Projev předsedy vlády Andreje Babiše na Velitelském shromáždění AČR:
Vážený pane prezidente, vážená paní generálko, páni generálové, vážené velitelky a velitelé, vojáci a vojačky Armády České republiky, dámy a pánové,
dovolte mi zahájit svůj projev vzpomínkou na 4 vojáky, kteří v letošním roce padli při plnění svých povinností na zahraniční misi v Afghánistánu. Po více než 4 letech máme opět padlé, vedle lítosti a sounáležitosti s pozůstalými bychom měli ale cítit i hrdost nad hrdinstvím těch, kteří položili životy za svobodu nás všech. Je nepřijatelné, aby z úst některých bývalých vysokých představitelů státu vycházela poraženecká slova vyzývající ke stažení našich vojáků ze zahraničních misí. Věřím, že jsem s Vámi zajedno, když prohlásím, že my Češi svoje spojence neopouštíme a z boje neutíkáme! Tím nechci říct, že bychom na alianční úrovni mezi nejvyššími představiteli neměli diskutovat o budoucí podobě působení armád NATO v Afghánistánu, kde se bohužel v poslední době bezpečnostní situace výrazně zhoršila.
V letošním roce jsme si připomínali řadu kulatých výročí klíčových okamžiků našeho státu. Po deseti letech se opět konala slavnostní vojenská přehlídka, tentokrát ke sto letům od založení Československé republiky. Přehlídky jsem se zúčastnil, spolu s početnými delegacemi ze spojeneckých zemí, a všem, kdo se na ni podíleli, děkuji za vynikající reprezentaci ozbrojených sil a České republiky.
Právě toto výročí je podle mého názoru pro naši armádu velmi důležité, neboť československá armáda vznikla dříve než stát a jak opakovaně prohlásil T. G. Masaryk: Bez legií by nevznikla republika. Uvědomme si, že zejména bojová činnost legionářů na Sibiři, kdy se jim v rozhodujícím okamžiku války podařilo zastavit repatriaci přibližně půl milionu německých a rakousko-uherských zajatců, měla zásadní vliv na výsledek války a přesvědčila spojenecké mocnosti o oprávněnosti vzniku samostatného československého státu. Toto výročí svým významem přesahuje hranice České republiky, což demonstrovaly i říjnové návštěvy francouzského prezidenta, německé kancléřky, amerického ministra obrany a samozřejmě i slovenského prezidenta a premiéra.
Neměli bychom zapomínat ani na ta další „osmičková“ výročí, ačkoli jsou pro nás spíše smutná. V roce 1938 stála na hranicích milionová československá armáda, patrně nejlepší, co jsme kdy měli, která byla připravená bránit náš stát proti přesile, nicméně zrada spojenců jí to neumožnila. V srpnu 1968 bylo armádě opět zakázáno bránit svoji zem proti cizím okupantům.
Je na Vás velitelích, abyste svým vojákům předávali bojové tradice naší armády, aby cítili hrdost na to, že jsou čeští vojáci – potomci a následovníci legionářů a bojovníků Druhého odboje.
12. března 2019 si budeme připomínat 30 let od vstupu České republiky do NATO. Právě vhledem k historickým zkušenostem 20. století považuji za klíčové pro bezpečnost naší země, aby spojenectví v rámci Severoatlantické aliance bylo co nejpevnější a Česká republika byla pro ostatní spolehlivým a přínosným partnerem.
Již v roce 2014 jsme se na summitu NATO ve Walesu zavázali do roku 2024 odvádět na obranu 2 procenta HDP. Když se podíváme na náš rozpočet na obranu v roce 2014, který byl 41 miliard, kdy nastupovala bývalá koaliční vláda, ve které jsem byl ministr financí, a rozpočet na rok 2019 – 66 miliard a 735 milionů, tak ten nárůst je 62,5 %. To jsem se snažil i druhý den na zasedání NATO vysvětlit i panu prezidentu Trumpovi, protože když si vezmete Estonsko, které plní 2 %, což je 500 milionů dolarů, Belgie 0,9%, což je 4,5 miliardy dolarů, a my budeme na 3 miliardách dolarů, ale stále je to jen 1,14 %. Takže když se v roce 2024 dostaneme na 2 %, tak to bude nárůst oproti roku 2014 o 150 %.
Důležitou součástí našeho aliančního závazku je účast českých vojáků v aliančních operacích. I proto zvyšujeme účast našich vojáků v zahraničních misích: zatímco v roce 2017 jsme měli v Afghánistánu 400 vojáků, v letošním roce je to 850 vojáků, což je zvýšení o více než 100 procent. Navíc sněmovna v červnu schválila mandát až do výše 1100 vojáků. Ale nejde jen o Afghánistán, vojáky máme i v Iráku, v Mali, účastníme se projektů alianční předsunuté přítomnosti v Lotyšsku a v Litvě.
I s ohlédnutím na minulých 100 let je dobré si uvědomit, že největší bitvy vybojovala československá armáda ne na vlastním území, ale v zahraničí jako součást široké koalice. Přesto ale nemůžeme a nesmíme rezignovat na obranu územní integrity našeho státu. Pro schopnost ozbrojených sil ubránit vlastní území je nutné udržet vševojskový charakter armády.
Jsem rád, že minulé i současné velení armády tuto potřebu ve svých koncepčních dokumentech reflektuje a já mohu slíbit, že za funkčního období této vlády nedojde k narušení žádného druhu vojska. Naopak, je třeba urychlit modernizaci technicky i morálně zastaralé výzbroje jako jsou například obrněné pásové transportéry, dělostřelecké systémy nebo víceúčelové vrtulníky.
Je ale třeba, aby se prostředky na pořizování nových zbraňových systémů vynakládaly hospodárně a neopakovaly se chyby minulosti. Při zadávání armádních zakázek je dnes, více než kdy jindy, potřeba zohlednit naše strategické partnery a zároveň podporovat rozvoj domácího zbrojního průmyslu. Nezpochybňuji, že to můžeme dělat na mezivládní úrovni a že můžeme dosáhnout na skvělé ceny, jako se například teď povedlo Slovenské republice při nákupu vrtulníků a stíhaček.
V rámci EU nyní aktivně diskutujeme o evropské dimenzi obranné spolupráce. V poslední době jsem toto téma probíral s kancléřkou Merkelovou, prezidentem Macronem i premiérem Pellegrinim. Hlásíme se k záměru zesílené spolupráce zemí EU v oblasti obrany a zapojíme se do Posílené strukturované spolupráce v obraně - PESCO. Budeme akcentovat především urgentní potřebu účinnější ochrany hranic schengenského prostoru, nutnost reformy Bojových uskupení EU směrem k větší nasaditelnosti a podpoříme zapojení českého obranného průmyslu do projektů spolufinancovaných z Evropského obranného fondu.
Otázkou zůstává, jestli bychom neměli bránit kontinent i mimo vlastní území Evropy. Samozřejmě, my teď potřebujeme uzavřít strategické partnerství se severoafrickými zeměmi a domluvit se s nimi asi podobným způsobem jako jsme se domluvili ohledně ilegální migrace s Tureckem. Toto je velice důležité a myslím, že i když jsme malá země, tak můžeme být aktivní a jsme aktivní. Sám se v tom angažuji, v minulém týdnu jsem se zúčastnil mírového fóra v Paříži ke sto letům od ukončení 1. světové války, kam dorazilo 136 státníků z celého světa. Následně jsem odletěl do Itálie, kde proběhla konference o Libyi. To jsou věci, kde budeme aktivně vystupovat, protože i když na prvním místě je důležitá bezpečnost našich lidí, musíme se aktivně starat i o bezpečnost Evropy.
Vážené velitelky a velitelé, Česká republika je šestá nejbezpečnější a sedmá nejklidnější země na světě. To je obrovská hodnota. Abychom si i nadále udrželi vysokou pozici na příčkách nejbezpečnějších zemí světa, musíme být i nadále aktivní a bojovat hlavně proti terorismu, hybridním hrozbám a nadále posilovat naši obranyschopnost a vnitřní bezpečnost.
Náčelníkovi Generálního štábu panu armádnímu generálovi Opatovi přeji, aby se mu v nové funkci dařilo stejně tak jako v průběhu jeho skvělé kariéry a navázal tak na dobrou práci pana generála Bečváře. Vám ostatním děkuji za skvělé výsledky v roce 2018 a přeji Vám mnoho sil při plnění služebních úkolů v roce nadcházejícím. Děkuji.
Andrej Babiš
předseda vlády ČR
