Před pár týdny jsem ve Spojených státech navštívil jednu z nejslavnějších technických univerzit světa, známou MIT – Massachusetts Institute of Technology – v Cambridge. Zaujalo mě heslo této univerzity „Mens et Manus“, neboli „Mysl a ruka“. Toto heslo je vcelku odlišné oproti jiným akademickým institucím. Má vyjadřovat přesvědčení, že mysl a ruka jsou stejně důležitými nástroji pro kultivaci a zdokonalování. V MIT prostě věří, že získání znalosti je jen polovina příběhu a tou druhou je odpovědnost, kterou mají studenti za to, aby tyto znalosti a dovednosti aplikovali způsobem, který prospívá světu.
Snahou politiků by mělo být vytvořit v oblasti vědy svobodný prostor a co nejlepší zázemí k vlastnímu inovativnímu přemýšlení. Vědci a vědkyně musí mít jednoznačně možnost své závěry publikovat, zprostředkovávat je a nakonec je samozřejmě i realizovat.
Protože nemám rád prázdné deklarace, převzal jsem v roli premiéra odpovědnost za Radu vlády pro vědu, výzkum a inovace. Vytvořili jsme nový model hodnocení vědy, férovější systém jejího financování a zavedli nové programy podpory výzkumu. Hlavním představitelem této Rady je dnes ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, který je také jedním z hlavních propagátorů nově vzniklé inovační strategie Czech Republic: The Country for the Future.
Právě ta předurčuje vládní politiku v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a má pomoci České republice se během dvanácti let posunout mezi nejinovativnější země Evropy. Strategie obsahuje oblasti, kterým se chceme věnovat, jako jsou: financování a hodnocení výzkumu a vývoje, inovační a výzkumná centra, národní start-up a spin-off prostředí, polytechnické vzdělávání, digitalizace, mobilita a stavební prostředí, ochrana duševního vlastnictví, chytré investice a chytrý marketing.
Tady se z řad opozice objevuje kritika, že na vědu dáváme málo, ale čísla hovoří zcela jasně, že tomu tak není. Ze státního rozpočtu půjde v roce 2020 na vědu 37 miliard korun, dalších 10,6 miliardy je počítáno z evropských zdrojů a to je jednoznačně nejvíce za celou naši historii. Nejvíce peněz, které kdy na vědu, výzkum a inovace šly. Pokud se k tomu přičtou prostředky, které do výzkumu a inovací vkládají podniky, sdružený koeficient pak ukazuje na částku okolo 90 miliard korun ročně. Rád bych k tomu dodal, že pro nás jako vládu je důležitá nejen kvantita, ale i kvalita podpořených projektů. Sami určitě uznáte, že podpora vědy, která zůstane jen na papíře, ještě žádný technologický pokrok nepřinesla.
Když jsem se 3. října zúčastnil slavnostního zahájení nového akademického ročníku, zmínil jsem před rektory a dalšími pozvanými hosty, že je evidentní, že vedle nedostatku lékařů a učitelů nás v blízké budoucnosti bude trápit zejména nedostatek inovátorů a odborníků v IT oborech. Hlavní obory digitální revoluce budou závislé právě na těchto lidech. Potřebujeme více absolventů s technickým vzděláním. Průmysl naši zemi živil v minulosti a v nejbližších letech se na tom pravděpodobně nic nezmění.
Vím ale, že dnešní téma s realizací vědecké kariéry souvisí ne méně zásadně, a to je sladění profesní kariéry vědkyň s rodičovstvím. Vím, že v ženách pečujících o děti je obrovský potenciál, a proto jsem rád, že mezi rodinami, kde se rodí více dětí, jsou právě rodiny složené z vysokoškolsky vzdělaných matek a otců. Nyní je už dobře známo, že v posledních patnácti letech prudce roste počet dětí, které se rodí ženám s vysokoškolským vzděláním. Statisticky je mezi mladými ženami více než 40 procent vysokoškolaček. Jedná se celkem asi o 276 000 žen.
Takto vzdělané ženy si v určité dekádě svého života velmi dobře uvědomují, že čas hraje důležitou roli, a mívají tak děti v rychlém sledu po sobě. Jsem za to obrovsky vděčný, protože je velmi těžké – a teď nemluvím jen jako politik, ale také jako otec a manžel ženy, která se profesně realizuje v řadě projektů – skloubit nároky na dobrou výchovu dětí a zároveň kvalitně odvedenou profesionální práci. Ale vím, že je to možné, a vidím to na příkladech mnohých z vás. Už před rokem a půl jsem prostřednictvím médií potvrdil statistiku, že 60 procent absolventů vysokých škol jsou ženy. A právě tyto ženy chtějí mít rodinu a zároveň jít do zaměstnání. Naším úkolem je připravit jim pro to podmínky, aby mohly svou svobodnou vůli v tomto směru realizovat.
Chci na tomto fóru zmínit, že si uvědomujeme potřebu zohlednit i specifika vědeckých profesí. Týkají se třeba problémů praxe, například nestabilních pracovních smluv na dobu určitou spojených s dominancí grantového financování v rozpočtu vědeckých institucí. To má samozřejmě v souvislosti s péčí o dítě fatálnější dopad právě na ně. Víme, že ženy vědkyně musí také často řešit požadavky na mobilitu v rámci výzkumných aktivit za hranicemi ČR, bohužel v situacích, kdy kariérní řády většinou nepočítají s vědeckými pracovníky, kteří by přerušili svou práci z důvodu rodičovství. To všechno si uvědomuji a uvědomují si to i mí kolegové a rádi bychom to dále řešili.
Lidský kapitál je právě tou jednou z nejdůležitějších hodnot, co naše země má, a měla by se starat ji ochraňovat. Vědkyně s dětmi, kterých statisticky přibývá, ukazují dobrý příklad celé společnosti a pomáhají měnit zastaralé systémy, které někdy často až nesmyslně omezují dostupnost profesní kariéry efektivně skloubené s osobním životem.
Mít jedno, dvě, tři nebo i více dětí a k tomu budovat kariéru by mělo být jednoduše možné. Vědecká práce je totiž služba celé společnosti. Chtěl bych tady na tomto místě vyzdvihnout přínos žen, protože mají proti nám mužům zvláštní dar vnímat zároveň celek i detail, koncepci i jednotlivé kroky k její realizaci a to je nenahraditelná věc.
Nenahraditelné je však i mateřství, a právě mateřství vzdělaných žen je přímo klíčové. Jsou to často ony, které výchovou a péčí o děti vychovávají budoucí elity v tom nejlepším smyslu slova. Můžu spolehlivě říct, že tak určují obraz budoucnosti naší země.
Zaregistroval jsem výzvu Vědma, petici, která vznikla jako iniciativa na podporu vědkyň. Zazněly tam podnětné myšlenky, jako např. že po návratu z mateřské, případně rodičovské dovolené se vědkyně-matky potýkají s řadou problémů a překážek jen proto, že vzhledem k počtu let od získání titulu mají po návratu nižší počty publikací, zahraničních stáží, vedených studentů, odučených hodin atd., které následně vedou k nižší úspěšnosti při získávání kmenové pozice nebo grantu a založení vlastní vědecké skupiny. V tomto ohledu by bylo ke zvážení a určitě by bylo dobré o tom dále diskutovat, aby ženám na vědeckých pozicích byl do kariérního života započten čas strávený mateřskou péčí, pokud se jí nějakou dobu chtějí věnovat naplno.
Ano, diskuse o tom, co ženy, matky, vědkyně potřebují, jsou velmi důležité. Jste to vy, ženy vědkyně, které víte nejlépe, zda potřebujete jesle, dětskou skupinu, firemní školku nebo tu státní či soukromou, chůvu, sousedku nebo individuální au-pair. Umím si představit impulsy pro grantovou agenturu, aby podporovala udržení si kvalifikace žen na rodičovské a další efektivní opatření. Jsem přesvědčen, že je velmi potřebné ženy v tomto podporovat a také to, aby se staly vědkyněmi – když je na univerzitách 60 % studentek, tak by tomu postupně měl odpovídat podíl ve vědě.
Podmínky k tomu musíme postupně vytvářet a patří to k prioritám vlády – univerzitní školky a dětské skupiny, příspěvek na péči, aby mladí manželé, vědci a vědkyně, mohli své děti přenechat třeba chůvám.
Přál bych si, aby ty z vás, které pečujete o děti a o péči se dělíte s manželi, příbuznými nebo chůvami apod., jste měly možnost pružné pracovní doby nebo mohly pracovat z domova. Díky aktivitám Národního kontaktního centra Technologické agentury ČR se pomalu dávají do pohybu i změny v Grantové agentuře ČR.
S dalšími impulsy dnes přicházíte vy samy a děkuji vám za to. Pro mne je to věc debaty a cesty, kterou se příslušné instituce v čele s Radou vlády pro vědu, výzkum a inovace musí vydat.
Milé dámy, vědkyně, chtěl bych vám zde poděkovat za práci, kterou děláte – doma i na vědeckých pracovištích. Chtěl bych Vám ale také poděkovat za to, že jste matkami, které s plnou sílou věnují svůj mateřský cit do výchovy svých dětí, které postupně budou tvořit naši budoucnost. Obojí tyto vaše role mají pro společnost nenahraditelný význam.
Děkuji za pozornost.
Andrej Babiš
předseda vlády
