Tento zákon výrazně rozšiřuje možnosti Finanční správy vypátrat nepřiznané a zatajené příjmy a následně je zdanit.

„Podařilo se nám prosadit zákon, který tady chyběl. V naší zemi zázračně bohatli někteří politici, státní úředníci a mnozí další, kteří podnikali v rozporu se zákonem, a Finanční správa neměla jak prověřit, odkud peníze získali. Jsem rád, že časy zázračného bohatnutí na úkor státu a daňových poplatníků jsou konečně za námi,“ prohlásil ministr financí Andrej Babiš.

Finanční správa bude moci vyzvat k prokázání příjmu poplatníka, jehož příjmy uvedené v daňových přiznáních neodpovídají nárůstu jeho jmění nebo spotřeby a zároveň rozdíl mezi jím uvedenými příjmy a nárůstem jmění přesahuje 5 milionů korun. Výzva se může vztahovat pouze k období, u něhož ještě neuplynula lhůta pro stanovení daně, která je v běžných případech tříletá. Nárůstem jmění se přitom rozumí nárůst majetku po odečtení dluhů souvisejících s nárůstem tohoto majetku. Na základě výzvy poplatník prokazuje, že byl jeho majetek financován z řádně zdaněných zdrojů.

Pokud poplatník nebude schopen prokázat původ svých příjmů, správce daně přistoupí ke stanovení daně podle „zvláštních“ pomůcek. To znamená, že odhadne výši zatajených příjmů poplatníka na základě porovnání s nárůstem jeho majetku a doměří daň. Současně předepíše penále ve výši až 100 procent takto doměřené daně.

Šestice nejčastějších mýtů o novém zákonu:

Mýtus č. 1: Zavádí se plošná majetková přiznání
Nikoliv, jedná se o individuální nástroj. Vztahuje se jen na ty poplatníky, u kterých správce daně zjistí nesrovnalosti, tedy poplatníky, kteří pravděpodobně dle dostatečně důvodného podezření porušili povinnost daň přiznat a zaplatit. Občané, kteří řádně plní své povinnosti, se nemusejí obávat žádné zbytečné administrativy.

Mýtus č. 2: Stát chce prokázat původ majetku, který nebyl zdaněn
V tomto případě jde o nedorozumění zapříčiněné zjednodušeným názvem zákona, který byl zvolen v Plánu legislativních prací vlády v době jeho vytváření. V České republice není obecná daň z majetku a Ministerstvo financí nenavrhuje její zavedení. Ve skutečnosti se zákon týká prokazování (ne)zdanění příjmů. Tuto povinnost mají poplatníci již dnes. Porovnává se nárůst jmění, nikoli jmění, resp. majetek jako takový.

Mýtus č. 3: Zavádí se 100% zdanění
Podstatou zákona je zdanit příjmy odpovídající hodnotě majetku, u kterého nebylo prokázáno pořízení z příjmů, které byly řádně zdaněny nebo zdanění nepodléhaly. Na takové příjmy se uplatní standardní sazba daně z příjmů - 15 % u fyzických a 19 % u právnických osob. Penále se nevypočítává z nezdaněných příjmů, nýbrž právě ze stanovené daně. Maximální možné zatížení daňového subjektu tak při spojení 100% penále a standardní sazby daně z příjmů může být ve výši 30 %, resp. 38 % příjmu, který měl být zdaněn.

Mýtus č. 4: Každý zámožnější člověk se stane podezřelým 
Finanční správa může poplatníka vyzvat k prokázání příjmu pouze tehdy, pokud u něj rozdíl mezi přiznávanými příjmy a nárůstem majetku či spotřeby přesahuje limit 5 milionů korun. Navíc musí svoje pochybnosti podložit relevantními důvody.

Mýtus č. 5: Zákon přenáší důkazní břemeno na poplatníka 
V oblasti daní obecně platí, že poplatník nese důkazní břemeno. To je nejzákladnější princip daňového práva obsažený v daňovém řádu. Nový zákon v tomto ohledu nic nemění, pouze upřesňuje pravidla pro případy zjištěných nesrovnalostí u nárůstu jmění v částce přesahující stanovený limit, který nemá odraz v deklarovaných příjmech.

Mýtus č. 6: Zákon je retroaktivní
Zákon nepůsobí nazpět. Nové kompetence finančních úřadů je možné použít pouze tam, kde dosud neuplynula lhůta pro stanovení daně, která má základní délku 3 roky a může se vyšplhat maximálně na 10 let. Původ majetku nabytého před touto lhůtou poplatník nemusí prokazovat. Jediné, co je třeba prokázat, je skutečnost, že daným majetkem poplatník disponoval před uvedenou lhůtou.