Pravicoví politici Háchu spíše hájí, zatímco levicoví politici, a především poslanci KSČM, ho odsuzují. „Byl vlastenec, kterému bylo jasné, že se obětuje. Osobně předal mému strýci dokumenty, aby je doručil do Londýna. Bohužel rychle pokračující skleróza a tudíž výroky, za které už nemohl být zodpovědný, zastínily jeho obraz,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz vicepremiér, ministr zahraničí a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg.

Zachránil mnoho životů

Místopředseda Poslanecké sněmovny a místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek si myslí, že Háchu nelze jednoznačně soudit jako zrádce a kolaboranta. „Otázka je, zda bylo správné přijmout úřad prezidenta v době takzvané Druhé republiky, jejíž fašizující charakter byl zřejmý. Na druhé straně do úřadu by nastoupil někdo mnohem horlivější než Hácha. Hácha se opravdu snažil zmírnit nejostřejší projevy nacistické perzekuce. Jistě pro něj bylo mučivé, že právě s ním, jenž tak věrně sloužil svému státu, byl spojen zánik jeho existence. Přijal roli, kterou on sám zřejmě chápal jako službu, ale která byla zároveň hluboce nedůstojná. Nechtěl bych být jeho soudcem,“ zamyslel se poslanec.

„Jsem jedním z těch, kteří si osobnosti Emila Háchy váží. Jsem přesvědčen, že navzdory tomu, že se ocitl v tragicky špatné době na špatném místě, chtěl udělat a asi v rámci možností dělal maximum pro tento národ,“ míní místopředseda poslaneckého klubu ODS Jan Čechlovský.
 
„Já ho mám za zrádce a kolaboranta, který stvrdil naše područí Němcům, znevěrohodnil postavení legitimní vlády a především prezidenta Beneše,“ řekl naopak rezolutně senátor Severočechů.cz Jaroslav Doubrava.
 
Podle bývalé místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Vlasty Parkanové z TOP 09 byl doktor Emil Hácha významnou osobností našich dějin. „Funkce prezidenta se ujal, přestože dobře věděl, že se vděku a docenění nedočká. Zachránil mnoho životů v přetěžkých politických podmínkách a za to mu patří náš dík. Konec Háchova života ilustruje radikalismus v době těsně po válce, která bohužel často nedokázala rozlišit mezi skutečnými zrádci a nevinnými oběťmi. Háchovy zásluhy by proto měly být připomínány,“ míní poslankyně.

Těžko ho hodnotit nálepkou
 
Senátor ODS Tomáš Jirsa prozradil, že je zrovna na chalupě poblíž Trhových Svinů, kde se Hácha narodil. Podle senátora je Hácha tragickou postavou našich dějin, ale rozhodně ne kolaborantem či zrádcem. „Byl to velký vzdělanec a znalec práva. Pokoušel se zachránit, co se dalo. Vybral si sice špatnou cestu, ale já ho neodsuzuji. Dělal, co považoval za správné,“ řekl redakci Jirsa.

 
Háchu odsuzuje poslanec KSČM Miroslav Opálka. „Byl dobrovolnou loutkou okupační správy. Na rozdíl od Eliáše, který spolupracoval s odbojem, háchovci vyslovili například souhlas s nacistickými zločiny po atentátu na Heydricha. Stojím tedy za prohlášením československé exilové vlády v Londýně, že činnost háchovců je zradou na českém národě. To přirozeně vedlo po osvobození k Háchovu zatčení,“ říká poslanec.
 
„Hácha je bezesporu tragickou postavou našich dějin a nelze ho jednoznačně hodnotit nějakou nálepkou. Těžko najít hranici, kdy pomáhal lidem přežít dobu v protektorátu a kde jeho jednání lze označovat za zradu. Myslím, že v tom ještě neřekli zásadní hodnocení historici,“ míní místopředseda poslaneckého klubu ČSSD Václav Votava.

Beneš ho v tom nechal vykoupat
 
Podle poslance ODS Aleše Rádla byl Hácha tragickou obětí, která byla Edvardem Benešem nastrčena do neřešitelné situace, na jejímž vytvoření se Hácha na rozdíl od Beneše nijak nepodílel.

„Beneš pak v sobě nikdy nenašel tolik cti, aby Háchovi poděkoval za to, že za něj převzal odpovědnost za stát, který Beneš sám svou politikou dostal do neudržitelné geopolitické pozice a katastrofálního společenského marasmu a byl pak nakonec dokonce schopen nečinně přihlížet tomu, že nemocného, zmateného a patrně již nesvéprávného starce těsně před smrtí vláčí věznicemi a lynčují včerejší kolaboranti a dnešní rychlokvašení odbojáři,“ řekl Rádl.
 
„To, že si Hácha jako vysoce vzdělaný soudce, člověk vychovaný v křesťanském duchu staré předválečné školy, který se politikou zabýval možná jen zcela okrajově, vůbec neuměl představit, kam až v postupující válečné vřavě zajde okupační nacistická ideologie a nebyl schopen nalézt žádný způsob, jak tomu alespoň trochu účelně čelit, bych mu nezazlíval. Míra jeho spolupráce s nacistickou mocí se ani zdaleka neblíží tomu, jak úzce s ní spolupracovali jiní úřední představitelé obsazených států a myslím, že se ani neblíží míře spolupráce, která byla v té době v protektorátu pro významnou většinu lidí docela běžným standardem,“ dodal poslanec.