"Pokud prezident nevyhoví naší výzvě, navrhuji, abychom postupovali cestou kompetenčního sporu," řekl místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier. Za pravdu mu pak v České televizi dal i předseda strany Bohuslav Sobotka.

Nepodepíšeš? Půjdeš k soudu

„My jsme ten proces v Senátu zahájili. Senát již vyzval prezidenta republiky k tomu, aby podepsal dodatek k Evropské sociální chartě. Myslím, že je to otázka spíše týdnů než měsíců, které sociální demokracie poskytla prezidentu republiky na to, aby respektoval výzvu Senátu,“ uvedl Sobotka.

Předseda Senátu, někdejší odborový předák a sociální demokrat Milan Štěch pro ParlamentníListy.cz celou záležitost příliš komentovat nechtěl. „Senát už takto vyzývá prezidenta Václava Klause potřetí. Počkáme, jak tato výzva dopadne, víc bych celou záležitost komentovat zatím nechtěl,“ řekl Štěch.

Je to Klausova ostuda

To někdejší předseda Ústavněprávního výboru Senátu a někdejší senátor ČSSD Jiří Vyvadil byl sdílnější. „To je klasická ostuda pro Václava Klause,“ reagoval pro ParlamentníListy.cz. „To už byl obrovský spor v době, kdy se Evropská sociální charta přijímala, to napětí bylo neskutečné,“ popisuje Vyvadil.

Spor označil především za ideologický. „Není to pouze vyznáním evropských socialistických a sociálnědemokratických stran, tu chartu schválily i křesťanskosociální strany. Čili je to většinová vůle celé Evropy až na nějaká marginální evropská uskupení typu euroskeptiků.“

Pithart straší budoucí prezidenty

Vedle senátorů ČSSD se pod výzvu prezidentovi podepsal i místopředseda Senátu Petr Pithart z KDU-ČSL. Ten, zdá se, vidí v postupu vůči prezidentovi i širší symboliku.

„Jednáme o výzvě, aby prezident udělal něco, co podle převládajícího názoru odborné veřejnosti povinen udělat je. Nejedná se ale o jediný případ, kdy se pohybuje na hraně ústavy. Protože byla schválena přímá volba, je teď velmi důležité dát kandidátům najevo, že ne vše, co prezident udělá, se přejde krčením ramen," citoval Pitharta server prvnizpravy.cz.

Mezinárodní závazek s většinou jediného hlasu...

„Pokud jde o Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě, jde o mezinárodní smlouvu umožňující především odborovým organizacím vystupovat jako žalobce před Soudem Rady Evropy pro lidská práva ve Štrasburku (nejde o soud EU  - pozn. L. Jakl)," připomíná pro ParlamentníListy.cz tajemník prezidenta Ladislav Jakl.

Ten v té souvislosti uvedl, že potřebnou ústavní většinu získal dodatek jen rozdílem jediného hlasu. „Něco takového je v české ústavní historii jedinečné. To bylo důvodem, proč prezident republiky tehdy tuto mezinárodní smlouvu neratifikoval. Je více než pravděpodobné, že Poslanecká sněmovna ve svém současném složení by souhlas k ratifikaci pravděpodobně nedala vůbec,“ podotkl Jakl. Chartu totiž protlačila vládnoucí levice, když proti byla v podstatě celá pravice a charta tak nezískala podporu napříč celým politickým spektrem.

Prezident může, ne že musí podepsat

Jakl na dotaz ParlamentníchListů.cz zdůraznil, že ratifikace i sjednávání mezinárodních smluv „je prezidentovou pravomocí, nikoli povinností“. Podle něj to plyne z konstrukce dělby moci mezi parlamentem, vládou a prezidentem republiky.

„Na sjednání mezinárodní smlouvy se musejí shodnout prezident i vláda, v případě smluv vyjmenovaných v čl. 49 Ústavy (tedy prakticky skoro všech – pozn. L Jakl) je k ratifikaci navíc třeba souhlas - nikoli příkaz - obou parlamentních komor. Pokud souhlas některé instituce chybí, nic tragického se nestane, prostě smlouva nebude sjednána, popřípadě ratifikována,“ vysvětluje Jakl.

Bez široké podpory nadčasové smlouvy odmítá

„Naše Ústava preferuje zachování stávajícího stavu a nutnost jeho změn "testuje" tím, že jim klade do cesty překážky. Proto je vždy snazší stav zachovat než jej změnit, což je cílem dotyčných ústavních ustanovení, ne jejich vadou,“ doplnil prezidentův tajemník.

„Toto je také důvod, proč má prezident republiky obecně problém s ratifikací těch smluv, na jejichž znění neexistuje široká politická shoda. Je to logické: zatímco zákony lze po parlamentních volbách měnit bez mezinárodních dopadů, u smluv to tak není, jejich ratifikace přesahuje horizont jednoho volebního období,“ uzavřel Ladislav Jakl.

Klaus není robot. Má právo nepodepsat

Klause se v Senátu zastal například nezařazený senátor Petr Pakosta. Podle něj prezident není robot a je mu třeba přiznat podíl na výkonu moci: „Povinnost ratifikovat prezident rozhodně nemá. Návrh usnesení je mimo rámec toho, k čemu můžeme prezidenta republiky nutit jako Senát. Pokud je prezident přesvědčen, že je smlouva špatná, má právo podpis odepřít."

Připomeňme, že chartu ratifikovaly státy Rady Evropy 18.října 1961 v Turínu a byla jakýmsi volným pokračováním Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod z roku 1950.

Chcete chartu? Poroste nezaměstnanost

Už v roce 2003 při přijímání Evropské sociální charty jí odmítl europoslanec za ODS Jan Zahradil. „Nic konkrétního nepřináší, je to dokument, který má pouze doporučující, nikoli závazný charakter,“ argumentoval.

Zahradil rovněž upozorňoval na to, že od roku 1961 dokument značně zastaral či dokonce se přežil. „Proto má spíše charakter jakési hezky znějící deklarace a příliš se jím neřídí ani současné západoevropské vlády. Pokud by se skutečně všechna ustanovení této charty měla doslovně dodržovat, měli by občané této země paradoxně jedinou jistotu: rostoucí nezaměstnanost,“ uvedl Zahradil už v roce 2003.

Vysoké daně a odvody

Podle něj Evropská sociální charta vychází z velmi drahého sociálního modelu, který klade velké nároky na přerozdělování, tedy je postaven na poměrně vysokém zdanění, sociálních odvodech a dalších nepřímých mzdových nákladech. „To prodražuje náklady na pracovní sílu a následně i cenu výrobků, které tak ztrácejí konkurenceschopnost na světových trzích. A ztráta místa na trhu je přímou cestou k rostoucí nezaměstnanosti,“ dodal Zahradil.

A co vlastně Evropská sociální charta přináší? Každý podle ní musí mít příležitost získat prostředky ke svému živobytí prací, kterou si svobodně zvolí. Všichni pracovníci a zaměstnavatelé mají právo na svobodu sdružování v národních a mezinárodních organizacích k ochraně jejich hospodářských a sociálních zájmů.

Co je tedy ta charta?

Všichni pracovníci a zaměstnavatelé mají právo kolektivně vyjednávat. Všichni pracovníci a osoby, které jsou na nich závislé, mají právo na sociální zabezpečení. Každý, kdo nemá dostatečné prostředky, má právo na sociální a zdravotní pomoc.

Rodina, jakožto základní jednotka společnosti, má právo na vhodnou sociální, právní a hospodářskou ochranu k zajištění jejího plného rozvoje. Migrující pracovníci, kteří jsou příslušníky smluvní strany, a jejich rodiny mají právo na ochranu a pomoc na území kterékoli jiné smluvní strany.