Lidé, kteří přišli na setkání se Stropnickým, se nejdříve dozvěděli podrobnosti o způsobu jednání v Poslanecké sněmovně. „Poslanecký život nás možná všechny zaskočil svou podivuhodností ve všech aspektech od stravování až po hlasování, od diskuzních příspěvků některých, až po obstrukční úsilí jiných,“ uvedl na začátek ministr obrany.

„K obstrukčním pauzám přitom dochází často, když se projednává nějaký důležitý bod, který může v této zemi něco zlepšit. Slyšíme pak, že si opoziční strana X bere hodinu pauzu, vrátíme se a pak si bere opoziční strana Y dvě hodiny pauzu. Je to chvílemi i velmi frustrující, ale občas se daří i něco prohlasovat. Dává nám to dost zabrat. My jsme šli do Poslanecké sněmovny s pocitem, že to je místo, kde se věci mají tlačit dopředu, ale ony se spíš musí tlačit jako zabržděný vagón. To nám nevyhovuje,“ dodal.

Připustil i to, že se mu zcela změnil život: „Pracoval jsem v jiném rytmu a jiném prostředí. Kancelářský život není to nejvíc sexy v životě. I když armáda je přeci jen pestřejší ministrování, člověk jezdí po posádkách a navštěvuje zahraničí.“

Ani zkostnatělý Brusel nevyhazuje peníze tak jako my

Stropnický si postěžoval na to, že na ministerstvu absentuje u většiny lidí představa závaznosti při utrácení veřejných peněz. „Tam se neuvažuje v kategoriích, že 70 milionů je moc, ale jde o 70 milionů a chceme je hned. Tam se neuvažuje tak, že koupíme neprůstřelnou vestu podle cen kvalitních dodavatelů na internetu, ale za 75 000 korun a budeme to dělat dál. Je náročné tyhle věci změnit a překlopit do jiného uvažování. Ti lidé tento přístup v sobě z 80 procent nemají,“ popsal Stropnický.

„Já mám na dary milion a půl a řekl jsem si, že budu lakomý. Jen kdyby přijela královna Alžběta, tak jí půjdeme něco koupit, ale nepotřebujeme sady skleněných souprav a sady pozdních sběrů. Můžu říci, že v Bruselu takové věci vůbec neexistují. Ani superbyrokratický, zkostnatělý Brusel se v tomto takto nechová. Úředníci tam mají vybavení na úrovni Ikea a ne historizujícího nábytku,“ upozornil s tím, že velká armádní bolest je i to, že když už jsou peníze k dispozici, tak je není možné efektivně utratit.

Stropnický: Myslel jsem si, že v armádě budou „babochlapi“

V sektoru obrany má ale Česká republika podle Stropnického stále dobrou pozici v zahraničí. „Armáda je hodně mladá, často ti lidé mají za sebou už jeden pobyt venku a kvalitní školení. Nedá se to srovnat s bývalou československou armádou. Z toho má člověk radost. Na těchto lidech se to projevuje i po stránce vojenské odbornosti, ale i lidské, jsou sebevědomí, ale nejsou nafoukaní, umí komunikovat, umí se chovat a obrovské osvěžení je, když potkáte ženu, která patří k armádě. Také jsem trpěl předsudky a myslel jsem si, že to budou `babochlapi`, ale není to pravda. Jsou to velmi pohledné a vstřícné ženy a prostředí velmi kultivují,“ uvedl Stropnický.

„Mám z armády strašně dobrý pocit. Tím více mně vadí, že je potřeba zrušit tolik zkostnatělostí. Snažíme se o to, snad nějaké výsledky máme a důvěru vojáků také. Snažíme se neudělat ostudu. To, co souvisí s lidmi, kteří tvoří armádu, je pozitivní. Nás spíš hanba fackuje, že nemají to oblečení a vybavení, které by měli mít a že peníze nejsou žádný zázrak,“ dodal. Ocenil také práci kaplanů, jejichž pomoc využívají vojáci možná častěji než konzultace s psychologem. Martin Stropnický také plánuje v dohledné době cestu do Afghanistánu, ale přesný termín nemohl sdělit.