Kurátoři pomáhají dětem a rodinám
Dovolím si vám položit jednu otázku – jaká první představa se vám vybaví při vyslovení spojení kurátor pro mládež? Na výstavách a v galeriích je kurátor určitým „klíčovým a odpovědným pracovníkem“ a má je na starosti. Kurátor pro mládež je také klíčový a odpovědný pracovník.
Zabývá se, zjednodušeně řečeno, všemi dětmi do 18 let, které nějakým způsobem porušily společenské nebo dokonce zákonné normy. Konkrétně se tedy setkává s dětmi, které například neplní školní docházku (chodí za školu), mají výchovné problémy doma nebo ve škole (agresivita, šikana) nebo s těmi, které porušují zákon, tedy páchají trestnou činnost. Klienty kurátora pro mládež se v neposlední řadě stávají uživatelé alkoholu nebo jiných drog, děti a mládež vykazující různé formy rizikového chování (poruchy příjmu potravy, sebepoškozování, kyberšikana, rasistické projevy v chování, sexuální rizikové chování, členství v sektách, apod.)
Asi vás po přečtení těchto prvních řádků napadne, že se jedná o profesi, která nezná slitování a musí být zcela negativního charakteru. Opak je však pravdou. Předním zájmem této profese je totiž pomoc, podpora a předcházení vzniku výchovných problémů či závadového chování. Pomoc nejen samotným klientům, ale i rodičům a všem, kdo se dostávají do kontaktu s dítětem, které má nějaké trable. Hlavní úlohou kurátora pro mládež je totiž chránit ohrožené dítě. Snahou potom je, aby jednou po vykročení do dospělosti mohlo žít plnohodnotným životem.
Proč je tedy ale kurátor pro mládež zapotřebí, je-li jeho úloha totožná se snahami rodičů, učitelů, výchovných pracovníků a dalších lidí, kteří se dostávají s dětmi a mládeží do kontaktu? Neradi si to přiznáváme a je to často bolestné, ale právě rodičům se někdy i přes snahu a úsilí nedaří udržet dítě na té správné cestě. V okolí bohužel v dnešní době číhá mnoho rizik, která nemohou ani ti nejlepší rodiče ovlivnit. I přes veškerou snahu a hranice, které se snažíme dětem dávat, je prostě někdy něco špatně a rodiče potřebují, ba často dokonce chtějí a hledají pomoc. Někdy si rodiče myslí, že kurátor je opravář, který dokáže dítě opravit nebo prostě postavit na tu správnou cestu. Tato představa je bohužel mylná a nereálná. Bez vzájemné spolupráce a jednotné snahy ani kurátor moc věcí nezmůže. Lví podíl na řešení situace navíc stejně zůstává na rodičích, jako zákonných zástupcích. Jejich role je totiž nepopiratelná a nezastupitelná. V neposlední řadě samozřejmě záleží i na samotném dítěti.
V Praze 13 je kurátor pro mládež zaměstnancem úřadu městské části, konkrétně oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Obrátit se na něj může kdokoli, kdo má pocit, že nějaké dítě do 18 let dělá něco, co není společensky nebo zákonně přijatelné (zákon uvádí – které vede zahálčivý nebo nemravný život).
Kurátor pro mládež se musí řídit mnoha zákony a normami, které upravují práci s rodinou a vlastní profesní kompetence. Kromě rodičů se potom na kurátora obracejí instituce, které s dětmi nějak pracují. Škola, když dítě opakovaně nerespektuje pravidla a samotné řešení školy nepomáhá. Nebo policie, pokud dojde k nějakému protiprávnímu jednání. Prakticky to ale může být jakýkoli občan, který ví o závadovém chování dětí či mladistvých. Bylo by přínosné, kdyby pracovníci institucí vnímali kurátory pro děti a mládež jako partnery, kteří mohou pomoci při řešení leckdy obtížné situace dítěte a přitom využít všech nástrojů, které mají k dispozici.
O pomoc může požádat každý, kdo má za to, že je potřeba dítěti nebo mladistvému pomoci. Ať už je to rodič, učitel, ale i soused nebo cizí člověk, který vnímá nějaký problém ve svém okolí. Každé oznámení, včetně anonymního, je pečlivě prošetřeno a zjišťováno, zda není potřeba konkrétnímu dítěti nebo rodině pomoci. Ve finále je jedno, kdo se na kurátora pro mládež obrátí, hlavním cílem je totiž pomoci dítěti a rodině. Jedinou podmínkou je, aby si lidé dokázali přiznat, že problém existuje a nebáli se začít negativní situaci řešit.
Aleš Mareček, zástupce starosty
