne na nízkém odbytu výrobků z recyklátu. Nabízí se jejich daňové zvýhodnění nebo zdražení primárních surovin, které by zvýšilo konkurenceschopnost recyklovaných materiálů. Kraje a obce mohou v tomto ohledu přispět upřednostňováním recyklovaných produktů při zadávání veřejných zakázek.

Je zřejmé, že při řešení problematiky odpadů nemůžeme spoléhat na jediný postup či zázračnou technologii. Své místo v balíčku odpadového hospodářství má jak materiálové, tak energetické využití odpadu. Při plánování a schvalování kapacity spaloven je však třeba vycházet ze skutečné potřeby regionů a mít na paměti hierarchii nakládání s odpady, v níž má hlavní prioritu předcházení vzniku odpadů a jeho opětovné využití.

Především však platí, že jediným k přírodě skutečně šetrným způsobem nakládání s odpady je zabránění jejich vzniku. Chceme-li dosáhnout dlouhodobě udržitelného způsobu života, musíme usilovat o přechod od lineárního ekonomického modelu, založeného na jednorázovém využití zdrojů, k cirkulární ekonomice. V rámci zákona o odpadech by mohl stát takovou transformaci podpořit například zvyšováním odpovědnosti výrobců za odpady.

Zelení v Moravskoslezském kraji považují ekologické nakládání s odpady za jednu ze svých priorit. Odpadové hospodářství a přechod na cirkulární ekonomiku úzce souvisí také  se snahou o snižování emisí uhlíku a dalších skleníkových plynů a je proto nezbytnou součástí boje s klimatickou krizí. Zatím poslední seminář na téma odpadů jsme uspořádali v říjnu loňského roku v Novém Jičíně.