Zájem společnosti na ochranu veřejného zdraví je neoddiskutovatelný. Buďme opatrní, abychom ve svatém tažení proti dýmu nejen dokázali dostatečně chránit zdraví občanů, ale zároveň respektovali ústavně garantovaná práva a svobody. Součástí původní vize, s níž návrh zákona opustil ministerstvo, byl absolutní zákaz kouření ve veřejných vnitřních prostorech stravovacích služeb. Tam, kde se jedná o vykázání kuřáků z míst, určených pro stravování, by nemělo být námitek. Proč má ale restrikce kuřáků zasáhnout i kamínky do vodních dýmek a ohrozit tím mnohé z čajoven, které jsou na kultuře vodních dýmek postavené?

České čajovny představují unikátní kombinací dálnovýchodní a blízkovýchodní čajové kultury. K té první patří indické, japonské či čínské čaje, k té druhé pokuřování tabákových a jiných směsí z vodních dýmek. Zatímco do restaurací se chodí kvůli jídlu či pití a kouření tabákových výrobků je v těchto prostředích čímsi navíc, co může ostatní hosty obtěžovat, čajovny lákají mimo jiné i kvůli vodním dýmkám a nekuřáci je v těchto prostorách očekávají.

Podle dostupných dat by čajovny bez vodních dýmek přišly až o 60 % příjmů. Vlastník jedné z nejpopulárnějších čajoven v republice odhadl, že čistě kvůli čaji k němu přijde pouze třetina zákazníků. Ti ostatní si dají čaj a vodnici, případně čaj dopijí a dají si další dýmku. Pokud z čajoven vykážeme nikoho neobtěžující kulturu vodních dýmek, neuděláme nic zásadního pro ochranu veřejného zdraví, zato ale ekonomicky podtrhneme většinu čajoven v české republice a ohrozíme hustotu jejich sítě, která je na evropské poměry velmi unikátní.

Kuřáci si mohou dopřát kouření všude tam, kde není (ještě) zakázané. Ale dokážete si představit někoho, jak si před kanceláří sestavuje vodní dýmku a rozvážně z ní potahuje? Pro kouření tabákové směsi za pomoci vodních dýmek je nutné vybavení, které si málokdo může či chce dovolit. Toto vybavení poskytují právě čajovny. Proto je také velká část čajoven na nabízení vodních dýmek ekonomicky závislá.

To, že si stát přisvojuje odpovědnost za prevenci a ochranu zdraví veřejnosti, je bezesporu správné. Avšak postupujme takovým způsobem, aby k zásahům do individuálních práv jednotlivců docházelo v co nejmenším rozsahu. Tabákovou směs ve vodní dýmce inhaluje kuřák dobrovolně a neobtěžuje své okolí škodlivým kouřem a zápachem ulpívajícím na oblečení či vlasech. Pasivní kouření je něco, co vodní dýmkaři neznají.

Pro restauraci, hospodu či kavárnu nepředstavuje zákaz kouření přímé ohrožení příjmů. Jejich rentabilita nestojí na prodeji cigaret, nýbrž na zisku z prodeje alkoholických nápojů a jídel. Mnohá z těchto jídel nelze označit za dietní, natož zdraví prospívající, o návykovosti a škodlivosti nadměrného užívání drogy zvané alkohol ani nemluvě. To budeme v další etapě snah o zdraví občanů vyhánět z hospod knedlo, vepřo a plzeňské?

Při vědomí výše uvedených skutečností byl zpracován a podán pozměňovací návrh, který zavádí pro čajovny a vodní dýmky výjimku, která by mohla umožnit jejich další existenci. Tento návrh získal podporu ve zdravotním výboru sněmovny a rovněž tak Ministerstvo zdravotnictví prozatím zaujímá vstřícný postoj. Rozhodující však bude hlasování při třetím čtení novely zákona, které se kvapem blíží. Věřím, že většina kolegů bude hlasovat podle zdravého rozumu a výše uvedený pozměňovací návrh podpoří a přispěje tak k zachování našich čajoven.