"Je to dost složité. Český stát zatím není zvyklý se takovými věcmi zabývat. Chodí se pořád okolo a dokolečka a nikam to nevede. My víme, že je to naschvál. Je lehké něco vzít, ale pak to vrátit je mnohem těžší. Dluh ale existuje a bude existovat. Když vláda nebude mít kuráž se tomu postavit čelem, bude to špatné. My budeme bojovat až do úplně posledního Bati a jsme připraveni jít až k mezinárodnímu soudu do Štrasburku," říká pro ParlamentníListy.cz vystudovaná právnička Dolores Liljana Bata Arambasic, která je dnes farmářkou v Brazílii.

TÉMA: Baťa

Dvaaosmdesát Baťů

„Je nás dvaaosmdesát přímých potomků. To je armáda. Nespravedlnost, které se dožil náš děda Jan Baťa, nás stále trápí. My potomci se s tím nemůžeme smířit. Není to morálně správné. Naši rodiče a prarodiče kvůli tomu dost trpěli a my chceme spravedlnost. Jako dítě jsem si také zažila své. V Brazílii, když mi bylo deset, tak mi kamarádka spílala, že jsem ,vnučka toho nacisty‘. To jsou rány rozšířené po celé rodině. Nejedná se jen o ty miliardy. Chceme si sednout a debatovat o tom jako civilizovaní lidé a ne jako šašci. Z nás dělají šašky a přitom se sami vaši politici chovají jako šašci. Chodí okolo toho jako kolem horké kaše," říká rozčíleně paní Bata Arambasic.

Reportér ParlamentníchListů.cz se s ní sešel v pražské pasáži Lucerna. Jako nejstarší vnučka Jana Bati vedle sebe měla jeho další dva vnuky. Ljubisava Mitrovitche, který na snímku stojí vlevo, a Nelsona Bata de Oliveiru stojícího vpravo. Ti všichni přijeli do Česka z Brazílie bojovat za svou pravdu. Potomci Jana Antonína Bati jsou dnes roztroušeni po celém americkém kontinentě. Většina z nich žije v Brazílii, ostatní bydlí v USA. Na dědečka vzpomínají jako na nejpracovitějšího muže, co znají, na „starého strýce" Tomáše vzpomínají jako na vzor.

Očištěný Jan Antonín Baťa

Nevlastní bratr Tomáše Bati Jan, zakladatele obuvnického impéria, převzal po jeho smrti v roce 1932 vedení firmy. V roce 1947 byl v nepřítomnosti odsouzen k patnácti letům vězení, protože se veřejně nepřihlásil k protinacistickému odboji, který však podporoval velkými finančními částkami. Mlčením se Baťa snažil chránit příbuzné i vedení firmy v protektorátu. Pomáhal i československé exilové vládě, ačkoliv měl značné rozpory s prezidentem Benešem. Soud ho očistil až v roce 2007.

Tehdy byl soudně zrušen rozsudek Národního soudu z roku 1947. Podle přes půl století starého verdiktu byl Janu Baťovi mimo jiné zkonfiskován osobní majetek, protože jak se píše v rozsudku: „Jako československý občan v době od poloviny roku 1939, tedy v době zvýšeného ohrožení republiky, v zahraničí vědomě poškozoval zájmy republiky tím, že se odmítl otevřeně připojit k československému odbojovému hnutí, bránil v tom i svým zaměstnancům a jednal tak, že i se svými závody přišel na černé listiny anglickou a americkou." Jeho zrušením, protože se prokázala lživost důvodů uvedených v rozsudku, ale vyvrátili je přísežnými prohlášeními i sami zaměstnanci, byl podle tuzemského mluvčího Baťovy rodiny Marka Belzy této rodině současně potvrzen nárok na náhradu znárodněného majetku firmy Baťa a. s. Zlín podle téhož zákona č. 100/1945 Sb.

O co se v kauze Baťa jedná

Majetek Jana Bati lze rozdělit do dvou částí. Jde o firmu Baťa a. s. Zlín, kde byl Jan Antonín Baťa stoprocentním akcionářem od roku 1931, kdy podnik koupil od nevlastního bratra Tomáše, jenž zemřel o rok později. Tento majetek byl znárodněn, ale měla by za něj být vyplacena náhrada. V druhém gardu jde o osobní majetek Jana Bati, který mu byl zkonfiskován právě na základě verdiktu z roku 1947. V roce 1948 Jan Baťa, tehdy už jako občan Brazílie, žádal o náhradu za znárodnění. Vše vyčíslil na 200 milionů dolarů. Vždyť těsně před válkou se, po Škodě Plzeň, u jeho podniku jednalo o druhý největší koncern v ČSR. A o tyto majetky jde v současném sporu.

„Výše náhrady není určena, ale jako vodítko může posloužit tato Baťova žádost ve výši 200 milionů dolarů. Inflace dolaru od roku 1948 dosahuje podle internetových zdrojů asi 2500 procent, takže v dnešních cenách by šlo asi o pět miliard dolarů. K tomu je samozřejmě třeba přičíst úrok," doplňuje ParlamentnímListům.cz Belza. A to jde jen o náhradu za firmu, k níž by měla být ještě připočítána náhrada za zkonfiskovaný osobní majetek Jana Bati, která však bude o mnoho řádů nižší. Například jde o cenu vily ve Zlíně. Konečná cena však nebyla ještě oficiálně vyčíslena.

Čtěte také:

• Další rána pro Kalouska. Baťova rodina žádá miliardy a neustoupí

• Ve Zlíně začala instalace sochy Tomáše Bati, i přes nesouhlas rodiny

• Kníže: Soudit se o majetek rodu by bylo kontraproduktivní

• Komunista k církevním restitucím: Majetek jsme nezabrali my

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE