Čau lidi, fakt nesnáším předjíždění kamionů. Borec chce jet o 100 metrů za hodinu rychleji než kamioňák před ním, a tak se tam prostě nacpe. Posouvá se centimetr po centimetru a kilometrová kolona aut za ním to sleduje a skřípe zuby. Případně nadává. Případně otevírá okénko a… víme co. Není to jen šíleně otravné, ale i nebezpečné. Viděli jste, jak to dopadlo minulou zimu, stačí jeden kamion, aby zablokoval celou dálnici. Tehdy se to jednomu povedlo dokonce v obou směrech.

Takže pro vás mám důležitou zprávu! V těch nejohroženějších úsecích, na 79-103,5 kilometru ve směru na Brno a na 133,5-104 kilometru ve směru na Prahu zakážeme kamionům předjíždění. Od 1. prosince do 28. února, podle počasí a intenzity dopravy, budou na D1 značky, které předjíždění zakážou.

Jasně, že chci, aby tenhle zákaz platil na víc než 54 kilometrech. Už 27.8. tohoto roku jsem svolal k problému kamionů schůzku s policejním ředitelem, prezidentem Ředitelství silnic a dálnic a žádal je, aby vypracovali řešení. ŘSD už 30.8. poslalo dopis ministrovi dopravy. V něm ve spolupráci s policií vytipovalo 162 kilometrů, v obou směrech tedy 324 kilometrů, kde by se měl zavést zákaz předjíždění kamionů trvale. V tom nejsou obsažené šestipruhy, protože na nich má nákladní doprava už teď zakázané předjíždět v levém pruhu.

Jeden z klíčových úseků, a to hlavně pro Brňáky, je od exitu na Velkou Bíteš do Vyškova. Celkem 68 kilometrů. Tam to chceme rozhodně zavést.

Určitě se teď ptáte, proč máme dosud zákaz předjíždění kamionů jen na 54 kilometrech? Za to poděkujte zákonu o státní službě. Představte si, že i když já jako premiér v této zemi na to tlačím, a se mnou ministr dopravy, nějaký úředník pod ním to už tři měsíce ignoruje. Prostě to neřeší a nejsou na něj žádné páky. Přitom v minulosti už tady pokusy o zavedení zákazu předjíždění kamionů byly. Tady vidíte, jak funguje státní správa.

Jedeme dál. Tohle určitě znáte! „Bazén s klimatizací a telefon si necháme zavýst až do maštale. A celej svět se bude divit, co my Češi jsme zač. My už se neztratíme.“ Kdo to řekl? Škopková, Hoštice, 1991. Jasně, nezapomenutelná Helenka Růžičková. Tenkrát jsme si my Češi hrozně rádi dělali legraci sami ze sebe. Já dodnes na Slunce, seno kouknu vždycky, když ho dávají. Aspoň na kousek. Nejen kvůli brutálním fórům, ale miluju tu nostalgii a ve třetím díle vzpomínku na dobu, kdy jsme se poprvé začali rozhlížet po Evropě.

A teď, o 28 let později, jsme lepší než Portugalsko a Řecko v hrubém domácím produktu na hlavu. A pozor. Tenhle týden vyšla zpráva, že jsme v tom předehnali i Španělsko. Já už to řekl 17. listopadu v mém projevu v Národním muzeu.

Tenhle týden taky vyšel hrozně důležitý žebříček, který vydává OSN. Hodnotí státy podle udržitelnosti jejich rozvoje, u každé země věci jako zdraví, vzdělání, rovnost příležitostí, průmysl, inovace, spravedlnost. Celkem 17 cílů udržitelnosti.

No a my nejen, že jsme na skvělém 8. místě ze všech evropských států a nechali jsme za sebou už i Velkou Británii, Belgii a Nizozemí, ale hned ve dvou věcech jsme na úplné špičce. Jsme nejmíň ohrožení chudobou Z CELÉ EVROPY. A taky máme nejnižší nezaměstnanost 2,1 procenta. Schválně koukněte, dám za chvíli odkaz sem na Facebook.

Nejen naší zemi jako celku se daří. Praha byla teď před pár dny vyhlášená jako 13. nejlepší místo pro život na světě. Ze 113 světových metropolí. Je o 5 příček výš než Berlín. A víte, díky čemu? Díky bezpečnosti a kvalitní a dostupné zdravotní péči. Je to super vizitka naší práce, naší zdravotní politiky, i proto, že v Praze jsou až na jednu všechny nemocnice státní. Možná by se dalo polemizovat s autory žebříčku o bezpečnosti v noční Praze a noční Vídni. Podle mě jsme na tom určitě líp.

Jo a pamatujete, jak jsem měl před rokem jednání s Timem Cookem, šéfem Applu? Řekli jsme si, že by v Praze otevřeli Apple Store. V jednáních pokračujeme, Karel Havlíček je v kontaktu s evropským vedením Applu.

Nechci ale psát jen o Praze. Máme u nás 6.254 obcí a makáme na tom, aby se v každé z nich žilo líp. Díky tomu, že jsme od našeho nástupu do vlády začali zlepšovat výběr daní a máme jednu z nejstabilnějších ekonomik v Evropě, radikálně stouply obcím daňové příjmy. Představte si. Ze zhruba 175 miliard v roce 2015 stoupnou na 260 miliard příští rok. Skok 84,4 miliard! To je 48,1 procent nárůst. Obce dostanou skoro dvakrát víc peněz než před 15 lety. A díky tomuhle růstu jim taky za posledních 5 let kleslo zadlužení o 26 procent. Graf od Aleny Schillerové jsem vám už dával.

Díky tomu, že obcím posíláme víc peněz, můžou i víc investovat. Nové chodníky, osvětlení, hřiště, opravené sokolovny. To jsou přesně ty věci, které lidi každý den pocítí a ocení. Podívejte se, jak investice obcí každý rok stoupají:

2017: 67,3 miliard
2018: 94,4 miliard
2019: už teď to vypadá, že budou 104 miliard

Obce jsou taky čím dál míň závislé na dotacích. V roce 2014 musely pokrýt 30 procent svých investic z dotací. Minulý rok to bylo už jen 17,6 procent. To jasně ukazuje, že mají víc vlastních peněz a tím pádem, že jejich ekonomika i celého našeho státu je zdravější.

I příští rok přiteče obcím do kasy víc peněz. O 16,5 miliardy víc než letos, bude to zvýšení o 6,8 procent. A to zároveň zvyšujeme důchody, rodičák a platy, hlavně ve školství. Prostě to, o čem jsem vám napsal už mockrát.

Dál pokračujeme ve Školském programu, který jsem založil už jako ministr financí a díky kterému se postupně zvyšují kapacity základek. Hlavně kolem velkých měst, kde jich rodiče mají kritický nedostatek. V roce 2014 jsme začali s Prahou, hned další rok to rozšířili na celou zemi. Do konce příštího roku podpoříme už 151 projektů za 4,1 miliardy, díky kterým vznikne 15.000 nových míst pro školáky.

O tomhle všem jsme si tenhle týden povídali se starostkami a starosty na XXII. Celostátní finanční konferenci Svazu měst a obcí. Se mnou byla Alena Schillerová, která samozřejmě řešila finance, a Klára Dostálová, která mluvila hlavně o systému dotací, a ministr školství Robert Plaga. Strávili jsme na konferenci celkem 3,5 hodiny. Díky tomu, že Ministerstvo pro místní rozvoj splnilo všechny podmínky Evropské komise, dostane naše země dalších 37 miliard korun, říká se tomu výkonnostní rezerva. A protože starostové připravili spoustu skvělých projektů, vyjednalo MMR a Ministerstvo financí, že do nich dá dalších 17,4 miliardy korun.

Tahle skvělá spolupráce mě hrozně těší. Díky ní v tomhle programovém období můžeme do mateřských škol investovat 4,4 miliardy, i když původně byly v plánu 2,7 miliardy. Na rekonstrukci základek pošleme celkově 7 miliard místo plánovaných 4,3 miliard. Do silnic v regionech půjde dokonce o 8 miliard víc oproti plánu, celkem 27,5 miliard. Zvyšujeme i peníze na sociální bydlení a zdravotnictví.

Tohle jsou všechno věci, na které si můžou lidi sáhnout.
488 zmodernizovaných školek pro 50 tisíc dětí
2061 nových přístrojů ve 142 nemocnicích
886 kilometrů silnic II. třídy
1119 zařízení sociální péče
1757 zmodernizovaných a postavených bytů pro sociální bydlení

Taky opravíme 109 národních kulturních památek, 58 muzeí a zmodernizujeme 12 velkých krajských knihoven. Kdybych vám měl ale vypsat všechny věci, kam investice šly a ještě půjdou, tak tady budu do další neděle. Prostě vidíte, že peníze investujeme do kvality života všech našich lidí a bojujeme v Evropské unii za to, abychom v tom mohli být co nejefektivnější. Díky našemu Národnímu investičnímu plánu přesně víme, co Česká republika potřebuje.

S Klárou Dostálovou taky příští rok uděláme roadshow po všech krajích a budeme všem starostům prezentovat nový stavební zákon a co všechno jim přinese. Však víte, 1 razítko místo 48, jako je to dosud. Píšu vám o tom neustále. Už jsme měli zastávku v Olomouckém a Plzeňském kraji a myslím, že jsme sklidili celkem úspěch. Už teď se těším na další setkání.

Když jsme u těch investic a zefektivňování státu, o tom jsme se tenhle týden bavili i na Setkání lídrů českého stavebnictví. Se mnou Alena Schillerová, Klára Dostálová, Karel Havlíček a Vladimír Kremlík. V publiku 550 podnikatelů. Představili jsme jim Národní investiční plán, Národní rozvojový fond, rekodifikaci stavebního práva, investice do infrastruktury, zavádění praktické a polytechnické výuky, podporu vědy, zjednodušení získávání technických norem, digitalizaci…

Asi sami vidíte, když jezdíte po svém kraji, že se mohutně buduje. Stavebnictví se daří. A to proto, že se daří celé naší zemi. Loni nám stouplo HDP o 3 procenta a letos to zatím vypadá na další skok o 2,5 procenta. Snižujeme dál zadlužení. Ze 44,91 procent HDP v roce 2013 na 32,56 procent v roce 2018. Celkový dluh vládních institucí se za tu dobu snížil o víc než 100 miliard a státní dluh o víc než 60 miliard.

To, že ekonomika takhle šlape a že máme rekordní nezaměstnanost, samozřejmě znamená, že firmy začínají narážet na svůj strop. Nejsou lidi, a už loni jsem předvídal, že stavebníci nebudou stíhat zakázky. Takže jsme navýšili kvóty na pracovníky z Ukrajiny, Srbska, Mongolska a dalších zemí na 50 tisíc ročně.

Zvýšili jsme i výdaje na investice ze státního rozpočtu. Loni byly skoro 120 miliard, letošek ještě neskončil a už bylo proinvestovaných už přes 101 miliard. Takže o víc než 21 procent než ve stejném období loni. Příští rok to stoupne znovu na 146,7 miliard a z národních zdrojů půjde rekordních 88,5 miliard.

A takhle zvyšujeme rok od roku peníze Státnímu fondu dopravní infrastruktury na stavby a opravy silnic, dálnic, železnic:

2019: 86,32 miliard
2020: 87,34 miliard
2021: 90,11 miliard

Rozjeli jsme taky to, co předchozí vlády absolutně nezvládaly. PPP projekty. Díky nim pomůžou stavby financovat soukromníci. Jedná se o 30 kilometrů D4 mezi Příbramí a Pískem. Je to první projekt tohoto typu a já doufám, že ministerstvo začne brzo s realizací, podle vyjádření ŘSD by z dalších projektů byl nejlepší úsek D35 mezi Ostrovem a Mohelnicí, celkem 70 kilometrů, který by navázal na už probíhající výstavbu mezi Hradcem a Ostrovem. Uvažuje se i o středočeské D3 a úseku D6 mezi Krušovicemi a Lubencem.

Příští rok budeme mohutně investovat i do D6, D7, D11, D48, D55, do silnice I/68, začneme stavět 93 kilometrů nových dálnic na 14 stavbách a 63 kilometrů silnic I. třídy na 22 stavbách. Otevřeme 21,3 kilometrů nových dálnic, 24,1 kilometrů silnic I. třídy a 29,5 kilometrů modernizované D1.

Jo, jo D1. Tradiční demokratické strany nám ji předaly v dezolátním stavu a teď nám vyčítají, že ještě není hotová. Tak jsem se schválně koukl, co politici před námi lidem naslibovali. Je to celkem vtipný.

Jedem!

Milan Šimonovský za KDU-ČSL, ministr dopravy 2002-2006, slíbil v roce 2005, že D1 bude mít šest pruhů, stavět se mělo začít v roce 2007 a dokončit 2010. Samozřejmě se nic nestalo.

Vít Bárta za Věci veřejné, ministr dopravy 2010-2011, snil, že D1 zrekonstruuje pomocí PPP projektů. Do března 2013 měl být známý strategický partner a začátkem roku 2017 měla být nová D1 kompletně zprovozněná. Jasně.

My D1 komplet dokončíme v roce 2021 po 6 letech rekonstrukce, celkem 163 kilometrů za 26,6 miliardy. Museli jsme se rekonstrukce chopit okamžitě, jinak by se dálnice už totálně rozpadla. Rozšiřování na šest pruhů po celé délce, získávání povolení, výkupy, to by byla záležitost na dalších několik desítek let. Tak aspoň připravujeme rozšíření na 6 pruhů okolo Brna za 10 miliard.

A do 5 let se bude stavět většina chybějících dálničních úseků. Máme velké plány s Letištěm Václava Havla a železnicí, která ho spojí s centrem Prahy a Kladnem, o tom jsem vám psal podrobně už minule.

Příští rok zahájíme nové železniční stavby za celkem 27,1 miliardy a v roce 2021 dokonce za 45,6 miliardy. Taky zvyšujeme bezpečnost na přejezdech. Nedávno došlo ke strašné tragédii v Černožicích na Královéhradecku, kde pod koly vlaku skončila celá rodina i s malými dětmi. Příští rok dodáme závory na 14 přejezdů a na 16, kde v minulosti došlo ke srážce aut s vlaky, namontujeme kamery. Na 11 přejezdů ještě k tomu umístíme speciální majáky, které umí poslat do mobilu přijíždějícím řidičům varování, když se bude blížit vlak. Dáme do toho 248 milionů.

Stavebníkům jsem během našeho setkání taky dal ochutnávku našeho Národního investičního plánu, ve kterém jsou projekty za skoro 5 bilionů, a který už brzo představíme celému národu. Jsou v něm od silnic, nemocnic, přes skokanské můstky, atletické haly až po vodní nádrže. Hlavně o investicích do nemocnic jsem vám psal hned v několika předchozích hlášeních. Celkem máme ve zdravotnictví zmapované projekty za 73 miliard.

A hodně jsme mluvili samozřejmě o tom, jak makáme na novém stavebním zákonu. Kolegové na Ministerstvu pro místní rozvoj jedou non-stop, takže už máme za sebou schválení záměru paragrafového znění, a to jde teď do meziresortního připomínkového řízení. Píšu vám o tom průběžně, odplevelit legislativu a sjednotit stavební řízení, když máme teď 20 různých typů stavebních úřadů, není sranda. My zavádíme, aby investor komunikoval jen s jedním stavebním úřadem, ten za něj řešil veškeré schvalování s ostatními institucemi a nejpozději do roka vydal stavební povolení.

O masivních investicích jsem mluvil tenhle týden i s našimi vojáky. Ministerstvo obrany uspořádalo Velitelské shromáždění, v jeho čele zasedl kromě mě samozřejmě pan prezident jako velitel ozbrojených sil, ministr obrany Lubomír Metnar a náčelník Generálního štábu, armádní generál Aleš Opata.

Já už jsem vám nedávno rozebíral do detailu novou techniku, kterou naši vojáci dostanou. Měli jste to tam i s cenami zakázek.

Předchozí vlády škrtily armádu, my jsme zase měli problémy s rozběhnutím armádních nákupů, až si někteří vojáci museli kupovat vybavení ze svého. A teď nemyslím jen ponožky, ale v předchozích volebních obdobích si někteří museli třeba i kupovat neprůstřelné vesty… Brutální ostuda. Do toho zastaralá ruská technika. My jsme za posledních 5 let zvýšili peníze na obranu o 62 procent. Příští rok půjde do armády 75,5 miliardy, o 9 miliard víc než letos. Schválně koukněte na graf. V roce 2021 budou výdaje na obranu už 1,4 procenta HDP a do roku 2024 splníme závazek zemí NATO dávat na obranu 2 procenta.

Jsem rád, že skoro čtvrtina armádního rozpočtu půjde na nákupy nové techniky a výzbroje. Už letos se povedlo dokončit spoustu nákupů. Zatím to je 300 smluv za 17 miliard. To hlavní ale ještě do konce roku přijde. Podpisy velkých smluv na radary, vrtulníky, transportní letouny. Celkem za dalších 24 miliard. Příští rok přijdou na řadu nákupy nových pásových bojových vozidel pěchoty, děl, protiletadlového raketového kompletu nebo českých ručních zbraní.

Fakt se snažíme, aby na se armádních zakázkách co nejvíc podílely české firmy. Díky tomu je 90 procent smluv právě s dodavateli z Česka a u těch ostatních chceme, aby na nich měly co největší podíl.

Že se o armádu dobře staráme, se ukazuje i na počtech profesionálních vojáků. V roce 2014 jsme jich měli 21 tisíc, loni v létě 24 tisíc, teď už 25,5 tisíce. Chceme se postupně dostat na 30 tisíc. V aktivních zálohách jsme dokonce s náborem 2 roky napřed oproti plánu. Je v nich skoro 3200 lidí, v roce 2025 se chceme dostat na 5000 a do roku 2030 na 10 tisíc.

Doma i na zahraničních misích naši vojáci ukazují, jak jsou skvělí. Ve 14 zemích na 3 kontinentech jich teď máme 700 a naši koaliční partneři je velmi chválí. A příští rok na ně čeká nová velká výzva. Na půl roku převezmou velení celé výcvikové mise Evropské unie v Mali. Je v ní 620 vojáků z víc než 20 zemí. Pro naše vojáky to bude zatím nejprestižnější úkol, protože v Mali mají na starost výcvik místních vojáků a zjištění bezpečnosti civilistů. Právě tam je jedna z nejdůležitějších front ve válce proti terorismu a nelegální migraci.

Já jsem během Velitelského shromáždění řekl, že bychom měli být schopní na vojenské zahraniční mise, které nás stojí 1 až 1,5 miliardy ročně, navázat i hospodářsky. Aby tam naše firmy mohly navazovat kontakty a pomáhaly místním budovat jejich země.

Já měl tenhle týden taky svou misi. Diplomatickou a obchodní. S Karlem Havlíčkem a 80 podnikateli jsme odletěli do Kyjeva a fakt nepřeháním, když řeknu, že se nám povedlo restartovat vztahy mezi Ukrajinou a Českou republikou. Naposledy byl v Kyjevě český premiér před 10 lety. Jak víte, já jsem se potkal s nedávno zvoleným ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v New Yorku na klimatickém summitu. Dobře jsme si rozuměli, řekl jsem mu, že se náš ministr průmyslu a obchodu s podnikateli chystá na velkou misi do Kyjeva, tak jsme se dohodli, že to spojíme.

Všechny takovéhle akce se snažím vytěžit na maximum, takže to byl zase masakr. Přiletěli jsme v pondělí pozdě večer, do noci jsme se připravovali a ráno to začalo. Velká porada s našimi podnikateli, kde nás zahrnuli úkoly na celý den. Pak položení věnce u hrobu Neznámého vojína a uctění památky hladomoru. Z toho okamžiku se mi ještě teď svírá hrdlo, když na to vzpomenu. Asi jste viděli u mě na Facebooku sochu holčičky s klasem.

Pak přišlo fórum s ukrajinskými a českými firmami, setkání s ukrajinským premiérem Oleksijem Hončarukem, pak s prezidentem, oběd s prezidentem a jednání s předsedou Parlamentu. Celou dobu se mnou byl ministr Havlíček, představovali jsme naší vizi Czech Republic: The Country For The Future a projednávali pro naše firmy konkrétní zakázky. Druhý den večer jsme letěli zpátky. Naši podnikatelé byli nadšení, přivezli jsme několik kontraktů z průmyslu, energetiky nebo leteckých služeb.

Já jsem na všech setkáních podpořil územní celistvost Ukrajiny a odsoudil anexi Krymu. Později jsem zjistil, že to po celé Ukrajině vzbudilo obrovskou odezvu. Taky jsem ujistil pana prezidenta, že počítáme s pokračováním humanitární pomoci lidem postiženým konfliktem na východě a taky v rozvojové spolupráci s Ukrajinou. Od roku 2014 jsme pro ni vyčlenili 15 milionů euro. A samozřejmě jsem pozval ukrajinského prezidenta i premiéra do Prahy a Karlových Varů. Karel Havlíček zase předjednal se svými protějšky velkou obchodní podporu. A že máme na čem stavět. Náš obchod teď dělá 2,3 miliard euro ročně.

Ještě bych vám chtěl napsat, jak děláme pořádek ve státní správě. Na vládě jsme tenhle týden rozhodli, že další rok seškrtáme dalších víc než 2000 přebytečných úřednických míst. Škrtali jsme už nějaké během příprav státního rozpočtu na příští rok, takže jich celkem rušíme 2970. A taky pokračujeme v rušení černých duší, neboli míst, na kterých nikdo nesedí, ale úřady na ně čerpají peníze. Jich už jsme tenhle rok zrušili 1300 a ušetřili 3,4 miliardy.

A obrovské peníze nám každý rok šetří taky kolegové z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Jasně, o nich jste slyšeli už mockrát, protože spolu řešíme administrativní komplex v Letňanech, inventuru státního majetku, ve kterém byl doteď brajgl, a další věci, o kterých jsem vám už psal. Ale možná nevíte, že fungují hlavně jako právnická kancelář, která hájí majetek státu, tedy nás všech. U vnitrostátních případů k tomu používají pouze vlastní právníky a tím nám šetří miliony ročně. Ale hlavně, mají víc než 90procentní úspěšnost. Jen loni uhájili státu přes 60 miliard. Letos pokračují v úspěšné sérii, třeba uspěli s nárokem na náhradu škody 97 milionů v kauze solárních elektráren a uhájili 75 milionů v kauze zkrachovalé Viktoriagruppe. Kde to jde, úspěšně napravují škody způsobené minulými vládami.

Jo a mimochodem, pokud rádi nakupujete v aukcích, tak ÚZSVM spustilo web, kde můžete brouzdat nejen mezi byty, domy, pozemky, ale i auty, obrazy, nádobím, nářadím… Už se jim tak podařilo prodat nepotřebný státní majetek za víc než 150 milionů korun a díky tomu, že se na průběh aukce může podívat každý, je jistota, že prodej neprovází korupce a státní majetek neodchází pod cenou.

No a protože díky novele Aleny Schillerové mají jednotlivé úřady povinnost uvádět svůj nepotřebný majetek na tomhle webu, tak už nemusíte projíždět víc než 420 stránek jako v minulosti, pokud hledáte něco ke koupi za dobrou cenu. Kdo ví, možná tam najdete originální vánoční dárek, tak koukněte. Dávám odkaz za chvilku do komentářů.

Tenhle úřad taky realizuje můj plán udělat ze staré věznice v Uherském Hradišti Muzeum totality, jak jsem vám psal v jednom z předchozích hlášeních. A teď je tady posun! Už vybral ve veřejné zakázce dodavatele na zaměření stavby. Takže v záchraně této kulturní památky jsme na dobré cestě. Jen abyste měli představu, jak státní správa funguje, Hradiště jsem navštívil už v květnu 2016 a nechal obratem vypracovat memorandum mezi ÚZSVM a ministerstvem financí, spravedlnosti a kultury, městem a krajem o rekonstrukci a vybudování Muzea totality. Dohadování se samosprávou trvalo půl roku. ÚZSVM na konci roku areál převzalo, ale než proběhnou všechny administrativní úkony a budou moct vyhlásit výběrové řízení na dodavatele stavby, bude nejspíš rok 2024 a stavba, která je teď odhadovaná na 436 milionů, by měla být dokončená v roce 2028. Konečně to má jasné řešení a časový harmonogram, ostatní o tom jen 26 let předtím mluvili, hlavně jeden nejmenovaný pan senátor. Kdybych nebyl urputný, tak se to možná nestane vůbec. Stejný příběh je s Císařskými lázněmi, jejichž rekonstrukce by nikdy nezačala, kdybychom spolu s hejtmankou Vildumetzovou nebyli urputní.

Pojďme dál.

Jednala tripartita. Tentokrát to bylo celkem bizarní. Předseda školských odborů František Dobšík vysvětloval svoje důvody stávky a zamotal se do toho tak, že už ho nechápali ani zástupci ostatních odborových sdružení. Nakonec uznal, že platy rostou rekordně. Tak aspoň už to ví… Samozřejmě to není jen o platech. Učitelů si vážíme, děláme všechno pro to, aby se profese kantora stala stejně prestižní, jako je to ve Finsku.

Dál jsme se bavili i o minimální mzdě, zaměstnavatelé se ani po několikatýdenní diskusi nedohodli se zástupci zaměstnanců. Jedni navrhují 14 tisíc, druzí 15 tisíc. Takže o tom nakonec rozhodne vláda, nebudeme to už oddalovat a budeme o tom jednat příští středu na koalici. Paní ministryně Maláčová dala do meziresortu 3 návrhy výše minimální mzdy. 14.500, 14.700 a 15.000 korun. Budeme o tom diskutovat, jestli nenajdeme trvalé řešení v procentuální vazbě na průměrnou mzdu.

Na čem jsme se naopak všichni shodli, že jsme se posunuli obrovský kus v digitalizaci. Náš vládní zmocněnec pro IT a digitalizaci Vladimír Dzurilla ukázal zástupcům zaměstnavatelů i odborů, co všechno jsme už odpracovali. Že dáme příští rok o 492 milionů víc na digitalizaci, za všechna ministerstva děláme kontrolu nákladů za IT, abychom věděli, jestli někde peníze zbytečně neunikají. Přijali jsme zákon o právu na digitální službu, o kterém jsem vám už psal a díky kterému budou do 5 let všechny úřady dostupné po netu. Díky BankID bude moct 5,5 milionu lidí na začátku roku 2021 využívat přístup do internetového bankovnictví taky pro komunikaci se státem. Vladimír Dzurilla taky ukázal projekt Digitálně technické mapy, která je základ pro zrychlení stavebního řízení, dál představil digitalizaci zdravotnictví, Portál občana, notifikace, díky kterým dostanete smsku, že vám končí občanka nebo třeba technická na autě, dál Portál MojeDaně, Portál Ministerstva dopravy, portál podnikatele. Bylo toho prostě hrozně moc a běžný člověk nemá šanci si uvědomit, co všechno děláme, aby byla státní správa plně digitální a k dispozici každému člověku v mobilu. Všichni členové tripartity taky Vladimíra Dzurillu ocenili za práci, kterou doteď odvedl. Samozřejmě si přáli, aby se dal větší důraz na digitální vzdělávání, ale na tom spolu s Ministerstvem školství taky makáme.

Tomu, že jsme v digitální době, musí odpovídat i zákony. Víte, že jsme už nějaký čas připravovali zdanění internetových gigantů, jako je Google, Facebook nebo Twitter. Ti u nás totiž neodvádí daně, které by odpovídaly tomu, co u nás vydělají. A tak jsme na vládě tenhle týden schválili návrh zákona, který zavádí jednotnou digitální daň 7 procent na vybrané digitální služby poskytované v Česku. Nová daň samozřejmě nebude zdaňovat konečné uživatele. Už v březnu nás za náš záměr pochválil časopis Bloomberg. Napsal, že je jen otázkou času, než evropské země zdaní internetové giganty a Česko přichází s nejlepším nápadem, jak na to.

Tenhle týden jsem se taky potkal s eurokomisařkou Věrou Jourovou, která bude už od 1.12. místopředsedkyní Evropské komise pro dodržování hodnot EU a transparentnost. Bylo to poprvé od chvíle, kdy prošla grilováním od europoslanců. Probrali jsme všechny důležité věci, o kterých se v EU debatuje, hlavně jednání o novém rozpočtu, požadavky kohezních zemí, o klimatu a jádru. Ale i ty, v nichž by se mělo dělat mnohem víc, třeba o Turecku, spuštění vyjednávání o vstupu Severní Makedonie a Albánie do EU. Jsme připravení diskutovat o klimatické změně, nejdůležitější ale je, abychom si mohli sami volit svůj energetický mix, kde dominantní roli hraje jádro, a aby nám jeho výstavbu Evropská komise umožnila.

Jednal jsem s Karlem Havlíčkem, Jaroslavem Mílem, vládním zmocněncem pro jadernou energetiku a šéfem ČEZ Danielem Benešem o tom, jak postupujeme v budování jádra. Taky vám o tom píšu často. Ministr Havlíček zapojuje do svého týmu nejen odborníky na investice a právo, ale i experty z univerzit a výzkumáků a jedná s Evropskou komisí. Tam byl na slyšení i zmocněnec Míl. První odezvy jsou pozitivní, potvrdili nám, že máme právo si zvolit energetický mix, jaký chceme, a že považují jádro za bezemisní zdroj. Kombinace jádra a obnovitelných zdrojů je ta nejlepší cesta.

iRozhlas vydal zprávu, že poslanci loni spotřebovali skoro 40 milionů na takzvané „expertovné“. Nejmíň utratil… nějaký Babiš. I já ale potřebuju jednoho člověka, abych zpracoval tu záplavu mailů. Proto těch 28 tisíc ročně.

Jak jste viděli na fotkách, byl jsem ještě tenhle týden ve Vídni na úžasném koncertu České filharmonie ke 30 letům od pádu Železné opony. Fotky s paní premiérkou Brigitte Bierleinovou jste možná viděli. Na koncert přišla spousta významných osobností. A musím říct, že máme ve Vídni neobyčejně agilní velvyslankyni. Paní Ivana Červenková skvěle reprezentuje naši zemi.

Měl jsem taky schůzku s prezidentem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiřím Hynkem, povečeřel jsem s neurologem Martinem Tolarem. Možná si pamatujete fotku, jak jsme se potkali během mé návštěvy USA. Má v Americe firmu, která snad do několika let dokončí vývoj léku proti Alzheimerovi. Byla by to revoluce. A poslal jsem i oficiální gratulaci Mateuszi Morawieckému k jeho znovuzvolení premiérem.

Včera jsem byl na 2. volebním sněmu Českého zahrádkářského svazu. Moc si všech lidí, kteří se starají o naši krajinu, vážím. Zahrádkářský svaz má oficiálně 140 tisíc členů, ale samozřejmě, že u nás zahrádkaří mnohem víc lidí. Měl jsem jen krátkou řeč a oznámil jsem jim, že hned na pondělním zasedání vlády budeme projednávat zahrádkářský zákon, o kterém jsem vám už psal. Díky němu budou zahrádkáři chránění, zákon taky podpoří vznik nových zahrádkářských osad. O takovém zákonu už se tady mluví od roku 2001. Zahrádkáři se ho snaží prosadit už počtvrté. V letech 2009-2010 ho projednávala Sněmovna, vláda s ním sice vyjádřila nesouhlas, ale poslanci ho schválili. Nakonec ho zařízl tehdejší prezident Václav Klaus. Nepodařilo se ho prosadit ani Bohuslavu Sobotkovi v roce 2017.

Já udělám všechno pro to, aby vláda návrh zákona schválila a zákon se schválil ještě v tomhle volebním období. Hrozně rád vzpomínám na zahrádku mých prarodičů, něco jsem se tam napracoval. Děda měl i včely a králíky. Já jsem se vždycky těšil na úrodu, hlavně jahody v červnu. A na zahrádkářské akce chodím rád i teď. Byl jsem na Zahradě Čech v Litoměřicích a na Zahradě Východních Čech v Častolovicích.

Zahrádkaření není jen pěstování květin, ovoce a zeleniny, je to veřejně prospěšná činnost. Zahrádkáři zúrodňují půdu, pomáhají zadržovat vodu v krajině, díky nim je příroda rozmanitější, pomáhají vyrovnat se s klimatickou změnou a vychovávají v mladší generaci lásku k přírodě.

Tak, ode mě všechno. Mějte se fajn.