Já sám užívám internet denně a proti jeho blokování bych šel demonstrovat jako první. Proto mě překvapilo, když právě mě organizátoři demonstrace obvinili, že v souvislosti s novelou loterijního zákona chystám cenzuru internetu.
Novela ministerstva financí chce jediné: zabránit černému trhu internetových sázkových her. A naopak chce ochránit jejich legální provozovatele, kteří u nás platí daně. Kvůli současné absurdní situaci stát ročně přichází jen na daňových únicích o zhruba miliardu korun. To už nemá nic společného s demokracií, stejně jako s ní nemají nic společného stránky s dětskou pornografií: to je obyčejný podvod a zneužívání svobodného prostoru za účelem nezákonného, podvodné nebo zvráceného jednání, která má jediný cíl. Vydělávat na lidském neštěstí nebo nemoci.
Novela loterijního zákona chce černému hazardu zabránit blokací internetových plateb i stránek nelegálních provozovatelů hazardu. Jejich výběr, ale nebude záležet na libovůli ministerstva financí. Bude probíhat v režimu správního řízení a budou se na něj vztahovat všechny právní záruky. Inspirujeme se v tak demokratických zemích, jako jsou Francie, Belgie nebo Dánsko.
A podle jejich zkušeností toto opatření funguje. I v Dánsku ale blokují jen 12 webových stránek. Navíc jsme vše konzultovali i s Evropskou komisí a Legislativní radou vlády. Ani ty nenašly náznak cenzury nebo blokování internetu.
Jestli ale někdo chce demonstrovat proti cenzuře a blokování černého hazardu a daňových úniků, pak k tomu má i díky novele zákona o hazardu dobrý důvod. Mým cílem není omezovat svobodu, ale snižovat možnost nelegálního hazardu. Proto jsem se v minulosti sešel s bývalým šéfem Pirátů Bartošem a snažil se mu svůj návrh vysvětlit. Jsem připraven se s kritiky návrhu Ministerstva financí kdykoliv sejít a vysvětlit jim náš pohleda na věc a obhájit navrženou regulaci nelegálního hazardu na internetu. A nejen s ním. S kýmkoliv, kdo se mnou chce mluvit o internetu a svobodě, která by mu měla zůstat uchována.
Nejsem příznivcem jakýchkoliv seznamů ani omezování osobní svobody, ale pokud se jednou dostanete do veřejné funkce tak zjistíte, že občas prostě nemůžete jednat jinak a to i přes fakt, že víte, že tím pár lidí můžete naštvat.
