„Všichni lidé ze současných sociálních ústavů by měli žít v běžném prostředí. Všichni,“ zdůraznila Škarková. „Pro mě bude správným výsledkem tohoto projektu bude, pokud se na klienta budeme dívat jako na člověka, ne na položku na seznamu. Musíme ustoupit od toho systému průmyslové výroby sociálních služeb,“ vysvětlil Drábek.

Je nutné mít cestu zpátky

Někdy by ale bylo dobré mít rezervu pro ty, kteří přechod do běžné společnosti nezvládnou – aby se měli kam vrátit. „Pro některé z nich ta změna může znamenat velkou neznámou a nejistotu a jistota toho, že se mají kam vrátit, může být pro některé z nich velkou pomocí,“ uvedl Šveřepa.

„Alespoň v začátcích musí existovat cesta zpět. Další věc je otázka financí – mnoho z těch lidí bude potřebovat velkou asistenci,“ dodala Hasnedlová s tím, že jistě ne každý ze 14 tisíc postižených po větší samostatnosti touží.

Na peníze myslet nemůžeme

Dalším problémem jsou finance. Asistence mnoha lidem bude jistě zásadně dražší. „Je jasné, že velké zařízení má menší náklady, ale to nesmí být naše kritérium,“ prohlásil Šveřepa. A budou lidé chtít zdravotně postižené za sousedy?