Dříve uznávaný vědec, dnes jako poslanec vyvrhel. Tak se v pondělním vydání MfD zpovídal poslanec TOP 09 Zdeněk Bezecný, který je původně vzděláním historik, podílel se na založení filozofické fakulty na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a působil i jako její proděkan. „Stal jsem se poslancem, to byl zlom. Lidé nerozlišují politiky na jednotlivce, i okolí mě bere jako součást celku, jemuž vůbec nedůvěřuje. Jsem najednou skoro vyvrhel,“ posteskl si poslanec.

A není zdaleka jediný. Jeho kolegové ze sněmovny, a to nejen z vlastní strany, mu dávají za pravdu. Politolog Zdeněk Zbořil pak vidí hlavní příčinu v tom, že velká část politiků nemá k výkonu své funkce odborné předpoklady a vůbec nemusí jít o vysokoškolské vzdělání.

Poslanec pracuje pořád, lidé to jen nevidí

Podobnou zkušenost jako Bezecný má i poslanec Věcí veřejných Jiří Štětina, který před odchodem do důchodu působil jako primář na oddělení ARO v královédvorské nemocnici. „Tím, jak jsem vstoupil do politiky, tak mě lidi považují za darmošlapa a nesmírně bohatého člověka, který si neumí vydělat jako doktor. A to k tomu nepočítám nějaké zvlášť hrubé a vulgární maily, které dostávám a pokud bych je měl brát vážně, musel bych si asi hodit smyčku,“ shrnuje dojmy z reakcí na svoji politickou činnost.

„Věc se podle mě má tak, že tím, jak člověk vstoupí do politiky, si lidé včetně jeho přátel začnou myslet, že už na víc nemá, tak jde do politiky. Tak to ale určitě není. Ale svůj podíl na tom mají i média. Podle mě můžeme jen těžko takový názor mezi lidmi ovlivnit ve smyslu, aby se na nás dívali jinak. Když se podíváte na kauzy z poslední doby, lidé si hned řeknou, že všichni politici jsou stejní,“ říká pro ParlamentníListy.cz Štětina.

Lidé podle něho asi nemají představu, co všechno musí poslanec stihnout, kolik toho musí přečíst a prostudovat, nehledě na to, kolik toho nacestuje. A navíc bez zaručeného výsledného efektu. „Stává se třeba, že něčemu věnujete čtrnáct dní intenzivní práce a konečný výsledek může být nula, protože to kvůli různým problémům nejde realizovat a podobně,“ popisuje poslanec.

Žádní darmožrouti, ale obraz celé společnosti

„Hlavní problém může být v tom, že poctivá každodenní práce poslance není tolik vidět. Změnu k lepšímu však v blízkém horizontu nevidím, protože to hodně ovlivňuje mediální svět, protože spousta velkých médií se k politikům chová naprosto nehorázně. Dostanete nějaký punc, nemusí to být pravda a nikdo se za to neomluví a už si to nesete s sebou pořád,“ dodává Jiří Štětina skepticky.

Poslanec TOP 09 Daniel Korte sice nenaráží na neoprávněné tvrdé odsudky přímo ve svém nejbližším okolí, svým kolegům ale v zásadě dává za pravdu. „Obecně ale platí to, co řekl kolega Bezecný. Člověk je překvapen, když někam přijde a ukáže se, že jsem poslanec a lidi nenadávají. To je zpravidla velmi příjemné překvapení. Většinou je tomu ale naopak a nadávají,“ uvedl Korte.

Češi prý obecně rádi nadávají a stále se u nás vyskytuje tradiční rozlišování na „my“ a „oni“. „Jakmile se jednou člověk dostane do politiky, tak je z něho ‚oni‘ a ‚oni‘ jsou apriori vždycky darebáci. Kdežto ‚my‘ jsme ti poctiví chudáci. To je tradiční paušální rozdělení české společnosti. Lidé si neuvědomí, že ‚oni‘ jsou ti, které jsme ‚my‘ zvolili,“ kritizuje zjednodušené vnímání významné části české veřejnosti.

Demokracie je vláda průměru a podle Korteho slov je proto logické, že poslanci a další zastupitelé jsou obrazem celé společnosti.

„Člověk se musí snažit dělat svoji práci, jak nejlépe může. Já jsem nikdy nic neukradl, natož pak nyní v politice a míním v tom pokračovat. I kdyby tisíc lidí říkalo, že politici jsou zloději, tak já přece zloděj nejsem. Určitě ale existují lidé schopní kritického uvažování a takoví rozlišovat umí,“ uzavírá v komentáři pro server ParlamentníListy.cz poslanec Daniel Korte.

Přicházejí s dobrým úmyslem, ostatní je zkazí

Možnou příčinu v pomyslném házení politiků do jednoho - špatného - pytle odhaluje politolog Zdeněk Zbořil. Mnozí lidé sice prý do politiky vstupují s úmyslem sloužit veřejnosti a své zemi, nicméně nejvyšší političtí představitelé často díky své údajné odborné nezpůsobilosti vytvářejí obraz o celé politické třídě, k čemuž jen pomáhá fakt, že na pracovité a slušné politiky není ve stínu častých afér a korupčních kauz příliš vidět.

„Každé povolání má nějaký svůj étos a také společenskou prestiž. Já jsem působil v Koreji a tam na prvním místě vysoko přede všemi byli vysokoškolští profesoři, přestože pokud šlo o jejich platy, byli na nějakém 55., nebo dokonce 65. místě. A kdyby se tam vysokoškolský profesor dal na dráhu politika, tak ne že by tu politickou kariéru považovali za méněcennou, ale neslušelo se to. Třeba ve Velké Británii nebo USA se nepovažuje za vhodné, aby novinář přecházel do politiky. Stává se to, ale ten člověk je potom buď dehonestován, anebo se na jeho minulou kariéru hledí skrz prsty,“ srovnává pro ParlamentníListy.cz politolog.

Jak se Havlovi „ožral“ ceremoniář

Dobrým příkladem je prý přímo česká vláda, kde sedí ekonomové, právníci či chemičtí inženýři, ale resort neodpovídá jejich vzdělání. „Třeba když se ministrem dopravy stal člověk, který s dopravou měl společného pouze to, že jezdil v Maserati bez čísla. S prominutím barová zpěvačka se stane ministryní obrany, jakou k tomu má průpravu? Tohle politické funkce znehodnocuje. Tohle platilo také, když se spousta Havlových kamarádů dostala do prezidentské kanceláře, viz třeba jeden z jeho ceremoniářů, který se ožral hned při prvním odletu na státní návštěvu a už to nestihl,“ zavzpomínal Zbořil.

Naopak když se třeba Antonín Švehla stal ministerským předsedou, byl to jenom sedlák, ale uměl hospodařit. Jeho kredit byl v tom, že byl dobrý sedlák. Proto by podle Zbořila pro určité politické funkce měl platit odpovídající druh vzdělání, ať už ekonom nebo právník. Spousta lidí prý do politiky jde s dobrým úmyslem, ale strany je často zkazí a straničtí šíbři je postrkují, kam potřebují.

„Často by skutečně bylo lepší, kdyby do politiky šli úspěšní sedláci, nebo třeba ředitelé společností, zkrátka lidé, kteří v tom soukromém sektoru něco dokázali a byli úspěšní,“ navrhuje politolog. Takoví politici sice existují, ale kvůli opačné převažující většině na ně není vidět a nedostávají se i proto na vyšší posty.