Jak se díváte na uplynulý rok z hlediska toho, jak pracovala vláda?

Byla řada věcí, které lze považovat za pozitivní. V průběhu roku 2011 prošla celá řada reforem. Vládě se podařila alespoň částečná konsolidace veřejných financí.

Nicméně je ale řada věcí, na kterých je potřeba zapracovat. V loňském roce například opustilo vládu Petra Nečase mnoha ministrů a nyní je třeba, aby se situace stabilizovala. Doufám, že zde nebudou přibývat nové kauzy, které by vládu destabilizovaly odchodem dalších ministrů. Nyní bude důležité, aby se naši noví kolegové seznámili se svými ministerstvy.

Kde mohou být pro fungování vlády v příštím roce hlavní potenciály nestability a krize? Kde může vzniknout konflikt?

Obrovské riziko je v tom, že v průběhu března, dubna bude velká debata ohledně změny státního rozpočtu, neboť lednová, únorová čísla nám budou indikovat, jakým směrem se bude vyvíjet trajektorie hospodářského růstu či spíše poklesu. Pokud bude propad ve výši dvou či tří procent, tak se budeme bavit o propadu příjmů 20, 25 možná třiceti miliard a ty budeme muset hledat buď na příjmové stránce či na výdajové, tam zejména. Tam bude velká debata, v jaké kapitole kterého ministerstva se bude škrtat.

Já osobně si nedokážu představit, že by v době ekonomické krize by měla být doprava a stavební průmysl v dopravě dále ořezáván na investicích, protože to jsou podle mě prorůstové sektory a už nyní ten radikální řez, který proběhl v roce 2010 a 2011 je natolik zásadní, že už níže jít moc nemůžeme a nemůžeme v dopravě najít pět nebo 10 miliard, které seškrtáme. Proto jsem se stále ptal, odkud získáme peníze na aktivní politiku zaměstnanosti, na církevní restituce a podobně. Když pak dostanu odpověď, že se jedná třeba jenom o dvě miliardy a není to nic zásadního, tak doufám, že stejná odpověď bude v okamžiku, kdy bude debata o výdajových rámcích a řekne se: „dvě miliardy vám brát nemusíme, to ministerstvo financí zvládne, to nejsou žádné peníze.“

 A jak jste spokojen s tím, co se za rok udělalo na ministerstvu dopravy?

Tam se podařila řada věcí, co se týče dokončení živé dopravní cesty, to znamená převedení 9500 zaměstnanců z Českých drah na Správu železniční dopravní cesty. Následovat bude i převedení takzvané mrtvé dopravní cesty. To se týká ale roku 2012 a dalších let. Pokud jde o dopravní stavby, tak byla otevřena řada úseků, ať už silničních a železničních, které přináší spoustu nových možností. Je také důležité, že se podařila D11 aspoň částečně, co se týče paní Havránkové. Nicméně ještě budeme vyjednávat s paní Štrosovou. Je to jeden z cílů roku 2012, aby se nám podařilo otevření té cesty směrem nahoru na Jaroměř a R 35 přes Pardubice do Olomouce.

Ministerstvo dopravy bylo ovlivněno také tím, že zde za volební období působili tři ministři, což považuji za negativní vliv pro fungování ministerstva. Ať už kdokoli ministerstvo vede, tak by ho měl řídit nějakou dobu, aby bylo možné reflektovat kroky a zodpovědnost konkrétního ministra, a ne řešit, zda se jedná o zodpovědnost předchůdce či předpředchůdce.  

Vy jste zmínil, že časté výměny ministrů nejsou dobré jak z hlediska vlády, tak i  z hlediska jednotlivých rezortů. Nemůžu se vás nyní nezeptat na to, zda v tomto smyslu neexistuje ohrožení pro dalšího ministra, konkrétně vašeho jmenovce a stranického kolegy Josefa Dobeše, na jehož rezortu se nyní řeší problém s pozastavením čerpání dotací z EU.

Nejdříve trošku obecněji. Já si myslím, že změny, které udělal na ministerstvu školství, ať už jde o státní maturity či srovnávací testy v páté a deváté třídě, jsou kroky velmi reformní, kroky, které nemají ve školství v průběhu 20 let obdobu. Byly tam i věci, které naopak vyvolávaly kontroverzní názory. Celkově bych ho za to ohodnotil pozitivně. Spousta lidí o státních maturitách roky a roky hovořila, ale bála se cokoli udělat. Zásadní problém při spuštění maturit nevznikl. To samé platí u těch srovnávacích zkoušek. Myslím si tedy, že ministr v souhrnu dělá dobrou práci. Některé mediální kauzy byly problematické. Myslím si, že záležitost kolem pana Bátory nebyla nějak zvlášť dobře zvládnutá. To je ale můj osobní názor a každý na to může mít svůj pohled.

Abych se ale vrátil k původnímu dotazu. Otázka pozastavení Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost je velice složitý problém. Nelze veškerou zodpovědnost svalovat jenom na pana ministra, protože čerpání OPVK není součástí pouze jeho agendy, ale i jeho předchůdců. Nicméně je třeba mu vytknout obrovskou personální fluktuaci na pozicích na pozicích náměstků a řiditelů, kteří se danou problematikou zabývali. Personální stabilita je důležitá. Čili nelze zakrýt, že se chyby staly. V tuto chvíli je nutné se soustředit na vyjednávání s Evropskou komisí, přípravu jednotlivých projektů třeba i většího charakteru s kvalitními základy, aby se nedělaly projekty pro projekty.