Konferenci, kterou uspořádal Ústavně - právní výbor Senátu Parlamentu České republiky v součinnosti s Centrem mediálního vzdělávání, zahájil člen tohoto výboru, senátor Mgr. Miroslav Nenutil. Konference byla zaměřena na tematiku sociálních médií ve školství a nabídla na ni rozdílné náhledy. Tato média jsou ve společnosti stále využívanější a velkou část jejich uživatelů tvoří právě žáci a studenti. Cílem konference nebylo pouze upozornit na některá rizika a nebezpečí, která se se sociálními médii pojí. Organizátoři se pokusili účastníkům nabídnout mnohé, i kreativní a praktické návody, jak s nimi pracovat a efektivně i bezpečně je využívat v pedagogické praxi.

První příspěvek přednesl profesor Jan Jirák z Metropolitní univerzity a Fakulty sociálních věd UK, který se věnoval tématu „Proměny odpovědnosti v éře síťových médií“ a danou problematiku zasadil do sociologického kontextu. Ben Olšanský ze společnosti Inspiro Solutions navázal příspěvkem, ve kterém představil sociální média „jakožto internetovou stálici, se kterou je nutno počítat a která výrazně ovlivňuje naše osobní i profesní životy, a to ať už chceme nebo ne“. Bezpečnosti uživatelů sociálních sítí se věnoval Roman Máca z Národního centra bezpečnějšího internetu. Ten rozebral jednotlivá rizika spojená se sociálními médii v pedagogické praxi, a to především s důrazem na chování mladých uživatelů v tomto prostředí.

Za Českou televizi se konference účastnil Tomáš Hodboď, který účastníkům popsal, jak televize sociální média využívá v praxi a pracuje s „diváky nové generace, kteří již nejsou pouze pasivním konzumentem obsahu, ale naopak jeho aktivním tvůrcem“. Pavel Vichtera z Horké linky uvedl, jak tato instituce funguje a na příkladech z praxe ukázal, k čemu vede rizikové chování v sociální síti, jaké mohou být jeho důsledky a na co by si měli nejen studenti, ale i pedagogové a rodiče dát pozor.

Inspirativní prvek do konference vnesla Petra Šobáňová z Uměleckého centra Univerzity Palackého. Ta účastníkům představila přístupy k internetovému umění, tzv. net artu, který „vzniká přímo v prostoru celosvětové sítě a jako inovativní tvůrčí postupy využívá typické rysy internetu jako hypertext nebo interaktivita“.

V příspěvku Markéty Pastorové z Národního ústavu pro vzdělávání byly blíže představeny Doporučené očekávané výstupy (upřesňující Rámcové vzdělávací programy pro základní a gymnaziální vzdělávání), „které propojují postojovou, hodnotovou a kognitivní složku mediální výchovy, a které se týkají také sociálních sítí a s nimi souvisejících možností a rizik. Poskytují určitou maximální nabídku, ze které si učitelé vybírají, kterou si ale také mohou podle svých potřeb dále konkretizovat a doplňovat“.

Konferenci moderovala a na závěr shrnula nejvýznamnější stanoviska řečníků Renata Kasalová z Centra mediálního vzdělávání, které konferenci spoluorganizovalo.