Zákon o investičních fondech se přijímal v roce 1992. Přestože Ježek patřil spolu s Dušanem Třískou k duchovním otcům kuponové privatizace, své pochybení ohledně přípravy zákona o investičních fondech Ježek odmítl a obvinil Klause.

Zhrzený Ježek Václavu Klausovi nikdy neodpustil, že jej neudělal ministrem financí

ParlamentníListy.cz oslovily Petra Macinku z Institutu Václava Klause, zda by se k tomu, co bylo v rozhovoru řečeno, vyjádřil.

„Škoda, že se ti dva nepotkali daleko dřív. Zhrzený Ježek, který Václavu Klausovi nikdy neodpustil, že jej neudělal ministrem financí (ačkoliv se na tu funkci třepal jako nikdo jiný předtím ani potom), teď vykládá své senilní nesmysly, a zneuznaná Drtinová, která se očividně nedokázala smířit s odchodem z televize, neumí si najít skutečné téma, a tak se systematicky věnuje Václavu Klausovi. Asi mají pocit, že jim "všemi těmi amnestiemi" zničil život. Je to smutný příběh kdysi nadějného ekonoma a dámy, která, kdyby na sobě trochu zapracovala, možná mohla mít hezkou kariéru televizní hlasatelky,“ uvedl svůj názor pro ParlamentníListy.cz Petr Macinka.

Více o pořadu zde.

Ježek: Osudovou chybu udělali Tříska, Rudlofčák, Klaus

Moderátorka Daniela Drtinová totiž tvrdila, že ztráty způsobené privatizací národního majetku kuponovou metodou dosahují podle odhadů 500 až 600 miliard korun. Ježek naznačil, že chyba nebyla ve způsobu provedení privatizace, ale ve špatně připraveném právním rámci privatizace.

„Finanční zákony se dělaly na Ministerstvu financí, a tam jsem nikdy nepracoval,“ hájil se. Drtinová ale oponovala tím, že Ježek byl až do roku 1992 ministrem pro privatizaci. Podle Ježka se ale zákon o investičních fondech připravoval na Federálním ministerstvu financí. „Dělali jej Tříska, Rudlofčák, Klaus. Ti udělali osudovou chybu,“ ukázal Ježek na viníky. Ježek uvedl, že podobu tohoto zákona ani pořádně neznal, protože byl připraven v květnu 1992, a v červnu na svém postu skončil. „Než jsem se nadechl, tak byl konec,“ konstatoval.

Za ten měsíc jsem si toho nevšim...

„Ale vy jste byl členem vlády. Proč jste víc nekřičel?“ podivovala se Drtinová. „ Proč jste dovolil jako člen vlády, aby zákon o investičních fondech parlament schválil?“ Ježek vysvětlil, že zmíněný zákon byl schválen ve Federálním shromáždění, jehož členem nebyl. „Spoléhal jsem na to, že když já jsem dělal svou práci poctivě a dobře, tak že to na tom Federálním ministerstvu financí také budou dělat dobře. Že to neudělali dobře, to se ukázalo až potom, to už jsem byl mimo,“ tvrdil s tím, že neměl na starosti jen tuto problematiku, ale řadu dalších věcí.

„Za ten měsíc jsem si toho nevšiml,“ konstatoval s tím, že klíčové bylo, že v zákonu o investičních fondech vypadla jedna drobná, klíčová věta. Ta podle Drtinové zněla v tom smyslu, že majetek zakladatelů fondů musí být oddělen od majetku akcionářů. „To tam nebylo, a to pak rozjelo masivní tunelování,“ vysvětlila moderátorka, Ježek s touto interpretací souhlasil. Drtinová se ho pak zeptala, zda si myslí, že tato chyba v zákoně byla záměrná. „S odstupem času a po těch všech amnestiích, které Klaus udělal, si skoro myslím, že ano. Dokázat to nemůžu, ale už jsem přesvědčen, že ano,“ řekl Ježek.

Závěrem se Ježka zeptala, zda by šel do privatizace s Václavem Klausem znovu. „Nikdy. Zpětně bych nešel do ničeho, kdybych to neměl všechno v rukou,“ uzavřel Tomáš Ježek.

Z ODA do ODS a po Sarajevu do Unie svobody

V roce 1989 pomáhal Tomáš Ježek zakládat politickou stranu ODA. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen za Občanské fórum (v jehož rámci ODA kandidovala) do České národní rady. V této době zastával i vládní post. V lednu až červnu 1990 pracoval na Federálním ministerstvu financí ve funkci poradce ministra, kterým tehdy byl Václav Klaus a po prvních svobodných volbách v červnu 1990 byl ministrem bez portfeje české vlády Petra Pitharta (v rámci československé federace) pro správu národního majetku a jeho privatizaci.

Opětovně byl zvolen do ČNR ve volbách v roce 1992, nyní za ODA. Zasedal v rozpočtovém výboru a byl jeho předsedou. Od roku 1992 do roku 1994 byl také předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku ČR. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V ní setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1996. V únoru 1995 přešel do poslaneckého klubu ODS.

Během vládní krize druhé Klausovy vlády koncem roku 1997 se postavil na stranu opozice proti Václavu Klausovi. V listopadu 1997 prohlásil, že viníkem stávající situace v Česku jsou špičky ODS a jako nového předsedu občanských demokratů by si dovedl představit Ivana Pilipa. V lednu 1998 podpořil vznik nové odštěpenecké strany Unie svobody a ohlásil účast na jejím prvním setkání v Litomyšli. Z ODS vystoupil.