Hnutí ANO a sociální demokraté dnes zveřejnili programové prohlášení své společné plánované vlády, kterou chtějí opřít o podporu komunistů. V mnoha oblastech je toto prohlášení značně nekonkrétní a plné obecných proklamací, u nichž není jasné, jak přesně je hodlá nová vláda prosazovat.

Za problematické považujeme zejména to, že vláda vnímá jako údajné hlavní bezpečnostní riziko pro Česko migrační krizi, odmítá přijetí eura a nadále plánuje stavbu ekonomicky nevýhodných nových bloků jaderných elektráren, které ohrožují naši energetickou soběstačnost. Proklamovaný cíl ochrany před suchem a ochrany vodních zdrojů je pak přímo popřen zemědělskou politikou podporující konvenční velkovýrobu na velkých plochách.

Vláda zjevně bude bojovat za zájmy Agrofertu v zemědělské politice, například nastavením dotací pro velké firmy. Nechává dále otevřenou myšlenku megalomanského antiekologického projektu kanálu Dunaj-Odra-Labe, který by narušil unikátní celoevropskou soustavu chráněných území Natura 2000, a nadále podporuje stavbu jezů na Labi. O revitalizaci řek a ochraně říční krajiny, které jsou důležité právě v boji se suchem, tak nemůže být vůbec řeč. Že si pak prohlášení v podstatě protiřečí tím, že na jednu stranu slibuje řešení nedostatečné druhové a věkové diverzifikace a kalamitních stavů v lesích, a v jiné části pak chce posilovat ochranu především jehličnatých lesů, je spíš úsměvnou perličkou.

Chybí důležitá témata

Programové prohlášení také nikterak nereflektuje potřebu zvyšovat kvalitu prostředí ve městech, v nichž žije cca 75 % obyvatel. V prohlášení nejsou žádná opatření na zmírnění suburbanizace, rozvoje udržitelných dopravních systému v městských regionech, usměrnění rozvoje sídel tak, aby byly maximálně efektivně napojeny na ekologické druhy dopravy, minimalizovala se fragmentace volné krajiny a ochránil se prostor pro příměstskou rekreaci obyvatel měst.

Důležité téma bytové politiky je v prohlášení zcela obecné, bez jednoznačného plánu a závazku, jak vláda skutečně obecní bytovou výstavbu podpoří. U zákona o sociálním bydlení nám chybí jasná formulace toho, že zákon bude ukládat obcím povinnost výstavbu zajistit. Bez této povinnosti a jasně stanoveného závazku vlády, kolik obecních bytů chce v zemi nechat postavit, se problém nedostupného bydlení v ČR nevyřeší. Chybí také reforma územního plánování vedoucí k tomu, aby bylo pro obce snadnější požadovat po developerech sdílení nákladů na veřejnou infrastrukturu, jako jsou silnice, školky, a podobně.

V oblasti bezpečnosti chce vláda řešit zejména téma migrace, ale zásadnější témata odolnosti Česka proti kybernetickým útokům a hybridní informační válce pojímá opět pouze velmi obecně. Chybí boj proti organizovanému zločinu, ochrana kritických infrastruktur, či environmentální bezpečnost.

Vláda navíc proklamuje, že prioritou je pro ni zajištění energetické bezpečnosti a soběstačnosti ve výrobě elektrické energie, přesto však i nadále podporuje stavbu nových jaderných elektráren. Ty jsou nejen ekonomicky nevýhodné, s čímž se programové prohlášení nijak nevypořádává, ale právě závislost na dovozu jaderného paliva citelně zvyšuje naši energetickou závislost.

Není také vůbec zmíněn tzv. antifosilní zákon, jak se zvednou poplatky z těžby, a podobně. To přímo kontrastuje s údajnou snahou snižovat emise skleníkových plynů a postupně utlumit výrobu v uhelných elektrárnách spolu se závazkem zachovat (již ale posunuté) limity těžby hnědého uhlí. Závazek zajistit výstavbu hlubinného trvalého úložiště radioaktivního odpadu je pak fakticky těžko proveditelný, protože podle schválené koncepce má být o místě pro úložiště rozhodnuto až po roce 2025 a výstavba má být zahájena ještě mnohem později.

Ďábel je skryt v detailu

V oblasti digitálního Česka je sice programová vize pěkná, ale o tom, jestli vznikne další OpenCard nebo naopak estonský eGoverment, opět rozhodují implementační detaily. Není například řešena podpora otevřených dat. Bez nich a bez otevřených API však celý eGoverment směřuje k centralizaci a tvorbě monolitického systému s jedním dodavatelem a nulovou uživatelskou přívětivostí.

V dalších částech programu vítáme například snahu zasadit se o dostatečné kapacity mateřských škol a garanci nároku na péči o děti od 2 let. Postrádáme ale podporu všech rodin bez výjimek, podporu stejnopohlavních manželství, či opatření proti domácímu násilí. Z prohlášení je patrné, že podporu si zaslouží jen některé typy rodin – definice funkční rodiny na “prostředí, kde je normální pracovat a o práci usilovat” je nemístně zplošťující a opomíjí řadu důležitých aspektů. Z pohledu této definice by například byla za funkční považována i ta rodina, ve které dochází k domácímu násilí, ale je v ní normální pracovat.

Pozitivní je také zvyšování financí na kulturu, rozvoj vysokorychlostního internetu a proklamovaná garance nezávislosti veřejnoprávních médií. Pro tu by ale bylo nejlepší odpolitizovat obsazování mediálních rad, což prohlášení neobsahuje. Postrádáme přihlášení se k síťové neutralitě a řešení problému kolektivních správců autorských práv. Zrušení poplatků za prázdná média, které mají Zelení v programu, se naše země nedočká.