„Potomci Jana Bati v Brazílii k věci přistupují střízlivě a trpělivě. Trvají na svých právech, ale jsou otevřeni hledat co nejvýhodnější řešení pro Česko. Na základě mnoha rozhovorů se členy rodiny si myslím, že velkou část prostředků by rádi proinvestovali u nás. Pokud však obstrukcí bude příliš, půjde o hazard s tímto vstřícným přístupem," vysvětlil Marek Belza, kontaktní osoba Baťovy rodiny. Pokud prý kauza dospěje k mezinárodním soudům, vyjde to Česko ještě dráž, včetně pořádné ostudy.

Psali jsme:
Hra na slepého Kalouska: Díru v rozpočtu asi zalepí občan
Kalouskovo ministerstvo zveřejnilo ekonomickou prognózu. Špatnou
Bárta (VV): Straším, strašíš, strašíme

Soud řízení zastavil, právník pokračuje v boji

Před nedávnem zástupkyně brazilských dědiců, ostatně bývalá advokátka, Dolores Liljana Bata Arambasic neuspěla s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Soudci tím dali najevo, že ministerstvo financí v minulosti postupovalo správně, když zastavilo řízení, v němž se Baťovi dědicové snažili o stanovení náhrady za znárodnění.

Žádost prý trpěla mnoha vadami. Advokát podle nich nedodal plné moci či upřesnění identity žadatelů. „Protože nic z toho advokát nedoložil, ministerstvo řízení o žádosti správně zastavilo," citovala agentura ČTK mluvčí Nejvyššího správního soudu Sylvu Dostálovou.

Advokát Baťových potomků Jiří Šetina ještě nedostal zdůvodnění Nejvyššího správního soudu. Přesto pro ParlamentníListy.cz sdělil své výhrady. „Již jednou to zamítl Městský soud v Praze, ale Nejvyšší správní soud jeho rozhodnutí zrušil a vrátil mu to k novému projednání. Napodruhé to Městský soud zase zamítl a tentýž Nejvyšší správní soud naopak rozhodnutí potvrdil. Takže nejdřív to nevadilo, a teď to vadí? Obsah stížnosti byl, že výši náhrady má podle zákona určit ministerstvo financí, ale to se vzpírá, že je mají určit sami advokáti," řekl. Nyní se chystá na podání ústavní stížnosti, čímž se prý završí povinné tuzemské kolečko. Pak už se bude věc řešit u mezinárodního soudu.

Stát peníze prošustroval, ale měl by dbát vlastních zákonů

„Nedalo se čekat, že to půjde nějak rychle. Je běžnou praxí, že se kauzy protahují a náklady pro daňového poplatníka se tak zbytečně zvyšují. Pokud věc dospěje na mezinárodní úroveň, tak se k tomu přidruží i řádná porce mezinárodní ostudy. Asi je třeba připomenout, že znárodňovací legislativa vznikala v okruhu prezidenta Beneše v Londýně, nepsali ji žádní komunisté. Podle tehdy obecně přijímaného principu, že stát bude lépe spravovat znárodněné podniky a na náhradu si brzy vydělá. Podobným způsobem se po válce znárodňovaly klíčové podniky například i v Anglii nebo ve Francii. Fakt, že stát tyto majetky prošustroval, ho nezbavuje povinnosti dostát svým závazkům," dodal pro ParlamentníListy.cz Belza.

Zásadní změna nastala roku 2007, kdy byl soudně zrušen rozsudek Národního soudu z roku 1947. Podle přes půl století starého verdiktu byl Janu Baťovi mimo jiné zkonfiskován osobní majetek, protože jak se píše v rozsudku: „Jako československý občan v době od poloviny roku 1939, tedy v době zvýšeného ohrožení republiky, v zahraničí vědomě poškozoval zájmy republiky tím, že se odmítl otevřeně připojit k československému odbojovému hnutí, bránil v tom i svým zaměstnancům a jednal tak, že i se svými závody přišel na černé listiny anglickou a americkou." Jeho zrušením, protože se prokázala lživost důvodů uvedených v rozsudku, ale vyvrátili je přísežnými prohlášeními i sami zaměstnanci, byl podle Belzy Baťově rodině současně potvrzen nárok na náhradu znárodněného majetku firmy Baťa a. s. Zlín podle téhož zákona č. 100/1945 Sb.

Majetek Jana Bati ve dvou částech

Majetek Jana Bati lze rozdělit do dvou částí. Jde o firmu Baťa a. s. Zlín, kde byl Jan Antonín Baťa stoprocentním akcionářem od roku 1931, kdy podnik koupil od nevlastního bratra Tomáše, jenž zemřel o rok později. Tento majetek byl znárodněn, ale měla by za něj být vyplacena náhrada. V druhém gardu jde o osobní majetek Jana Bati, který mu byl zkonfiskován právě na základě verdiktu z roku 1947. Přitom byl Baťa největším přispěvovatelem na československý odboj. Nicméně právě rozsudek z roku 2007 vše vrací na začátek. V roce 1948 Jan Baťa, tehdy už jako občan Brazílie, žádal o náhradu za znárodnění. Vše vyčíslil na 200 milionů dolarů. Vždyť těsně před válkou se, po Škodě Plzeň, u jeho podniku jednalo o druhý největší koncern v ČSR.

„Výše náhrady není určena, ale jako vodítko může posloužit tato Baťova žádost ve výši 200 milionů dolarů. Inflace dolaru od roku 1948 dosahuje podle internetových zdrojů asi 2500 procent, takže v dnešních cenách by šlo asi o pět miliard dolarů. K tomu je samozřejmě třeba přičíst úrok," doplňuje Belza. A to jde jen o náhradu za firmu, k níž by měla být ještě připočítána náhrada za zkonfiskovaný osobní majetek Jana Bati, která však bude o mnoho řádů nižší. Například jde o cenu vily ve Zlíně. Konečná cena však nebyla ještě oficiálně vyčíslena.

Dále čtěte:
Kalousek chce 12 miliard ze Švýcarska. Řekl to Moravcovi
Kalousek u Moravce. Už zase? Promo za naše peníze, zlobí se diváci

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE