Čau lidi, tak dárek pro pana prezidenta Trumpa mám! Pro jeho manželku zase vymyslela dárek moje paní. Jak jsem se vás minule ptal, co byste mu dali, tak jsem přečetl všechny komentáře. Fakt všechny. Včetně těch, co říkají, že to určitě nečtu. Jasně, určitě ne.
A jak se říká, život není náhoda. Jeden pán v komentářích navrhnul úplně přesně tu věc, kterou do Ameriky nakonec povezu. Všechny dárky vám ukážu, až je prezidentský pár dostane. Nejdřív tady vám na Facebooku. Tak jestli víte ještě o někom, koho by to zajímalo, tak ať si mě zalajkuje.
Dárečky ale teď bokem. Bude to určitě velký zážitek. Tento rok to je 30 let od Sametové revoluce a 20 let od vstupu do NATO. Taky přesně v den, kdy se s americkým prezidentem potkám, 7. března, bude výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka. Položím k jeho soše ve Washingtonu věnec. Spojené státy se zásadním způsobem přičinily o vznik Československa v roce 1918.
Teď ale pojďme na to hlavní téma, které tenhle týden otřáslo českým internetem. Mobilní data. Příšerně vysoké, až snad nemorální ceny, které za telefon a hlavně internet platíme operátorům. Nebudu vás zatěžovat technikáliemi, jen vám teď bleskově odvyprávím, jak makáme na tom, aby šly ceny dolů. Už od minulého roku. A taky mám co říct k té, fakt už trapné, tahanici, kdo s tím přišel první.
Od začátku. V roce 2014 vstoupil do politiky nějaký Babiš.
Možná na to už někteří zapomněli, ale tehdy byl pouhým ministrem financí za druhou nejsilnější stranu. Takže mohl dělat jen to, na co měl kompetence. Začal vyjednávat o lepších cenách volání a dat pro svoje ministerstvo. Rozjel dlouhý a náročný tendr. A po třech letech vysoutěžil snad nejlepší tarif v Evropě. Neomezená data, neomezené volání. Za 200 korun. Naprostý úlet. I na dnešní poměry. Kdyby tehdy fungovala spolupráce ve vládě, premiér ji řídil a ministři si nehrabali na vlastním písečku, mohl jsem to takhle vysoutěžit pro všechny. Dokonce data Českého telekomunikačního úřadu jasně ukazují, že ten můj vysoutěžený tarif rozpohyboval trh. V tom období klesly ceny a samozřejmě skokově stoupla spotřeba dat. Začali jsme víc datovat.
Byl rok 2017. V médiích i na sítích se zažilo pravidlo “Co Babiš dělá, špatně dělá,” takže i za to, že jsem pro svoje podřízené vyjednal nejlepší cenu, jsem obdržel pěknou nakládačku. V novinách se začalo psát, co prý obyčejní lidi, když si úředníci volají za tak málo. Poznámka: ty peníze jsem ušetřil VŠEM daňovým poplatníkům, protože my všichni ty úředníky platíme ze svých daní.
Ceny přímo pro lidi mělo vyjednat už před deseti lety ministerstvo průmyslu a obchodu. Je to jejich dědictví, že máme v Česku jedno z nejdražších volání a dat v celé Evropě. My jsme aspoň v roce 2017 prosadili zkrácení přechodu k jinému operátorovi ze 42 na 10 dní.
Jako ministr financí jsem makal na lepším výběru daní, pumpoval je zpátky do naší ekonomiky, abychom mohli dát lidem víc peněz na platech a důchodech. Dělám to i jako premiér. Ale ne proto, aby ty peníze navíc skončily v kapsách operátorů. Představte si. Za 5 let si rozdělili 55 miliard na dividendách. To je jejich ČISTÝ ZISK po zdanění, po všech nákladech a investicích.
Vláda každé země má přece chránit svoje lidi, aby z nich nikdo nemačkal nehorázné peníze za věci, jako je elektřina, voda, teplo nebo volání. Právě tady musí nejvíc bránit monopolizaci cen. My jsme měli ministerstvo průmyslu a obchodu pod sebou jen sedm měsíců a to ještě v menšinové vládě bez důvěry. I tak jsme v první půlce 2018 rozjeli přípravu na příchod 4. operátora, který by měl šanci narušit monopol “velké dvojky” za podmínky, že nebude závislý na jejich infrastruktuře a nebude to nějaký netransparentní bílý kůň.
OPAKUJU. V první půlce minulého roku. Takže jednáme a makáme. Jako jediní. Je s tím spojených tolik technických a legislativních komplikací, že si to neumí nikdo představit. A v jednáních se zahraničními operátory pokračujeme. V březnu a dubnu nás čekají zástupci z USA ???? Itálie ????Francie ???? Velké Británie ???? Jižní Koreje ????
Kdo čtete moje týdenní hlášení, tak víte, že jsem se potkal se všemi stávajícími operátory a jednal o snížení cen pro lidi i pro firmy. Znovu jsem jim napsal dopis 22. února a to už ode mě dostali návrh konkrétních opatření. A tenhle týden jsme na tiskovce představili novelu zákona o elektronických komunikacích. Nemohlo vás to minout. Přináší:
- Převedení čísla do 2 dnů místo 10.
- Bez nutnosti návštěvy stávajícího operátora.
- Po 3 měsících už ŽÁDNÁ úhrada za ukončení smlouvy.
- Stejná ochrana živnostníků jako spotřebitelů.
Když se z televize dozvěděli Piráti a další politici, jak máme všechno hezky rozjeté, spustili akci. Teda spíš takový výkřik do tmy. Prý jim krademe téma. Bomba. Jaké prosím vás téma? To, s kterým nám nikdy nijak nepomohli? To téma, které já řeším od chvíle, co jsem vstoupil do politiky? Zatím všechny jejich návrhy, které jsem viděl, vychází z toho, co jsme připravili my.
Tak schválně. Piráti nám poslali svůj návrh zákona v písemné podobě v sobotu. Byla v něm jedna jediná změna oproti současnému stavu. A to snížení úhrady při předčasném ukončení smlouvy z dnešních 20 na 5 procent. My jsme ale v nedělních Otázkách Václava Moravce představili náš mnohem komplexnější a pro lidi výhodnější balíček opatření. A pak najednou, v úterý, přišli Piráti s celou škálou změn. Proč nebyly součástí jejich návrhu novely ze soboty, nám ani veřejnosti doteď nevysvětlili.
Každopádně budu rád za každého poslance, který se k nám připojí a pomůže nám prosadit lepší podmínky pro lidi. Nejsme ideologové, ale praktici.
Pokud chcete vědět, kdo konkrétně na lepších cenách pro vás maká, tak je to hlavně náš vládní zmocněnec pro IT Vladimír Dzurilla, který řeší ty nejsložitější technické a legislativní úkoly, a náš poslanec Patrik Nacher, který je tvrdý a zkušený bojovník za práva spotřebitelů. V minulosti se proslavil jako ten, který pomohl zrušit nesmyslné bankovní poplatky. Banky z něho měly respekt. A teď se zasloužil konkrétně o to, že živnostníci získají stejnou ochranu před operátory, jako mají fyzické osoby.
Práva spotřebitelů bráníme od chvíle, co jsem ve vládě. Čili od roku 2014. Nejen ve vztahu k operátorům, ale i bankám, advokátům, exekutorům, dodavatelům energií, úvěrovým firmám. Byla to spousta zásadních opatření a další budou následovat.
Jak už jsem vám psal, makáme od minulého roku na tom, aby se na trh konečně dostal nový operátor a zároveň to byl velký investor, který se nebude podílet na stávajícím kartelu. Je s tím spojených plno opatření, která nemá šanci normální smrtelník obsáhnout. Ale dneska už jsou vypracované konkrétní novely zákonů, které to umožní. Naše priorita je čtvrtý operátor a dobudování vysokorychlostních sítí tam, kde doteď chybí.
Tak, a teď tady mám něco pro taxikáře a všechny, kteří aspoň občas taxíkem jezdí. I pro ně makáme už nějaký čas. Konkrétně na srovnání podmínek mezi klasickými taxikáři a novými službami, jako je třeba Uber nebo Taxify.
Děláme na tom od konce roku 2017. Vytvořili jsme dvě pracovní skupiny. Jedna byla složená ze zástupců taxikářů, Uberu, příslušných ministerstev a zástupců Prahy. Řešili jsme, jak nastavit novým platformám jasná pravidla a zároveň, jak zjednodušit pravidla pro klasické taxíky.
K tomu jsme vytvořili další pracovní skupinu poslanců, která napříč celou politickou scénou hledala legislativní a věcné řešení, které by byla sněmovna ochotná podpořit. Díky tomu i náš zákon prošel hladce.
Takže odteď musí mít řidiči Uberu a dalších takových služeb licenci taxikáře. Naopak klasickým taxikářům jsme ulevili – nemusí skládat zkoušky z místopisu, města jim nemohou přikazovat barvu auta a podobně. Taxikáři Uberu a dalších nemusí mít taxametr, protože platí předem dohodnutá cena podle aplikace. Pokud je na naplánované trase zácpa, nemůže řidič čekání zákazníkovi účtovat.
Naopak klasický taxikář musí používat taxametr a svítilnu TAXI na střeše. Zato ale může účtovat zákazníkovi každý ujetý kilometr i čas strávený v zácpě. Taky může nabírat zákazníka na mávnutí na ulici, což taxikář Uberu nebo Taxify nemůže.
Nakonec tohle naše řešení podpořili všichni. Teda skoro všichni. V Praze si taxikáři na novou konkurenci teprve zvykají.
Kdo si myslíte, že už jsme na konci, tak se omlouvám. Ještě jsem se ani nedostal k dvoudennímu jednání s Ligou arabských států v Egyptě. Fotky jste určitě viděli, dával jsem jich spoustu.
Byl to první summit Evropské unie s nejvýznamnějšími arabskými lídry. Samozřejmě bylo téma bezpečnost, ale i ekonomická spolupráce. Já jsem vystoupil s příspěvkem zaměřeným hlavně na řešení nelegální migrace, boj proti pašerákům a ekonomickou spolupráci. Znovu jsem zopakoval, že důvody, kvůli kterým vznikla migrační a uprchlická krize, musíme společně řešit v místě jejich původu. Pokud tyto oblasti budou bezpečné a budou prosperovat, lidi nebudou mít důvod z nich utíkat.
Spolupráci v ekonomické a bezpečnostní oblasti podpořila většina lídrů a nakonec jsme k tomu podepsali i Deklaraci. Potkal jsem řadu arabských partnerů z Iráku ???? Jordánska ???? Libanonu ???? Ománu ???? Saúdské Arábie ???? a debatovali jsme o nejrůznějších možnostech spolupráce s Českou republikou.
Mimořádné bylo setkání se saúdským králem Salmánem. Naposledy se náš představitel, tehdy pan prezident Václav Havel, setkal se saúdským monarchou králem Fahdem před 18 lety.
Egyptskému prezidentovi Abd al-Fattáh as-Sísímu jsem osobně předal dopis s prosbou o bezplatné zapůjčení exponátů pro zcela unikátní výstavu Sluneční králové. Připravuje ji naše Národní muzeum a Český egyptologický ústav na rok 2020. Budou na ní k vidění nálezy Českého egyptologického ústavu z lokality Abúsír plus sbírky uložené v několika německých muzeích a New Yorku.
Je to skvělá příležitost. Taková výstava by přitáhla do Prahy až 300 tisíc turistů z celého světa. Musí o tom ale ještě jednat vláda a taky musíme vyřešit pojištění exponátů. Jejich hodnota pro celé lidstvo je ovšem nevyčíslitelná. Pana prezidenta Sísího jsem samozřejmě na otevření výstavy osobně pozval.
Další kulturní pecka. Spojení naší Národní galerie s pařížským Centre Pompidou, které dlouhodobě prosazuju. Určitě jste viděli nějakou fotku s panem prezidentem Centre Pompidou Sergem Lasvignesem. Pozval jsem ho i s jeho paní na večeři do Kuchyně, kde mají skvělou tradiční českou kuchyni. Seděli jsme u toho samého stolu jako předtím s prezidentem Macronem.
Celé to začalo, když jsem během oslav 100. let výročí republiky vzal francouzského prezidenta Emmanuela Macrona do Národní galerie a ukázal mu naši sbírku francouzských malířů, kterou kdysi zakoupil T. G. Masaryk. A tam vznikla myšlenka spojení s Centre Pompidou.
Jednali jsme o tom pak při mé listopadové návštěvě v Paříži. Teď zase navštívil pan prezident Lasvignes nás. V Praze byl poprvé v životě, tak jsem se snažil, aby si to užil. Snad se povedlo. Hlavní je, že jednání už jsou fakt konkrétní. Čeká nás podpis memoranda o porozumění.
Náš cíl je dlouhodobá spolupráce. Chceme pro Prahu získat tuto prestižní značku, kterou má zatím jen pár galerií na světě. Sami Francouzi navrhli, že bychom fungovali jako kulturní centrum spolupracující s Centre Pompidou pro celý region střední a východní Evropy.
Teď od kultury zpátky do tvrdé praxe. Není týden, abych neabsolvoval nějaké setkání s podnikateli a denně mi od nich chodí maily a podněty. A úplně největší problém je, že nejsou lidi. Českým firmám chybí 300 tisíc zaměstnanců a začíná je to brzdit v investicích. To je vážný problém a proto navyšujeme kvóty pro zahraniční pracovníky, hlavně z Ukrajiny. A zároveň snižujeme administrativní náročnost pro zrychlené vyřízení jejich pracovního pobytu. Protože i při vší snaze firmy čekají kvůli všem byrokratickým formalitám i půl roku, než k nim od podání žádosti nakonec nastoupí. To je nepřijatelné. Proto jsem svolal na středu jednání a pozval zástupce ministerstva práce, zahraničí, průmyslu, zemědělství, dále odbory, velké zaměstnavatele i zástupce malých firem.
Shodli jsme se na navýšení počtu pracovníků z Ukrajiny ve zrychleném režimu z dvaceti tisíc na čtyřicet tisíc ročně, což považuji za zcela zásadní. Současně jsme dohodli posílení konzulátu, aby se stíhalo vše rychleji vyřizovat. Zasekli jsme se ale na požadavku ministerstva práce a sociálních věcí, které s podporou odborů požaduje nastavit zaručenou mzdu pro pracovníky z Ukrajiny o 20 procent víc, než pro naše lidi. Ano, slyšíte správně, kolegyně Jana Maláčová s šéfem odborů Josefem Středulou zcela vážně navrhují, že pro cizince máme připravit lepší podmínky, než pro naše zaměstnance. Překvapilo mě, že by s tím neměli problém zástupci velkých zaměstnavatelů, naopak zástupci malých byli naprosto neústupní a požadují pro všechny stejné podmínky. A já se k tomu kloním taky. Nechápu, proč bychom měli zvýhodňovat cizince, nepostřehnul jsem, že by v Německu dávali našim sestřičkám vyšší zaručenu mzdu, než německým. Na tomto jsme se tedy neshodli a budeme to řešit v rámci koalice.
Teď už to vezmu krátce. Na hradě jsem jednal s panem prezidentem. Hlavní téma byl příští rozpočet, investice, pan prezident už tradičně oceňuje náš záměr víceletého finančního plánu. Dál jsme mluvili o evropských volbách a mé cestě do USA. Měl jsem schůzku k mobilním operátorům, jednala vláda. Uspořádali jsme velké setkání hejtmanů a našich ministrů. Dál jsem jednal s Českou exportní bankou, Exportní garanční a pojišťovací společností, Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, Letištěm Praha, OKD. K tomu všemu jsem vám psal už docela dlouhý příspěvek.
Uf, tak vám přeju hezkou neděli a jdu na vaše otázky. Mějte se fajn.