V médiích i mezi veřejností po odvolání Jiřího Pospíšila a nástupu Pavla Blažka probíhá diskuse, do jaké míry je Nejvyšší státní zástupce, nyní Pavel Zeman, podřízen ministru spravedlnosti a kde má právo na určitou míru samostatného jednání. Může vůbec ministr nejmenovat do funkce státního zástupce, navrženého jejich nejvyšším šéfem? A co Pospíšilem tlačený návrh zákona o státním zastupitelství?

Ministr může odmítnout jmenovat navrženého státního zástupce, pouze když sdělí pádné důvody

„Jde o to, jak si kdo vykládá ten vztah. Nejvyšší státní zástupce navrhuje obsazení vedení státního zastupitelství a ministr nakonec jmenuje toho člověka, kterého Nejvyšší státní zástupce navrhuje,“ říká Wagnerová. Jak dodává, má ministr zřejmě představu, že má naprosto volnou úvahu, jestli tomu návrhu vyhoví nebo nevyhoví. „Podle mého názoru až takovou volnou úvahu nemá,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz bývalá ústavní soudkyně.

Jak říká, ministr podle jejího soudu může odmítnout návrh pouze v případě, když zároveň sdělí, jaké pro to měl racionální a pádné důvody. Jakýkoliv jiný výklad by podle Wagnerové vedl k tomu, že celý systém by byl neefektivní. V tomto se Eliška Wagnerová s ministrem Blažkem rozchází.

Minulost bývalých prokurátorů znám jen z médií

Podle komentátora časopisu Reflex Pečinky je klíčem ke konfliktu, který vyvrcholil odvoláním Jiřího Pospíšila z funkce, údajně nový zákon o státním zastupitelství, který připravila skupina bývalých prokurátorů (Stříž, Fenyk) společně s mladší generací žalobců kolem státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Hlavním znakem tohoto zákona prý je, že zásadním způsobem mění fungování veřejné žaloby jako instituce a posiluje její pravomoci.

K profesní minulosti bývalých prokurátorů se Eliška Wagnerova vyjadřovat nechce, jen připomíná, že pan Fenyk už na státním zastupitelství není. „Jejich minulost neznám, a přiznám se, že mě ani nezajímá,“ konstatuje. Jak říká, pouze sleduje, jak kdo ze státních zástupců vykonává svou práci dnes.

K novému zákonu, jak říká, se vyjadřovat konkrétně také nemůže. „Jistě, všude se o něm mluví, ale jistě pochopíte, že považuji za nutné si ho nejdříve přečíst,“ usmívá se bývalá ústavní soudkyně. Jak ale upřesňuje, nejedná se o nový zákon, ale zatím pouze o „záměr zákona“, který není dokonce zpracován ani v paragrafovém znění, navíc ho ještě ani neprojednala vláda. „Počkejme na konkrétnější výstup,“ říká ParlamentnímListům.cz  Wagnerová.

Pevné vedení a zřetelná hierarchie jsou nutností

Jak ale říká, je státní zastupitelství skutečně orgán „sui generis“(„svého druhu“ – neboli zdůraznění specifického rázu nějaké věci – pozn. red.), který má-li efektivně pracovat, musí v něm podle Wagnerové existovat jasná hierarchie. „A ten, kdo sedí nahoře, udává tón,“ zdůrazňuje. Je ovšem podle ní samozřejmé, že ten „nahoře“ nesmí ovlivňovat nestrannost jednotlivých zástupců. „Nemůže přirozeně říkat, toto stíhej a toto nestíhej,“ směje se. Je ale podle ní velmi důležité, aby alespoň metodicky lidi vedl.

„U soudu je to jasné,“ říká ex-ústavní soudkyně. Připomíná, že tam fungují opravné prostředky, až se kauza dostane k Nejvyššímu soudu, který sjednocuje judikaturu (rozhodovací činnost soudů). „No a ten třeba i zruší rozsudky soudů nižších instancí, a to nikoho nevzrušuje,“ dodává. Má-li tak být Státní zastupitelství také efektivní orgán, tak v něm podle Wagnerové vůdčí role Nejvyššího státního zástupce prostě být musí.

Jak ale zdůrazňuje, jiná věc je míra té vůdčí role. „A to je věcí konkrétní úpravy,“ dodává Wagnerová. „U orgánu státních žalobců ale bývá naprosto obvyklé, že tam hierarchie panuje a platí. A sjednocování postupů musí být zachováno,“ upozorňuje. Kdyby ne, tak by se podle Wagnerové mohlo stát, že jinak by se žalovalo v Praze, jinak v Ostravě, jinak v Jihomoravském kraji a nebyl by tu orgán, který by to sjednotil. „Tak v takovém státě bych žít nechtěla,“ konstatuje rozhodně.

Vadí vám Generální prokuratura? Proč vám nevadí, že státní zástupci vstupují do civilních soudů?

Jak také uvádí kritici zákona, nový záměr zákona o Státním zastupitelství fakticky odbourává model státních žalobců, jak byl zaveden v roce 1994, zato ohlašuje návrat k systému Generální prokuratury se silným šéfem, jenž může vstupovat do většiny kauz. „Generální prokuratura je francouzský vynález, a v té své silné podobě má samozřejmě i nebezpečný potenciál,“ připouští pro ParlamentníListy.cz  Wagnerová. Tím, že máme za sebou neblahou totalitní zkušenost s Generální prokuraturou, jsme podle ní tento model po roce 1989 nepřijali a nechtěli přijmout. „Jsem proto srozuměna s tím, že se ten model opustil, protože je opravdu zneužitelný,“ souhlasí právnička.

Je ale podle ní s podivem, že nikomu nevadí jiná věc. Jak říká, není v okolních zemích zvykem, že by státní žalobci vstupovali do civilních sporů (nikoli tedy trestních, ale občansko-právních). „A to považuji za rezidua minulosti,“ varuje právnička. V takových kauzách podle ní, státní zastupitelství vůbec nemá co dělat. Jak říká, je to soustředění kompetencí na jednom místě, což by jednoznačně být nemělo. „To je přece velmi zneužitelné, i když netvrdím, že to někdo zneužívá,“ dodává. Ten model, jak říká, prostě není dobrý, a navíc ho jinde nenajdeme.

Otázka ParlamentníchListů.cz, zda bude či nebude jmenovaná vrchní pražskou státní zástupkyní Lenka Bradáčová, bývalou ústavní soudkyni pobavila. „Tak na to bych asi musela mít křišťálovou kouli, a tu nemám. Minimálně teď a u sebe,“ zasmála se Wagnerová. „Mám-li být ale naprosto upřímná, myslím, že k tomu jmenování nedojde,“ konstatovala.