„Většina politiků a politických stran neumí zformulovat věcně použitelný program. To znamená, že ony tváře zakrývají v zásadě skutečnost, že balíček je prázdný,“ konstatoval tvrdě politolog. Poznamenává k tomu, že někteří politici se naučili využívat např. sociálních sítí dříve než jiní, ale tento efekt se již také vyčerpal, zvláště s přihlédnutím k tomu, že na sociální síť vstupuje většina současných politiků.

Profesor přitom nevidí ani možnost pozitivní změny v nejbližší budoucnosti. Skuteční politici, kteří představí nějakou nosnou vizi, přijdou ke slovu až tehdy, až budeme ekonomicky zcela na dně a bude tu rozšířena podstatně horší krize. Takovou tu však zatím nemáme a politici si vystačí s krátkými slogany, které se vejdou na billboard. A pokud už to nezabírá, nastrčí strana do popředí herce či sportovce.

Z těchto krátkých sloganů si ale volič nestačí udělat plastický obrázek o tom, co chce politik prosadit. Stejně tak si nemohou být voliči jisti tím, zda nové tváře usilující o vstup do sněmovny odolají lákadlům či nástrahám lobbistů. O tom svědčí příklad někdejšího ministra dopravy Víta Bárty, který vyhlásil boj betonové lobby, ale zanedlouho v úřadě skončil. Neslavně může podle Krejčího skončit i senátor Tomio Okamura s Úsvitem přímé demokracie. Zaprvé není jisté, že odolá lobbistům, a zadruhé je velmi sporné, zda bude mít dostatečnou politickou sílu k prosazení sebelíbivějších, a třeba i prospěšných, hesel.