Fakt pecka.

Poslouchal jsem celý den exhibice všech možných poslanců, kteří se konečně mohli ukázat na kameru. Všechno totiž přenáší televize a snad všechny weby. Obrovská sledovanost. Všichni jsme sice tušili, že si naše vláda důvěru udrží, i tak to ale trvalo sedm hodin, než jsme se dostali k hlasování. No, skoro celá normální pracovní doba.

Já ale normální pracovní dobu nemám, takže jsem ten den stihl ještě spoustu dalších věcí. Tedy kromě jedné věci, a to mě fakt štve. Kvůli té „show“ ve sněmovně jsem nemohl být na naší Česko-estonské konferenci Digitální Česko 2018+, kterou organizovala moje pravá ruka v úřadě, paní Tünde, které moc děkuju a na kterou na moje pozvání přijel estonský premiér a troufám si říct, že přítel, Jüri Ratas. Musela mě zastoupit naše paní ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková. Ale o tom až později.

Pokud jste náhodou nesledovali to páteční „pásmo“ ze sněmovny (a vůbec bych se nedivil), tak Vám ještě shrnu, co jsem ve svém projevu řekl já.

Je to jednoduché jak facka.

Dva novináři se pokusili shodit vládu na základě reportáže, která zneužila mého nemocného syna. Lhali, neověřovali, podsouvali, zamlčovali důležitá fakta a ublížili mé rodině. Dokonce i ti, kteří mě nemají rádi a kteří mě nevolili, mi dva týdny píšou že to je fakt už moc, že už to je přes čáru.

I když se ty „objevy“ v reportáži všechny vyvrátily naprosto jasnými fakty během několika dnů, tak poslanci okamžitě po reportáži svolali mimořádku, aby mě odvolali.

No, nepovedlo se.