Bývalou ministryni obrany policie podezřívá, že uvedla vládu v omyl při rozhodování o nákupu transportních letadel CASA: „Měla by rezignovat na funkci místopředsedkyně dolní komory, u politiků platí presumpce viny,“ je přesvědčena Marvanová, která v minulosti dobrovolně opustila stejnou funkci jen proto, že nesouhlasila s povodňovým balíčkem kabinetu Vladimíra Špidly.

I když členové vlády tvrdí, že jsou pouze politicky, nikoli trestně odpovědní, bývalá politička a advokátka je jiného názoru. Argumentuje, že každá pokladní v supermarketu zodpovídá za peníze v pokladně, a pokud jí nějaká částka chybí, musí ji zaplatit ze svého. Při hospodaření na ministerstvech jde přitom o miliardy korun. „Politici si musí uvědomit, že být ve sněmovně a zejména v exekutivě je rizikové povolání, musí být připraveni na to, že odpovídají za státní majetek,“ míní advokátka pro ParlamentníListy.cz. Politici si podle ní zatím nepřipouštěli, že by ten, kdo vede nějaký resort, mohl nést také trestní a hmotnou odpovědnost. „Zatím to tak také bylo, odpovědnost měli jen nižší úředníci,“ připomíná dosavadní praxi. Přitom všude ve světě je běžné, že za špatné nakládání s veřejnými penězi zodpovídají členové exekutivy.

• SLEDUJEME téma: Parkanová a CASA

Trestní odpovědnost za majetek v resortu nese jen ministr, ne celá vláda

„Nemám dost informací, abych mohla posoudit, jestli je bývalá ministryně obrany vinna, ale určitě by měla mít sama zájem, aby ji zákonodárci vydali policii k trestnímu stíhání, aby se mohla hájit,“ myslí si Hana Marvanová. Jen tak si může zachovat dolní komora důvěryhodnost. Advokátka nesouhlasí s tvrzením ministra financí Miroslava Kalouska, že pokud by byla obviněna za předražený nákup letadel Parkanová, byla by stejně vinna celá vláda Mirka Topolánka, protože transakci schválila. Kabinet v takovém případě ovšem nese podle právničky jen politickou, nikoli trestní odpovědnost.

„Primární je odpovědnost resortního ministra, který je odpovědný za hospodaření s majetkem úřadu. Ten návrh vládě předkládá a měl by také garantovat správný postup,“ konstatuje Marvanová. Právě konkrétní člen vlády nese odpovědnost za to, že „činil úkony, které měl činit“. Marvanová soudí, že pokud neproběhne standardní výběrové řízení, z něhož by vyplynula adekvátní cena, pak by měl být vypracován posudek, který stanoví cenu obvyklou. „Pokud takový posudek nebyl, je to skutečně neadekvátní postup,“ potvrdila právnička a odvolává se na zákony o majetku České republiky a o oceňování majetku. A právě tento fakt exministryni Vlastě Parkanové policie vytýká, vládě prý slibovala, že posudek „na cenu obvyklou“ vyhotoví ministerstvo financí, i když jí tento úřad už předtím sdělil, že k tomu nemá oprávnění a audit musí nechat vypracovat obrana. Podle policie exministryně obrany tím, že nezadala posudek, připravila stát o 658 milionů korun.

Nikdo není nedotknutelný, policie se nesmí zastavit před branami politiky

„Bude to velmi důležitý precedent, že nakládat s veřejnými penězi není legrace, že se musí státní majetek bedlivě hlídat,“ je přesvědčena Hana Marvanová, která dlouhodobě prosazuje, aby všechny podobné kauzy byly důkladně vyšetřeny. „Pak se teprve vrátíme k normálu. Lidé musí vědět, že ani vysoce postavení lidé nejsou nedotknutelní, že se měří všem stejně,“ dodává. Zákonodárci nemusí obviňovat orgány činné v trestním řízení, že konají něco výjimečného, když se nezastaví před branami politiky. „Všude ve světě se to děje, policie vyšetřuje i jednání vysokých politiků a poslanců,“ říká pro ParlamentníListy.cz bývalá politička.

Naopak ve vyspělých zemích není běžné, aby o podobě legislativy rozhodovali poslanci, kteří jsou trestně stíháni nebo dokonce nepravomocně odsouzeni jako Vít Bárta a Jaroslav Škarka. Podle Marvanové by měli okamžitě složit mandát. „A situace, že se bude po sněmovně pohybovat obviněný exhejtman a poslanec David Rath, až ho po vyslechnutí svědků pustí z vazby, je nepředstavitelná,“ dodává. Taková situace podle ní vrhá špatné světlo na politiky i na celou Poslaneckou sněmovnu, proto by politické strany měly tlačit na takové poslance, aby se vzdali poslaneckého mandátu. Když to strany nedělají, jako Věci veřejné v případě Víta Bárty, stávají se naprosto nedůvěryhodnými.

Marvanová dnes trochu lituje, že při tvorbě Ústavy zákonodárci nezakomponovali ztrátu mandátu v případě odsouzení poslance. „Tehdy byla jiná atmosféra, spoléhali jsme na politickou kulturu. Dnes si myslím, že když chybí, bylo by lepší toto pravidlo doplnit,“ říká Marvanová redakci.