Určitě se najde celá řada kritiků současných aktivit NATO volajících po větší spolupráci s Ruskou federací např. kvůli boji proti terorismu.

Těm je třeba připomenout:

1. že na spolupráci je zapotřebí důvěra a tu Rusko ztratilo, když svými činy během konfliktu na východní Ukrajině a na Krymu zpochybnilo základní princip neporušitelnosti hranic,

2. že to bylo Rusko, kdo odešel od společného stolu NATO-Rusko,

3. že to bylo v minulém roce Rusko, které slovy ministra obrany označilo propagandu za další typ zbraně, další typ ozbrojených sil,

4. že rozmístění sil a vojenská cvičení na ruské straně jsou v naprostém nepoměru oproti těm aliančním, která jsou mnohem menší. A na rozdíl od těch ruských je Aliance pravidelně oznamuje ruské straně,

5. že současné aktivity NATO jsou sice opožděnou, zato nutnou reakcí a že strategie odstrašení je přirozená neagresivní reakce proti nepředvídatelnosti současného Ruska vedeného Vladimírem Putinem,

6. a že to, jestli se Rusko vrátí ke společnému stolu, záleží jen a jen na něm a na jeho konání.