Čau lidi, mám za sebou dvoudeňák v Bruselu a musím říct, že to bylo fakt hodně náročné. Na odpočinek ale není čas, právě teď se snažím, jako vždycky v neděli, odpovědět na co nejvíc vašich dotazů. Předpokládám, že jste si všimli, že naše země má konečně vládu, která pracuje a má tah na branku. Sice ještě parlament nehlasoval o důvěře, ale aspoň tuhle zemi někdo konečně řídí a můžeme konat.
Ve středu jsme si dali sraz se všemi ministry, nasedli do autobusu a jeli do Lán poklonit se u hrobu TGM. V naší stoleté historii bylo těch prvních 20 let v rámci našeho postavení ve světě a v Evropě nejúspěšnějších. Máme na to, abychom se tam vrátili. Tak, jak o tom píšu ve druhé kapitole knížky O čem sním, když náhodou spím.
Nálada v autobuse byla trochu jako na školním výletě. Jsem rád, že vláda takhle od začátku funguje jako jeden tým. Pak jsme si dali další pracovní schůzku a z ní rovnou na Hrad. Tam nás seřadili, přišel pan prezident, ředitel úřadu přečetl slib, jednotliví ministři se podepsali, přiťukli jsme si a vyfotili se. Já jsem tohle zažil už jako ministr financí a musím vám říct, že jsem se za ty čtyři roky asi nijak nezměnil: prostě nejsem na tyhle oficiality úplně stavěný, vždycky mám trému.
Uvedl jsem sedm ministrů za čtyři hodiny do úřadu. A byla to honička.
Mám z toho dobrý pocit, i pan prezident náš tým zhodnotil, že jsou to srdcaři.
Snad naše Vláda pro lepší Česko vydrží a získáme v parlamentu aspoň toleranci. Oni ať si tam povídají a my budeme makat za ně. A ať si nás kontrolují od rána do večera. Nemám s tím problém, byla by to výborná dělba práce.
S jmenováním vlády jsme spěchali i proto, že hned další den ráno jsem letěl do Bruselu. V sedm ráno jsme sedli, můj tým čtyř lidí a parta novinářů do letadla. Mně je teda lítat vládním speciálem totálně proti srsti, byla to moje premiéra, vždycky jsem lítal do Bruselu economy. I tentokrát jsem chtěl, ale protokol mi to nedovolil. Bylo mi řečeno, že musím mít ochranku a letět speciálem, jinak se na summit nedostanu.
Pokud vás zajímá, jaký je rozdíl mezi normálním letadlem a vládním speciálem, tak v tom vládním jsou větší sedačky a víc místa. Posádka mi ještě k tomu nabízela, abych si sedl “do salónku.” Když jsem se ptal proč, tak prý to tak moji předchůdci dělali. No nic. Já jsem seděl s týmem a pokračovali jsme v přípravě strategie vyjednávání.
V Bruselu jsem šel nejdřív do budovy Stálého zastoupení ČR při Evropské unii a pak do té slavné budovy Europa. Moje první mezinárodní setkání bylo s předsedy Visegrádské čtyřky, do které patříme my, Slováci, Maďaři a Poláci. Potykali jsme si s Robertem Ficem a fajn byla i debata s Viktorem Orbánem. Tykají si tam všichni, je to bruselský rituál, stejně to bylo na Ecofinu, kam jsem chodil jako ministr financí. Dohodli jsme se na společné iniciativě proti nelegální migraci, kterou budeme v Evropě jednotně prosazovat: zaměříme se na Libyi – zemi, přes kterou dnes proudí tisíce migrantů a která je pro pašeráky branou do Evropy.
Všude byla pořád spousta novinářů, po každém jednání jsme pro ně dělali tiskovky. Jasně jsem podpořil šéfa Evropské rady Donalda Tuska, který řekl, že přerozdělování žadatelů o azyl podle kvót rozděluje Evropu a není efektivní. Konečně vysoce postavený úředník Evropské unie řekl, co si myslí většina z nás. I když od některých pořádně schytal, že je “protievropský”.
Kromě Tuska jsem se představil Junckerovi, krátce jsme spolu mluvili, slíbil, že mě v lednu přijme. Potom bylo první pracovní zasedání Evropské rady, mám tam místo mezi francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a švédským premiérem Stefanem Löfvenem. Snažím se navázat co nejvíc kontaktů, i když se s asi jedenácti premiéry jsem se znal už předtím.
To hlavní se ale dělo na “neformální večeři” všech předsedů členských zemí. Zvláštnost zasedání premiérů je v tom, že jsou tam premiéři sami, nejsou tam poradci. Mluvilo se hodně otevřeně a místy byla atmosféra dost hustá. Všichni se potřebovali vyjádřit. Včetně mě. Celou dobu jsem zdůrazňoval, že ilegální migraci vyřešíme jedině MIMO Evropu, ne na našich hranicích, a kvóty jsou nepřijatelné. Takže se pojďme bavit o krocích proti pašerákům, ne o kvótách. Novináři se mě pak ptali, už teda dost unaveného, jestli bude dohoda mezi námi možná, když na to mají všichni tak odlišný názor. Já na to, že na tom musíme popracovat, naši pozici nezměníme za dva dny na summitu, musíme na tom kontinuálně pracovat spolu s ministrem zahraničních věcí a přesvědčovat ostatní členské země o naší pozici.
Mám teď jasno, kdo má jaké názory, kdo s kým spolupracuje. A zítra na vládě si stanovíme jasný plán strategie vůči Evropské komisi a plán postupu vůči jednotlivým členským zemím.
Včera jsem byl s moji paní na Mejdanu roku rádia Impuls, kde byli snad všichni, co mám rád. Ilona Csáková, No Name, Slza, Ewa Farna a samozřejmě božský Kája na závěr. A na Michalovi Davidovi jsme byli v kotli.
Interpreti byli super, akorát mi vadilo, že tam nebyly velké obrazovky jako minulý rok po bocích, a že taky nedávali záběry na publikum, což mají lidi rádi.
A vám přeju, abyste si tenhle týden užili. Koukám do kalendáře, že přesně za týden je Štědrý večer. Půjdu zase na polévku na Staromák.
Zítra ráno začínám v 6.30, teď makáme na programovém prohlášení, musí být hotové, přes mail chatujeme se 14 ministry, to je asi taky novinka. Zjistili jsme, že nejlepší češtinář je ministr kultury Ilja Šmíd. Teďka jdu se ženou na svařáka a večer na tom budu ještě makat.
