Lidé, kteří v této zemi žili před 17. listopadem, snili hodně. Snili o svobodě, o možnosti žít si svůj život podle sebe, uskutečňovat své plány a mít opravdovou zodpovědnost za své životy. Snili o tom, že budou plní elánu a optimismu a budou spokojeně a šťastně žít.

To, že se tak nakonec před dvaceti pěti lety stalo a naše země začala být svobodná, je největší událostí naší novodobé historie. Právě proto si dvacet pět let svobody zaslouží nejenom oslavu, ale i nesmírné poděkovaní všem, kteří k tomu pomohli.

Dnes se rodí už druhá generace lidí, kteří dobu nesvobody nezažili, pro které bude představa nerozhodovat o svém životě už snad jenom kapitolou v učebnici historie. Žijí teď a tady, ve svobodné době a mají takové možnosti, o kterých jsme my starší jenom snili nebo si je ani nedovedli představit.

Je ale důležité, aby si i nové generace uvědomovaly odkaz přelomových událostí listopadu 1989. Je to odkaz, který platí dnes stejně jako před dvaceti pěti lety a bude platit i když dnešní děti dorostou.

Ten odkaz znamená, že náš život je pevně v našich rukou. 17. listopad představuje v našich dějinách ohromnou naději, směle snít a dívat se daleko do budoucnosti. Je to přelomová věc, fakt, který by nás mohl spojovat.

Listopad 1989 byl pro nás pro všechny šancí. Získali jsme možnost soukromě podnikat a svobodně cestovat. Čekali jsme, že se jako společnost přiblížíme vyspělým státům Evropy, a to nejen materiálně, ale i morálně. Že vybudujeme právní stát, který se postará o potřebné a dá příležitost a možnosti lidem, kteří zde chtějí uplatnit svůj talent a um.

Euforie z nabyté svobody ale brzy opadla, trvala přibližně jen do rozdělení Československa. Poté se i naše společnost začala tříštit, kastovat a dále rozdělovat. Nedokázali jsme najít společnou řeč v základních otázkách směřování naší země, každá ze skupin začala řešit pouze své zájmy. Politici hlásali svobodu, tržní ekonomiku, která za nás vyřeší vše, ale sami často zapomínali na pravidla a na vlastní odpovědnost. Politika sloužila jen vyvoleným, nikoli lidem.

Neříkám tu pouze svůj názor, ale přinejmenším názor mnoha lidí. Měli bychom se každý den ptát, proč se u nás politika tak zdiskreditovala a jaké je východisko z toho, že se u nás schopní lidé nechtějí veřejně angažovat.

Nechci zde na tomto významném setkání končit kritikou minulých vlád a politických stran, které se uzavřely samy do sebe a řešily více své zájmy než zájmy občanů naší země. Mám ale za to, že bychom zde po 25 letech měli dát prostor, možnost a zázemí především mladým vzdělaným lidem.

Tomáš Baťa kdysi řekl: „Nejvznešenějším úkolem vedoucích osob země i státu je probudit a uvolnit životní síly obyvatelstva a řídit tyto síly tak, aby pomáhaly sobě i státu k blahobytu.“

Takový stát mohou začít budovat jedině mladí lidé nezatížení minulostí. A já jim držím palce!

Děkuji za pozornost, Andrej Babiš