Krvavé a hororové memento koncentračních táborů v Osvětimi se počítá od jednoho až k více než třem milionům lidských obětí. Druhé číslo ostatně uvedl bývalý velitel osvětimských táborů Rudolf Höss při Norimberských procesech. Nacisti byli nelítostní a holokaust je toho nejhrůznějším příkladem. To jsou známá fakta. Reportéři ParlamentníchListů.cz sem přijeli na sedmdesátiletou tryznu za tyto oběti. Při ní se odehrála spousta magických událostí.

Seznámení s terénem

Rychlík Slovakia dorazil do více než čtyřicetitisícového městečka Osvětim brzo ráno. Tamní nádraží není moc přívětivé, takže vzhůru do terénu. Po kolejích, které vedou do města, se člověk nemůže ztratit. Ve tmě vypadají zdi a strážní věže koncentračního tábora Auschwitz I hrozivě. To ostatně i blízká řeka Sola, zahalená ranní mlhou. Za ní se nachází centrum města a místní zámek. Kolemjdoucí se dívali dost nevrle. Není divu, před chvílí vstávali do práce. Po úsvitu se u hrozivých stěn zakončených ostnatým drátem objevili policisté, vždy jeden na zhruba pět set metrů. Osvětim si připomínala sedmdesát let od chvíle, kdy zdejší největší vyhlazovací tábor druhé světové války osvobodila Rudá armáda.

Sehnat ubytování v Osvětimi bylo skoro nemožné. Jeden z německých novinářů, jenž se rozhodl přijet na poslední chvíli, v okrajové čtvrti Osvětimi přeci jen nocleh našel. "Rusové si pokoje sice zarezervovali, ale nepřijeli," sdělil mu prý majitel domu s několika pokoji k pronajmutí. "Nejspíš se zdejší ruská ambasáda připravovala na mnohem větší návštěvu, ale velká zvířata to odpískala. Poslala za sebe Sergeje Ivanova, šéfa administrativy prezidenta Putina," okomentoval vlastní příhodu. Stáli jsme pospolu u akreditačního stanu, kde jim to šlo jako psovi pastva.