„Politika tady vypadá příšerně, ale na Západě to je podobné. Jde o takovou hru. Na Západě už ji umějí lépe a jsou tam sofistikovanější spoluhráči, takže tolik neškodí jako tady,“ vtipkoval rabín Karol Sidon před obecenstvem debaty v Knihovně Václava Havla. Slyšet zde bylo leccos podnětného, ale hosté se nebáli ani sebekritiky či drsnějších bonmotů.

Chybí homo politicus

Novinář a spisovatel Karel Hvížďala na začátku představil knihu rozhovorů Vzpoury II, které vedl právě se Sidonem, Karlem Schwarzenbergem a filozofem Václavem Bělohradským. „Bělohradský bohužel nedorazil, protože si spletl termín a zkouší studenty na univerzitě v Terstu,“ omluvil anoncovaného hosta. Ostatně kniha je pokračování Hvížďalových rozhovorů s Václavem Havlem, Jiřím Suchým a Pavlem Landovským. „Vždy šlo o vzpouru proti vládnoucí nenormalitě. V první knize šlo o vzpouru kulturou, klaunstvím či humorem, v této jde o vzpouru myšlením, vírou a tradicí,“ doplnil Hvížďala.

Podle něj se v Česku ještě nezrodil kvalitní homo politicus, jak ho chápe stará Evropa, ale Češi zůstali lingvistickým národem. „Zanedbali jsme justici a nedali jasná pravidla, což nás bude ještě dost dlouho pronásledovat. Justice by prostě neměla sloužit státu, jak je to dodnes u nás,“ doplnil. Schwarzenberg se zasmál tomu, že v některých rozhovorech prohlásil, že by chtěl říct synovi, že země je spořádaná. „Nejdřív jsem mluvil o synovi, pak o vnukovi a teď doufám, že to řeknu pravnukovi,“ podotkl. Podle něj nejsou Češi schopni vypořádat se s odlišnostmi.

Bázlivci a nebojsové

„Na rozdíl od ostatních jsem odsud vypadl jako dítě. Žil v Rakousku a Německu, takže si pamatuju, jak smrad z nacismu byl ještě dlouho všude cítit. Definitivní tečka za tím vším nastala za pětadvacet let po roce 1945. U nás byla totalita ještě déle, takže léčba pokřivených páteří bude ještě dlouho trvat,“ řekl také kníže Schwarzenberg a dodal, že se v Česku nicméně již dost věcí změnilo k lepšímu. Země zbohatla a vypadá lépe.

Vrchní zemský a pražský rabín Karol Sidon o své emigraci hovořil jako o dobrém školení. „Na začátku emigrace jsem byl ve sběrném táboře čekatelů na azyl s Poláky, Bulhary, Čechy, ale i s Afričany. Tam jsem si uvědomil, jak mě překvapuje, že se chovají třeba Etiopané stejně jako my. Do té chvíle jsem se pokládal za člověka, jehož se rasismus netýká. Proto mě najednou udivilo, jaké v sobě chovám předsudky,“ přiznal. Čestné lidi rozdělil na bázlivce a nebojsy. „Nicméně strach je dobrý instinkt, tak proč by si to člověk neměl připustit. Jinak si bude stále něco namlouvat a dělat iluze, o které pak přijde,“ doplnil. Ze slov Hvížďaly vyplynulo, že taková sebereflexe je důležitá i u vlastní profese. „Žurnalistika je samoúčel. Nesmí něčemu sloužit. To si tady mnoho novinářů neuvědomuje a každý se snaží články někomu pomáhat,“ vysvětlil.