Stoleté Nazdar! Tak by se dala pojmenovat vzpomínková pouť u příležitosti výročí založení stejnojmenné roty ve Francii. Její členové byli jedni z prvních, kteří se postavili za myšlenku Tomáše Garrigue Masaryka na vznik samostatného Československa. Šli na straně mocností Dohody do první světové války a mnozí z nich na frontě padli. A jak se tato pietní akce odehrávala?

Do kamene vytesáno jest

U brány pařížského hřbitova Pére Lachaise, kde jsou pochováni třeba šansoniérka Édith Piaf anebo zpěvák Doors Jim Morrison, proběhly velké přípravy. Poslední nadšenci v civilu navlékli dobové uniformy, zařadili se do dvoustupu a vyrazili. Jindy osamělý pomník významného architekta Josefa Gočára, kde je do kamene vytesáno: „Národ československý svým synům padlým ve světové válce 1914 – 1918 na francouzské půdě za Francii a za svobodu své vlasti," byl v tu chvíli hlavním středem pozornosti.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Petr Gazdík před ním bez papíru přednesl pěkný projev o symbolu hrdých mužů, který je dnes i vzhledem ke geopolitické situaci v Evropě stále živý a potřebný. Velvyslankyně Česka ve Francii Marie Chatardová ale za sebe poslala náhradu. Redaktor ParlamentníchListů.cz se s ní setkal při jedné z předchozích reportáží. Milá a příjemná dáma. O to větší bylo zklamání. Profesionální diplomatka přijala ve svém úřadě pod Eiffelovkou jen ty nejdůležitější, ale pietní akce zazdila.

Zklamání z velvyslankyně

Jak se reportér ParlamentníchListů.cz dozvěděl, velvyslankyně je v plném proudu příprav na příjezd prezidenta Miloše Zemana, který se chystá do Francie příští týden. Řeší se, kde bude prezident kouřit, kdo bude mít tu čest se s ním setkat a tak dále. Hysterie před příletem hlavy státu je pochopitelná, ale neúčast na některé z pietních akcí určených těm, co hlavní měrou dopomohli ke zrodu samostatného státu, ne. Navíc by šlo jen o krátkou oficialitu. Kdyby se totiž prabratři z roty Nazdar se svým odhodláním nevrhli do boje, Miloš Zeman by se možná jmenoval Landedelmann anebo by nebyl na světě a Chatardová by nejspíš nebyla velvyslankyní. Těch možností je habaděj.

Dále bylo na pořadu dne položení květin u pamětní desky v zahradách Palais Royal. Jak reportérovi ParlamentníchListů.cz osvětlil historik Petr Hofman, tak se zde na počátku minulého století sdružovali naši krajané. Několik z těch movitějších tu totiž mělo pronajato restaurace. Těsně po atentátu v Sarajevu se zde začaly sepisovat seznamy dobrovolníků, kteří chtějí vstoupit do francouzské armády. Probíhal tam dokonce improvizovaný pořadový výcvik, a to i se zbraněmi, přesněji jednou puškou. Právě odtud se chlapi odešli přihlásit k odvodům do Invalidovny. Šlo prostě o symbolické sraziště.

Dítě kantorů s kantorem

V Invalidovně se výpravě v čele s Gazdíkem věnoval vojenský kněz. Byl „boží", protože zcela světsky povyprávěl o některých zajímavostech a zcela nesvětsky obdivovoval Napoleona Bonaparte, jenž zde má hrobku. Místopředseda Gazdík, velmi příjemný a lidový chlapík, v projevech mluvil vždy o odkazu československých legií pro dnešní Česko. Nasnadě byla otázka, jestli tenhle odkaz nezakopali do hrobu Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem, když bez referenda rozdělili roku 1992 zemi?

„Myslím, že určitě ne. Fakt, že odkaz je živý, lze jednoduše dokázat na desetitisícičlenné české obci legionářské, z nichž je mnoho zástupců mladých. Takže nejde jen o starší lidi, kteří se aktivně účastnili bojů, nebo jejich děti, ale je to výrazná část mladé generace. Ten odkaz živý je. To, že tady jsme, je toho živý důkaz," odpověděl bývalý kantor a někdejší  předseda hnutí Starostové a nezávislí. Reportéra ParlamentníchListů.cz vychovali dva kantoři, takže je tím trochu postižený, ale je třeba poznamenat, že  ČsOL je zkratkou pro Československou obec legionářskou.

Na cvičišti roty Nazdar