„Jsem přesvědčen, že co se ukradlo, má být vráceno. Stejně půjde jen o zmírnění spáchaných křivd. Myslím si, že v tomto ohledu zde panuje mnoho předsudků vytvořených intenzivním vymýváním mozků komunistickou propagandou,“ podotýká k církevním restitucím bývalý tajemník kardinála Miloslava Vlka, pozdější mluvčí České biskupské konference a současný ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Daniel Herman. O restituce se staral už od sametové revoluce a míní, že by se problém starý šedesát let měl konečně vyřešit.

Už Zeman byl dost blízko

„Byl jsem velmi blízko všem návrhům, které kdysi na řešení vztahu církve se státem včetně restitucí padly. Nicméně ten problém je starý celých šedesát a ne dvacet let, jak se říká. V demokracii však byla nejblíže nalezení řešení vláda Miloše Zemana.  Jednání byla velmi konstruktivní, ale bohužel se to nestihlo do konce jeho vlády. Spadá to do doby připravené a neratifikované mezistátní smlouvy mezi Českem a Svatým stolcem. Vyjednával ji tehdejší ministr kultury Pavel Dostál, který již bohužel není mezi námi,“ vzpomíná Herman.

Už sedm let to, jak sám říká, sleduje pouze z otevřených zdrojů. „Církevní restituce se opět dostávají do reálných předpokladů. Je pozitivní, že existuje velká dohoda mezi církvemi a náboženskými společnostmi. Od České biskupské konference, co sdružuje církve římskokatolickou a řeckokatolickou, přes Ekumenickou radu církví, která zaštiťuje církve křesťanských, ale ne katolických tradic, po Federaci židovských náboženských obcí. Tyto tři organizace vytvořily jednoho partnera pro stát, což nebylo lehké vyjednat,“ vysvětluje s tím, že je nešťastné, jak moc se celá věc zpolitizovala. Připomíná také s církevními restitucemi spojený problém blokace rozvoje obcí.

Nezneužívejte Mistra Husa

Hermanovi vadí dávání do souvislosti navrácení majetku církvím s nedávným výročím upálení Mistra Jana Husa v podobě hesel jako „kdyby Hus ještě žil, Duka by ho upálil“. „Proti emocím a legendám je těžké věcně argumentovat. Legendy si někdy vytvoří vlastní život. Pro mě byl velmi důležitý moment na přelomu roku 1999 až 2000, kdy tehdejší papež Jan Pavel II. rehabilitoval Mistra Husa a zařadil ho mezi reformátory církve po bok Martina Luthera. Tehdy ho tak zvaná Husova komise odmytizovala a dala jasně najevo, že jeho legenda se neslučuje s historickou osobností,“ vzpomíná.

Tehdy byl prý Hus zařazen po bok reformátorů přelomu středověku a novověku, jemuž šlo o nápravu nedobrých věcí. „Propojení světské a duchovní moci ve čtrnáctém století kulminovalo a celá reformace na to byla odpovědí. Kdyby Mistru Husovi někdo, a teď samozřejmě spekuluji, řekl, že se z něj vytvoří ikona odporu proti mateřské církvi, tak by to těžko akceptoval. Na základě toho, co jsem o něm nastudoval, si to ale dovolím říct. Jemu šlo hlavně o očištění jádra duchovní věci,“ doplňuje.

Církev je dobrý hospodář

Obavy některých kritiků církevních restitucí, ale i mladých duchovních o to, že se církev nedokáže o svěřený majetek postarat, nesdílí. „Už to, co církev v posledních dvaadvaceti letech převzala, ať jde o klášterní budovy třeba v Břevnově nebo na Strahově, nemocnice, či věznici v pražských Řepích, dokazuje opak. Všude to funguje velmi dobře. Lidé si musí uvědomit, že církev nejsou jen „faráři“. Jde o společenství božího lidu, kde má každý svou kompetenci. Jsou v něm farní rady, lidé odborných profesí a tak dále. Žádný kardinál, biskup či farář nebude sám rozhodovat o ekonomických záležitostech,“ vysvětluje.

Za zářný příklad skvělého hospodaření církve označuje Premonstrátský klášter v rakouském Schläglu. „Jen se jeďte podívat, jak se stará o jižní svahy Šumavy. Tam je největším zaměstnavatelem široko daleko. Spravuje sjezdovky, má pivovar a tak dále. V době Třetí říše byly kláštery zlikvidovány v celé oblasti, kterou nacisté okupovali. Jak ve Schläglu, tak i ve Vyšším Brodě. Po druhé světové válce byl klášter ve Schläglu, česky Drkolné, revitalizován. Naskočil a prosperuje. Vyšší Brod byl v padesátém zlikvidován. A přes úctyhodné snahy tamních kněží je vidět, jak se dodnes těžce probouzí k životu,“ porovnává Daniel Herman.

V roce 1989 byl vysvěcen na kněze, posléze se stal tajemníkem kardinála Miloslava Vlka a v letech 1996 až 2005 byl mluvčím České biskupské konference. Roku 2007 požádal o laicizaci, působil na několika ministerstvech a před dvěma lety jej z deseti kandidátů vybrali do funkce ředitele ÚSTR, v níž působí dodnes.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.