Úvodem si dovolujeme půjčit jednu moudrost z diskuse na profilu sociální sítě politika Stanislava Humla. „Víte, jak policista pozná, že je něco ve státě špatně? Přestane se krást elektronika a oblečení a krade se jídlo. A tento jev již nastal,“ píše pod odkaz nezařazeného politika muž podepsaný jako Bártů Pepíno Josef.

Důvod k takovému vyjádření mu poskytl odkaz na blog publicisty Vladimíra Kapala, který popisuje svůj alarmující osobní zážitek z jednoho nákupu v supermarketu.

„Většinou popisuji to, co jsem na vlastní kůži zažil nebo viděl. Případ, který jsem viděl teď, mi v ukázal Kalouskovy a Drábkovy reformy v plné, kruté a nelítostné nahotě. Ta stará paní, odhadoval jsem ji tak na sedmdesát, mně padla do oka hned, jakmile vešla do nákupního prostoru jednoho velkého supermarketu. V košíku měla plátěnou nákupní tašku a v ní ještě jednu, složenou žlutou igeliťačku, hned navrchu. Spíše než po nabízených potravinách, neustále koukala po lidech. Nebyla to somračka či bezdomovkyně, taková obyčejná babička to byla, v ošoupaném kabátě a s čepicí, která vyšla z módy snad před třiceti lety. Zastavila se u pečiva a do košíku dala dvě housky, pak popošla a přidala krabici nejlevnějšího, odstředěného mléka, které má s opravdovým mlékem společný jen název. A zastavila se u masa. Dlouho brala jednotlivé balíčky do rukou a zase je odkládala. Víc jsem neviděl, musel jsem s vozíkem za ženou, dělali jsme nákup na celý týden…“ popisuje bloger svůj příběh, který upoutal i politika Stanislava Humla natolik, že ho sdílel s ostatními přáteli na Facebooku.

A v popisu situace Kapal dodává následující: „Za tou babičkou jsem potom stál ve frontě u pokladny. Ve vozíku měla ony zmiňované housky, mléko a jedno laciné pivo v nechutné plastové láhvi. Všiml jsem si však, že ta plátěná taška, zakrytá igeliťačkou, je poněkud naditější, nežli na počátku nákupu. Neuctivě jsem se snažil nahlédnout pod igeliťačku. Měla jí špatně položenou, bylo pod ní vidět. Zahlédl jsem balíček masa, igelitové párky a ještě nějakou zeleninu. Platila však jenom to, co měla ve vozíku, za pár korun. Pak i s vozíkem odešla k východu. Po zaplacení jsme šli ještě do masny v budově supermarketu. Babka stála ve výklenku před východem a z plátěné tašky přendávala do igeliťačky svůj lup. Kromě masa, párků a zeleniny, tam ještě měla balíčkovanou šunku, nádherně vonící, ale dost drahé housky kaiserky, sekanou v igelitu, nějaký sýr a balíček těstovin. Šel jsem za ní. Podívala se na mě očima laně, chycené do pytlákova oka,“ pokračuje v popisu smutného zážitku bloger.

Babičko, proč kradete? Protože mám na pět dnů jen 150 korun...

Prý se dotyčné seniorky zeptal, proč to dělá a upozornil ji na to, zda ví, že úplně normálně kradla... Důchodkyně se se stejným „laním pohledem staré ženy“ prý jen ustrašeně zeptala, zda ji chce udat. „Nechci, jenom by mě zajímalo, proč ve vašem věku kradete jak cikáni,“ reagoval prý bloger a dozvěděl se od ní na oplátku odpověď. „Víte, pane, je pět dní před důchodem, jsem sama, manžel mi před osmi lety zemřel a do důchodu mám jenom, po tom, co jsem tady dneska zaplatila, sto padesát korun. Tak co mám dělat? Vy byste vydržel pět dní nejíst?“

A svůj blog uzavírá tím, že tu starou paní opravdu nakonec neudal. Být prý v její situaci, asi by také kradl. Pět dní za sto padesát korun by asi těžko kdo přežil. „Raději bych, kdyby to bylo možné, pohnal před soud celou naší vládu a především Kalouska a Drábka s Nečasem za to, že nejen tuhle starou paní, ale valnou část důchodců, ale i matek samoživitelek a vůbec všechny obyčejné lidi vehnali do situace, že musejí krást, aby neumřeli hladem,“ píše na závěr Vladimír Kapal.