V KSČ byl Jan Kohout (dnes člen ČSSD), František Koníček i Vlastimil Picek. Kandidátem členství byl sám Jiří Rusnok a Martin Pecina zase působil v SSM. Otec Miroslava Tomana byl dokonce ministrem ve Štrougalově vládě. „Když se objeví nějaké hodně hlasité obvinění z korupce, tak to může lidi vyhnat do ulic a vyvolá to nějaké hlasy a veřejné protesty. Ale že ve vládě je polovina lidí, kteří v KSČ byli už za Jakeše, není údaj, který by dnes bezprostředně a naléhavě lidi oslovoval,“ říká Doležal.

Je tu atmosféra jako za normalizace

Některé z budoucích ministrů pokládá politolog za lidi velice univerzální. "Ti lidé, kteří tenkrát byli v KSČ, a nyní, dvacet let po převratu, sedí ve vládě, jsou tak trochu politicky i morálně pohybliví. Z hlediska důvěry v to, co budou dělat do budoucna, je to věc strašně pochybná. Nechci nikomu nasazovat oslí hlavu, ale jsou tam lidé, kteří jsou velmi univerzální.“

Ani za normalizace však už o ideologii nešlo. Šlo o moc a prospěch. „Nemyslím si, že bychom se mohli vrátit do toho, co tu bylo před rokem 1989, ale pro období normalizace nebyla ani tak důležitá bolševická ideologie, té už nikdo nevěřil, ale morální pokleslost lidí, kteří byli ochotni se propůjčit v podstatě k čemukoli. Mám takový pocit, že u nás je atmosféra 'holt se nedá nic dělat a je třeba se propůjčit k čemukoli'," vysvětluje Doležal.