Pokud by podle vládního návrhu opozice chtěla vyvolat ve sněmovně hlasování o nedůvěře vládě, musela by se předem shodnout na jménu budoucího premiéra a pro svůj záměr by musela získat podpis 50 poslanců. "Bude muset mít plán B," uvedla Peake. Podle ní by změna posílila odpovědnost opozice a stabilitu vlád.

Podle premiéra Petra Nečase (ODS) si nynější kabinet nechce situaci usnadnit. "Tato vláda to nedělá kvůli sobě. Datum účinnosti této ústavní změny je až v dalším volebním období," uvedl Nečas. Podotkl, že od roku 1996 do roku 2010 vládly v Česku kabinety, které měly za sebou jen stovku poslanců. Pokud opozice chtěla vyvolat hlasování o nedůvěře, podle Nečase "zkoušela věrnost" dvou či tří poslanců a vytvářely se "permanentní vládní krize".

Podle návrhu po neúspěšném pokusu o vyslovení nedůvěry by to mohli kritici kabinetu znovu zkusit až za půl roku, nebo by museli získat na svou stranu 80 poslanců.

Vláda nezvládá chod státu a chce mít od nás pokoj, tvrdí opozice

Podle opoziční sociální demokracie ale vláda není schopna zajistit základní funkce státu, selhává při vyplácení sociálních dávek, čerpání desítek miliard korun z evropských fondů, vybírání daní a není s to dodržet plánovaný schodek rozpočtu. Úpravou chce jenom proto, aby si zajistila větší klid od opozice. Šéf ČSSD Sobotka připomněl, že ve dvaadvacetileté porevoluční historii sněmovna jen jednou nevyhověla žádosti vlády o důvěru a jen jeden z devíti poslanci podaných návrhů na vyslovení nedůvěry byl úspěšný. "Tento institut u nás nepatří k četným ani ke zneužívaným," zdůraznil. Podobně podle poslance KSČM Vladimíra Koníčka není důvod pravidla měnit.

Vláda projednávala i související změny v jednacím řádu dolní komory. Podle novely by mohla sněmovna vyslovit nedůvěru vládě za předpokladu, že návrh předloží nejméně 50 poslanců, kteří se současně shodnou na novém předsedovi vlády. Sněmovna by pak návrh projednala na schůzi, která by se sešla nejdřív za dva dny po podání návrhu, nejpozději však do týdne. Lhůta podle autorů významně snižuje riziko přijetí "rychlých a překvapivých politických řešení".

Aby byl návrh přijat, musela by se pro vyslovení nedůvěry vládě a současně i pro kandidáta na premiéra vyslovit nadpoloviční většina všech poslanců, tedy stejně jako to dosud platí pro vyslovení nedůvěry. O novém kandidátovi na premiéra by pak šéf sněmovny informoval prezidenta, který by byl návrhem vázán a musel by nového předsedu vlády jmenovat. Tím by hlava státu přišla o část kompetencí.

Pokud by nová vláda nezískala ve sněmovně důvěru, musela by podat demisi. Potom by prezident jmenoval premiéra podle svého výběru. V případě, že by ani další vláda důvěru nezískala, na třetí pokus by předsedou vlády jmenoval prezident kandidáta navrženého šéfem sněmovny. Pokud by ani jeho vládě sněmovna nevyslovila důvěru, mohl by prezident sněmovnu rozpustit a vyhlásit volby.

Návrh pamatuje i na to, že by kandidát na premiéra vybraný v prvním pokusu sněmovnou funkci po vyslovení nedůvěry odmítl, nebo umřel. V tom případě by kandidáta vybral prezident.

Institut vyslovení konstruktivní nedůvěry zná podle autorů návrhu třeba německá, španělská, polská, slovinská a maďarská ústava.