„Část těchto občanů se bude muset rozhodnout, jestli je jí bližší postoj prezidenta, než politické strany, kterou podporují,“ upozornil ParlamentníListy.cz na nesnadné rozhodování levicových voličů známý sociolog Jan Herzmann.

Navíc čerstvě jmenovaný premiér Jiří Rusnok není typickým představitelem levice. I když byl patnáct měsíců ministrem vlády ČSSD,  jeho názory se ne vždy shodovaly s většinovým názorem v sociální demokracii. Kritiku z vlastní strany si vysloužil například za podporu Václava Klause v prezidentské volbě. Jako bývalý předseda Asociace penzijních fondů prosazoval opozicí kritizovaný druhý pilíř důchodové reformy, dokonce volal po povinné účasti občanů, jako člen Národní ekonomické rady vlády se zasazoval o jednu sazbu daně z přidané hodnoty, což je v rozporu s představami levice.

Pro pravici je prezidentův krok nepochopitelný a neospravedlnitelný

Sociolog přiznal, že v současné situaci není možné předvídat, jak zafungují rozhodovací mechanismy a k čemu se příznivci levice připojí. „A to vůbec nemluvím o voličích pravice, protože pro ně je to krok nepochopitelný, neospravedlnitelný, špatný, tam není o čem diskutovat. Ale ti Miloše Zemana na post prezidenta ani nepodporovali,“ poznamenal k faktu, že voliči pravice nemohou pochopit, proč prezident nerespektoval fakt, že politické strany současné vládní koalice mají ve sněmovně většinu 101 hlasů.

Spousta lidí dosud o fungování demokracie nepřemýšlela

Znamená to, že příznivci ODS a TOP 09 preferují systém parlamentní demokracie, ve kterém se výkonná moc odvíjí od parlamentu, místo poloprezidentského nebo prezidentského systému, který podle některých politiků protlačuje Miloš Zeman? Taková spekulace je podle sociologa „trochu floskule“, protože spousta lidí o fungování demokracie nikdy neuvažovala. „Pro ně byl ten systém, který se zde vytvořil, přirozený, ale neuvažovali, jestli by měl nebo neměl být jiný. A teď jsou postaveni do situace, kdy je ten systém do jisté míry konfrontován s realitou. Myslím, si, že řada z nich si bude teprve tvořit názor, do jaké míry jsou takové přístupy v rámci toho, co si představovali v roce 1989, a do jaké míry jsou za hranicí toho, co si představovali v roce 1989,“ je přesvědčen Jan Herzmann.

Řada voličů levice chce vládu silné ruky

Proč je tak nesnadné odhadnout, na kterou stranu se levicoví voliči přikloní? Nepochybně  uvítali konec nepopulární vlády ODS, TOP 09 a LIDEM a většině ani nebude vadit nestandardní chování Miloše Zemana a jeho pohrdání ústavními zvyklostmi, protože právě jeho sympatizanti touží po vládě silné ruky, která by podle nich byla účinnější než nekonečné dohadování partají v křehkých vládních koalicích často vedoucí k politickým krizím. „Ano, to je pravda. Mnozí levicoví voliči dávají přednost autoritativním osobnostem a autoritativnímu způsobu vládnutí,“ potvrdil Jan Herzmann. Ale to podle něj neznamená, že na druhé straně politického spektra – na pravici – by nebyli žádní zastánci autoritativního způsobu vládnutí. „Ale není jich tam tolik,“ připustil.

Možná to prezidentovi v popularitě pomůže, ale není to jisté

Co udělá neobvyklý krok prezidenta Miloše Zemana s jeho popularitou, na které si tak zakládá? „Obávám se, že na to nikdo nezná odpověď, protože ten krok je bezprecedentní, nikdy se nic podobného v českých dějinách nestalo,“ konstatoval sociolog. Není tedy podle něj jasné, jestli převáží spokojenost s tím, že se prezident zbavil neoblíbené Nečasovy vlády, jak ostatně v prezidentské kampani sliboval, nebo převáží nespokojenost nad tím, jakým způsobem to udělal.

„Ten způsob je sice ústavně komfortním ve smyslu právním, ale je dost neobvyklý, takže je v tuto chvíli těžké předpovídat, jak na to veřejnosti zareaguje,“ dodal Jan Herzmann. Připomněl, že prezident měl od svého zvolení do tohoto okamžiku nesrovnatelně větší podporu než Nečasova vláda a než tři strany vládní koalice. „Takže na první pohled by se dalo říci, že mu to v popularitě pomůže. Ale já bych s tím soudem přece jen počkal,“ nabádá k opatrnosti před unáhlenými soudy sociolog.

Úřednické vlády byly víc politické, než si lidé myslí

Postoj veřejnosti může ovlivnit i fakt, že úřednické vlády byly v minulosti poměrně oblíbené. „Myslím si, že to bude hrát spíš pozitivní roli,“ potvrdil Jan Herzmann, protože nedůvěra veřejnosti k politikům je poměrně velká. Občané, mnohdy otráveni politickými hádkami, které vyústily v politickou krizi, oceňovali zdánlivou nezávislost a nestranickost úřednických kabinetů, byť vznikly z popudu parlamentních politických stran a bez jejich posvěcení by v parlamentu neprosadily nic.

Ve vládě Josefa Tošovského zasedla většina politiků z ODS (později Unie svobody), ODA a  KDU-ČSL, doplnilo je jen několik nestraníků. Do vlády Jana Fischera delegovaly kandidáty na ministry dvě největší parlamentní strany – ODS a ČSSD. Protože se řada členů vládního týmu rekrutovala z náměstků ministrů předchozí Topolánkovy vlády, byla nazývána vládou náměstků nebo hanlivě podržtašků.

Kabinety „odborníků“ zanechaly velké dluhy

Pochybovat lze i o proklamované odbornosti členů úřednického kabinetu, což dokazují i dluhy, které zůstaly po obou oblíbených kabinetech, byť jeden vládl jen půl roku a druhý něco přes rok. Tošovského vláda převzala v roce 1998 špatné úvěry z banky IPB za 16 miliard korun a banku pak prodala za tři miliardy japonské společnosti Nomura. Tato společnost pak dovedla IPB k největšímu bankovnímu krachu v českých dějinách, která přišla stát na 200 miliard korun. Ale kabinet Jana Fischera ji ještě trumfnul. Daňovým poplatníkům způsobil zbytečné pětisetmiliardové náklady tím, že ignoroval riziko solárního boomu a včas nesnížil výkupní cenu elektřiny z fotovoltaických elektráren.