Justice dosud žaloby církví odmítala řešit s odkazem na blokační paragraf v zákonu o půdě. Paragraf všechny nároky odkládal až do přijetí celkového majetkového vyrovnání státu s církvemi. Včerejší nález Ústavního soudu však vybídl nižší soudy, aby se žalobami církví zabývaly.

SLEDUJEME Miliardy pro církve

Lepší zákon, než soudní pře

Podle poslance ODS Marka Bendy by však přehlasování senátního veta zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi bylo lepším řešením než individuální soudní žaloby. „Na základě rozhodnutí Ústavního soudu se mohou církve o jednotlivé majetky začít soudit a zcela nepochybně budou soudy vyhrávat. Výsledek tohoto živelného vymáhání by přinesl jen dvojí: stát by musel vydat a zaplatit více, včetně nákladů soudů, zároveň by jeho rozpočet byl i nadále zatížen vyplácením platů duchovních, včetně nových církví,“ řekl ParlamentnímListům.cz. Smyslem zákona není podle něj vydání majetku církvím, ten by musel být vydán podle rozhodnutí Ústavního soudu stejně, ale dokončit odluku církví od státu.

Financování činnosti církví by přišlo mnohem dráž

Podle zastánců zákona je pro stát výhodné, pokud dojde k odluce církví od státu, protože stát podle zákona z roku 1949 o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností financuje jejich činnost, zákon zejména ukládá hradit platy duchovních. Jejich počet se přitom jen od roku 1990 zdvojnásobil. Pokud by počet kněží rostl i nadále stejným tempem, zaplatil by stát v roce 2068 jen za tyto výdaje téměř o stovky miliard korun víc, než kolik by vydal za plánované finanční vyrovnání. A to je pravděpodobný příchod dalších církví, k jejichž zabezpečení se stát zákonem zavazuje po deseti letech od jejich registrace.

Obrovské dopady na státní rozpočet

„Už by bylo na čase, aby nějakým způsobem zákonodárce rozhodl a ten legislativní proces byl dokončen. Je-li mezera v zákoně, je to vždy porušení Ústavy,“ prohlásil včera ústavní soudce Stanislav Balík. „Proto v případě dalšího prodlení hrozí hromadné žaloby na stát s možnými enormními dopady na rozpočet,“ varuje premiér Petr Nečas. Premiér už také odpověděl na žádost prezidenta Václava Klause o garanci předsedů vládních stran, že zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi neprolomí restituční hranici 25. února 1948. Ujistil hlavu státu, že k prolomení nedojde.

Otevřené dveře k majetku

Církvím, které už léta čekají na slíbený zákon, tak Ústavní soud otevřel další dvířka, která je dovedou k jejich majetku. „Ústavní soud nižším soudům vzkázal, že mají konat,“ komentoval včerejší nález Ústavního soudu poradce pražského arcibiskupa Milan Badal. Justice zatím žaloby církví na vydání majetku odmítala s odkazem na blokační paragraf v zákonu o půdě, který výslovně uváděl: „Majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.“ Nevyřešeními církevními restitucemi je dodnes blokováno například 185 000 hektarů lesů, které má ve správě Státní podnik Lesy České republiky, nebo rozvoj 1 200 měst a obcí, které nemohou nakládat s majetkem. Blokace pozemků a dalšího původně církevního majetku byla příslibem církvím, že majetkové narovnání bude v budoucnu řešeno koncepčně.

Mečiarovi poslanci zabránili restitucím před 20 lety

Přitom k církevním restitucím mohlo dojít už před dvaceti lety. V  roce 1992 totiž chtěl tehdy ještě československý stát vrátit majetek církvím, ale nakonec záměr zmařila ve Federálním shromáždění slovenská komora Sněmovny národů. „Mohlo se to všechno udát již v roce 1992, kdy ve Federálním shromáždění chyběly všeho všudy tři hlasy slovenských poslanců za stranu pana Mečiara. Mimo jiné, na Slovensku už dávno problém vyřešili, samozřejmě i s pomocí hlasů poslanců zmíněné strany,“ připomněl místopředseda Senátu Petr Pithart.

Blokační paragraf byl příslib církvím

Senátoři chtěli před dvěma roky vyjít vstříc obcím, a proto vyzvali Ústavní soud, aby zrušil blokační paragraf v zákoně o půdě. Ústavní soud to odmítl. „Podstatou blokačního paragrafu je především závazek (příslib) zákonodárce přijmout právní úpravu vypořádávající historický majetek církví a náboženských společností,“ uvedla v roce 2010 soudkyně Ivana Janů. Podle generálního sekretáře Ústavního soudu Tomáše Langáška by „odblokování“ historického církevního majetku zřejmě vyvolalo větší počet individuálních žalob, což je cesta, kterou Ústavní soud již v minulosti odmítl, protože by se tak zákonodárce zbavil odpovědnosti za přijetí zvláštního zákona a přenesl by odpovědnost na soudy. Soud také při této příležitosti konstatoval, že dlouhodobá nečinnost zákonodárců při řešení vztahu státu a církví je protiústavní. „Pokud zákonodárce odkáže na zákon, který má být schválen v budoucnu, avšak tento zvláštní zákon ani po dlouhé době nepřijme, porušuje tím princip právní jistoty a důvěry v právo,“ konstatovali ústavní soudci před dvěma roky.

Stát přebírá vinu za ukradený majetek

Zákon, který poslanci už jednou schválili, ale musí se jím zabývat po vetu Senátu znovu, navrhuje, aby byl majetek v hodnotě 75 miliard korun církvím vrácen naturálně a 59 miliard jim bylo zaplaceno jako náhrada za nevydaný majetek. Částka by se měla vyplácet třicet let a s inflací by mohla dosáhnout sumy 96 miliard. „Stát zákonem vrací církvím tu část jejich majetku, kterou má v držení, a za tu část, která patří obcím, krajům, nebo soukromým osobám, vyplácí náhradu. Tím stát přebírá vinu za ukradení majetku výhradně na sebe a nekomplikuje situaci nikomu jinému,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz poslanec ODS Benda.

Finanční náhrady bude stát církvím vyplácet po dobu 30 let. Během prvních 17 let od nabytí účinnosti zákona o majetkovém vyrovnání bude ale i nadále stát církvím přispívat na jejich provoz. První tři roky bude částka příspěvku stejná jako v současnosti, dalších 14 let se částka bude každoročně snižovat o pět procent.