Beseda soudruhů s veřejností začala pozdravem „Čest práci“ a dál se i nesla v podobném duchu. Na úvod se představila Věra Klontza, která patří ke kandidátům do Evropského parlamentu za KSČM. „Podle vývoje v Evropě si myslím, že evropské volby toho moc nezmění,“ zahájila svůj proslov a dál pokračovala:

„Já nejsem profesionální politik, pracuji tvrdě a zažila jsem si období, kdy jsem neměla práci, nebo manžel neměl práci. Moje politická zkušenost je z malé stranické organizace na periferii Evropy a ta mě naučila, jak už říkal Marx a Lenin, že strana existuje všude tam, kde existují komunisté, kteří jdou za stejným strategickým cílem,“ doplnila s nezlomnou jistotou. Pak přidala i nástin řešení. „Pokud se sami nechopíme kola dějin, žádné volby nám nepomůžou. Nevěřte tomu, že parlamentní cestou lze něco změnit. Pokud náš odpůrce nepocítí strach ze strany lidu, tak se nic nezmění,“ dodala a pak připomenula tradici lidového dělnického hnutí na Ostravsku. „Vy víte, co to je, když jdete všichni spolu a jakou máte sílu.“

Program do evropských voleb je prý příliš opatrný

Po úvodním proslovu pak vyzvala kandidátka přítomné k diskuzi. A zazněl první dotaz: „Jakou cestu ke změně chcete tedy využít, když tvrdíte, že parlamentní cestou to nepůjde? KSČM nemá nic jiného než parlamentní cestu.“ Kandidátka na to odpověděla: „Cítím se být součástí KSČM. Z Řecka jsem se přestěhovala do Čech a chci tu vstoupit do komunistické strany. Myslím si, že stranická disciplína říká, že každý člen se musí řídit závěry sjezdu a programem strany. A tyto dokumenty hovoří o přechodu k socialistické společnosti,“ reagovala Klontza. „Program do evropských voleb je dost opatrný,“ dodala.

Senioři obědvají psí konzervy

Dál se ozvala se svým zoufalým vyjádřením jedna ze seniorek. „Říká se, že bezdomovci chlastají. Ano, ale když se ten člověk napije, tak alespoň zapomene na bídu, kterou má. Ještě jsem neviděla charitu, jež by se zabývala pomocí pro seniory, kteří jsou bez prostředků. Ptejte se bezdomovců, proč jsou na ulici. My, kteří jsme šli do důchodu v 96. a 97. roce, jsme dostali mizerný důchod. Nikdo se nezeptá, jak lidé žijí. Mám 8400 Kč důchod, zaplatím bydlení za 5500 korun. Že člověk potřebuje léky nebo hygienické potřeby? To nikoho nezajímá,“ stěžovala si naléhavě jedna z občanek v sále. Pak se svěřila: „Víte, jak žiji? Když už nemám peníze, kupuji si psí konzervy. Žádný důchodce vám to nepřizná, ale dělají to i ostatní. Přitom bychom také chtěli mít svou hrdost,“ prozradila rozrušeně.