socha Svobody v New Yorku, jasně. Každej si musí udělat selfíčko. Samozřejmě i my tři s Monikou a Vivien. Naposledy jsme tu takhle byli, když bylo Vivien 7 let. Vzali jsme ji, aby si užila Ameriku. A hlavně můžem být spolu. Příští týden se totiž už vrací po prázdninách do školy. Letenky a hotel jsem zaplatil ze svého mimochodem. Jak znám některé novináře, to bude to jediné, co je na tomhle mém hlášení bude zajímat. Sem i domů letíme normálně linkou. Na Empire State Building, v Battery Gardens, na Broadway i u sochy Svobody jsem potkal Čechy a taky mladé lidi. Je dobře, že vidí svět. New York je úžasný, žije tady skoro stejný počet lidí jako v celé naší zemi. Ale ta kvalita silnic… Neustálé zácpy.
Vím, Spojené státy jsou pojem. Ale řeknu vám jednu věc.
Tuhle zemi právě teď v kvalitě života předehnala jedna jiná.
Mnohem menší.
Země, kterou znáte líp než jakoukoliv jinou.
Schválně, jestli na to přijdete.
Jo, naše Česká republika.
Žebříček zemí sestavily Deloitte a Social Progress Imperative. A Česká republika je v něm nejen výš než Spojené státy, ale i třeba než Singapur nebo Izrael! A suverénně nejlepší ze všech zemí V4.
Tady v New Yorku si celý týden budeme povídat o budoucnosti planety. Určitě na Valném shromáždění OSN řeknu, že Česká republika je jedna z mála zemí na světě, která plní závazky z pařížské klimatické konference. Je nás bohužel na světě jen pár desítek takových zemí. Ze 185, které tu dohodu o snižování emisí podepsaly.
Píšu vám každý týden o tom, jak konkrétně pracuju na budoucnosti naší země. A dokonce jsme začali naši budoucnost i sázet.
Jak?
10 milionů stromů. Tolik jich chce mimo les vysázet do pěti let Ministerstvo životního prostředí, Nadace Partnerství, Svaz měst a obcí a další organizace spojené do iniciativy Sázíme budoucnost. Protože jeden jediný strom má chladicí sílu jako 10 klimatizací, vytvoří za den kyslík pro 10 lidí, a během svého života vstřebá tolik oxidu uhličitého, kolik by do vzduchu vypustilo auto, kdyby třikrát objelo Zemi. Je k tomu i web, kde se můžete přihlásit, pomáhat, darovat, odebírat novinky, pomáhat s koordinací. Prosím, aspoň k tomu odběru novinek se přihlaste. Dám za chvilku odkaz sem na Facebook.
Já už tam mám svůj první zářez. U Kramářovy vily jsme totiž s kolegy vysadili lípu. A v Horním Jiřetíně jsme s Richardem Brabcem a Karlem Havlíčkem vysadili další 3 lípy.
Minule jsem vám psal o klimatickém panelu, na který jsme pozvali naše přední odborníky, abychom vypilovali přípravu sem do New Yorku. Ale ještě než jsem odletěl, hostili jsme s Richardem Brabcem dvě mezinárodní klimatické akce u nás v Praze. Ta první se jmenovala Změna klimatu v ČR – mitigace a adaptace. Takže jsme se bavili nejen o snižování emisí skleníkových plynů, ale i tom, jak se přizpůsobit dopadům klimatické změny. To je v případě Česka hlavně sucho.
Minulý rok byl nejteplejší od chvíle, co se vůbec teplota začala měřit. Nejen v České republice, ale v celé Evropě. Teplo a sucho je taky důvod, proč je kůrovcová kalamita tak ničivá. Naše lesy umírají.
O tom, jak se nové situaci přizpůsobit, přednášeli špičkoví experti nejen z Česka, ale i Slovenska a Velké Británie. Přijel dokonce i britský ministr pro klimatickou změnu Lord Duncan. Potvrdilo se, že už několik let děláme správná opatření. Obnovujeme stovky rybníků, mokřadů, revitalizujeme řeky, lépe využíváme dešťovou vodu ve městech, vracíme do české krajiny meze a remízky. A taky musíme zásadně změnit složení našich lesů.
Zadržování vody v krajině a ochranu půdy proti erozi máme už v našem programovém prohlášení, založili jsme Národní koalici pro boj se suchem a začali dělat věci, na které vlády před náma totálně kašlaly. Jasně, kdo sází strom, těžko může čekat, že bude odpočívat v jeho stínu, jak říká jedno přísloví. Celý můj projev si můžete přečíst za chvilku tady na Facebooku.
Druhá akce byl česko-izraelský vodní seminář, který jsme uspořádali v budově Poslanecké sněmovny. Tam jsme šli do hloubky toho, jak se mají města adaptovat na sucho, jak šetrně hospodařit s vodou a využívat odpadní vody. Izraelci jsou v tomhle machři, dokážou vodu recyklovat až devětkrát, než odejde do kanálu.
Mluvili jsme o zelených střechách, využití šedé vody v developerských projektech, dešťové vodě a představili jsme příklady, jak v tomhle odvětví už spolupracují české a izraelské firmy a jak podporujeme vědeckou spolupráci mezi našimi zeměmi.
Jsem moc rád, že tahle akce vyšla. Domluvil jsem ji už na začátku roku, když jsem jednal v Izraeli s premiérem Benjaminem Netanjahuem. Za izraelskou stranu přiletěl třeba Amir Erez, vrchní ředitel sekce vod, odpadních vod a toků nebo David Weinberg, přední expert na management pitné vody a veřejné zdraví. Během mého projevu jsem jako vždycky zpromoval naši inovační strategii Czech Republic: The Country For The Future a připomněl, že s Izraelci jsme měli už v červnu skvělé inovační fórum.
Chceme do budoucnosti našeho národa investovat stále víc. A na to potřebujeme co?
Správně.
Peníze.
Pamatujete, jak jsme v červnu s Karlem Havlíčkem představili ideu Národního rozvojového fondu? Řekli jsme, že by do něj měly dobrovolně přispívat banky a další velké korporace, které platí vysoké dividendy do svých mateřských společností. Jasně, šlo to řešit sektorovými daněmi, jak navrhují ostatní politické strany, ale my jsme řekli, že daně zvedat nebudeme, navíc třeba v bankovním sektoru by byly neefektivní a obrátilo by se to proti občanům, živnostníkům, spotřebitelům a malým firmám. Takže jsme řekli, že vytvoříme společný dlouhodobý zdroj pro strategické investice do školství, dopravy, životního prostředí nebo třeba zdravotnictví. Taky jsme slíbili, že do konce září bude všechno hotové.
Jasně, že se tomu hejtři smáli.
Tak mám pro ně fakt dost blbou zprávu.
Je to SPUŠTĚNÉ.
Tenhle projekt nemá v dějinách naší země obdoby.
Karel Havlíček, který na tom se svým týmem makal celé prázdniny, tenhle týden podepsal pilotní projekt, do kterého zatím jen velké banky investují 7 miliard korun. Díky nim můžeme získat za výhodných podmínek dalších 20–30 miliard korun. Musíme ještě počkat na licenci od České národní banky, ale ve druhé polovině příštího roku by se všechno mohlo rozjet.
Čili najednou máme na investice do veřejně prospěšných projektů víc než 30 miliard, které by tradiční politici prostě nikdy nedokázali přinést. Takhle to vypadá, když jednání vedou lidi se zkušenostmi z byznysu. Po dlouhé době získává konečně náš stát důvěru u špičkových podnikatelů. Do našeho Národního rozvojového fondu se hlásí další společnosti.
A další hrozně důležitý krok. Na vládě jsme schválili návrh státního rozpočtu na příští rok. Ještě předtím jsme ho představili na tripartitě zástupcům odborů a zaměstnavatelů a i ti s ním byli spokojení. No a když jsme o něm potom jednali na vládě ve Strakově akademii, přišel mezi nás i prezident Miloš Zeman.
Aspoň jsme mu mohli vysvětlit některá čísla. Třeba jak je to s počty státních zaměstnanců. Jasně, stoupají, ale do nich se počítají taky učitelé, vojáci, hasiči nebo lékaři. Od roku 2012 jich je o 49.695 víc. Tři čtvrtiny z toho jsou právě zaměstnanci ve školství. Další čtvrtinu dělají hlavně vojáci a policisté.
Takže, když nějaký komentátor kritizuje, že je moc státních zaměstnanců a zároveň, že chybí 6 tisíc učitelů, tak by si to měl trochu srovnat v hlavě. Děláme všechno pro to, aby se chybějící učitele podařilo doplnit. Ale je to hlavně úkol ředitelů a zřizovatelů škol. Stát jim na to musí vytvořit podmínky. Zvyšujeme kantorům platy nejvíc ze všech profesí. O tom jsem vám psal už v předminulém hlášení.
Každopádně Alena Schillerová postrčila ostatní ministry, aby se porozhlédli po možnostech, jak u sebe snížit počet úřednických míst. Díky tomu příští rok škrtneme 2.970 míst, bez kterých se lidi fakt obejdou. Začalo to už loni, když Alena Schillerová zrušila 1.300 černých duší, peníze částečně rozpustila na motivační příplatky reálně potřebných úředníků a ještě k tomu ušetřila všem daňovým poplatníkům 3,4 miliardy korun. Paráda. A v budoucnu problém černých duší definitivně vyřešíme díky novele zákona o rozpočtových pravidlech, který Alena Schillerová připravila. Určitě koukněte k ní na Facebook, dala si tam tenhle týden zase spoustu užitečných věcí.
Karel Havlíček zase panu prezidentovi ukázal, jaká máme připravená opatření v průmyslu a podnikání, kdyby ekonomika nerostla tak rychle, jak čekáme. I když podle studie Allianz Euro Monitor jsme 4. nejstabilnější ekonomika v celé Evropské unii.
Mimochodem, když jsme u toho ochlazování ekonomiky, budu rád, když si přečtete článek od světově uznávaného odborníka na eurozónu, který dám za chvilku na Facebook.
My jsme na naprosté špičce a ani tak nic nepodceňujeme. Konečně někdo náš průmysl řídí, a taky export, energetiku a obchod. Dvě dekády v tom byl chaos a někteří si určitě ještě pamatujete na ty specialisty, kteří se na postu ministra průmyslu a obchodu vystřídali…
Karel Havlíček taky vysvětlil panu prezidentovi, proč nás ročně stojí podpora obnovitelných zdrojů skoro 50 miliard a proč třeba jen soláry dotujeme 29 miliardami za rok, když přitom dodávají jen 3 procenta elektřiny. Je to tunel zděděný po zkorumpovaných a diletantských vládách z roku 2008–2010. Nechali se tehdy koupit solárními lobbisty a účet známe všichni. Máme jim zaplatit 1000 miliard korun. Karel Havlíček ale slíbil, že celý systém podpory přehodnotí. Bude to ale hrozně obtížné, protože prostě musíme dodržovat zákony, které dokonale využila solární mafie.
Plus je ještě potřeba vzít v úvahu, že do solárů investovaly i tisíce seriózních, malých podnikatelů a těm se něco slíbilo… A právě malé investory si velcí lobbisté a jejich zástupci berou jako rukojmí, když argumentují, proč jim máme podporu nechat. Začínáme ale pracovat na tom, aby mejdan solárních baronů skončil dřív, než měli v plánu.
Pan prezident náš rozpočet na rok 2020 podpořil. Aby taky ne, Aleně Schillerové se ho podařilo sestavit tak, abychom drželi na uzdě rozpočtový schodek a zase o něco snížili poměr státního dluhu na HDP. Zároveň lidem přináší další zvýšení životní úrovně. O tom všem jsem vám psal celé prázdniny, tak jen rychlé opáčko.
Průměrný důchod vyšší o 900 korun na 14.326 korun měsíčně.
Rodičák vyšší o 80.000 korun na 300.000 korun.
Plat učitelů o 10 procent vyšší a další rok o 9 procent. Dosáhneme cíle, aby v roce 2021 měli v průměru 45 tisíc, jak jsme slíbili.
Plat nepedagogických pracovníků ve školství vyšší o 7,2 procenta. Díky zrušení platové třídy č. 1 si polepší v průměru o 2 tisíce korun měsíčně.
Ostatní státní zaměstnanci dostanou přidáno 1.500 korun fix měsíčně. Nejvíc si polepší ti s nejnižšími výdělky. I tady rušíme nejnižší platovou třídu, tím si profese jako kuchařky, uklízečky, uvaděčky polepší ještě o 3,5 procenta.
Podpora vědy a výzkumu stoupne na 47,6 miliardy.
Výdaje na investice stoupnou na rekordních 146,7 miliard.
Další rekord. Na stavbu a údržbu silnic, železnic a dalších dopravních staveb půjde z národních zdrojů 70,2 miliard.
Dál poroste rozpočet Ministerstva obrany nebo třeba příspěvek na výkon státní správy.
A TAKY ŠETŘÍME. Všem ministerstvům půjdou dolů provozní výdaje o 10 procent.
Alena Schillerová patří k ministrům, kteří prázdniny odmakali. Takže jí děkuju, že všechna jednání o rozpočtu zvládla a celé to doklepla.
A ještě sem dám promo na jeden její projekt. Dluhopis Republiky. Je to konečně možnost, jak normální lidi a rodiny můžou nakupovat státní dluhopisy, investovat tak svoje peníze bezpečně do rozvoje našeho státu a se skvělým úrokem. Dluhopisy Republiky jdou na dračku, už předchozí 4 úpisy lidi nakoupili za 10,4 miliard a teď v pondělí jsme spustili už 5. upisovací období. Tak koukněte, můžete to využít i jako super dárek, je stylový, užitečný a skvěle vypadá. Odkaz dám za chvilku na Facebook.
Pan prezident teda přijel podpořit náš rozpočet do Strakovky a já zase jel za ním do Lán. Řešili jsme hlavně V4, Balkán, Valné shromáždění OSN. Co si ale z toho některá média jako jediné téma odnesla? Jasně. Kosovo.
Takže prosím vás k těm fake news, které se šíří ohledně Kosova a údajného odvolání jeho uznání. Nevidím důvod, proč by česká vláda měla odstoupit od uznání Kosova jako samostatného státu. NIC SE MĚNIT NEBUDE.
Pardon, že jsem si dovolil vyslechnout stanovisko pana prezidenta, jehož postoje ke Kosovu jsou dlouhodobě známé. To, na co se pan prezident odvolával, je usnesení sněmovny z 6. února 2008, které bylo po široké diskuzi přijaté valnou většinou. Z přítomných 137 poslanců bylo 117 pro, jenom 2 proti.
Na postoji Česka se nic nemění. Stejně se ale hned objevily komentáře, že jsem během pár dnů otočil, když jsem po schůze v Lánech nevyloučil změny ohledně uznání Kosova. Jenže já jsem akorát vysvětlil to, že jsme s prezidentem diskutovali za jakých okolností vlastně jeho tehdejší vláda udělila souhlas s bombardováním Jugoslávie. On to dnes považuje za chybu a to je vlastně všechno.
Ty okolnosti byly tehdy docela extrémní. Česká republika vstoupila do NATO 12. března 1999 a už 30. března, během nočního zasedání, dostala vláda zprávu z Bruselu, že začne bombardování, že probíhá takzvaná tichá procedura, a pokud země neoznámí do půlnoci své výhrady, tak s návrhem souhlasí. Vláda tedy byla pod velkým tlakem a jako poslední ze zemí Aliance až po půlnoci bombardování odsouhlasila. Byli jsme tedy v NATO pár dní a podle prezidenta by nebylo normální, kdybychom jako nováček v NATO byli jediná země, která by alianční operaci vetovala.
Česká vláda uznala Republiku Kosovo 21. května 2008 na výjezdním zasedání v Teplicích na návrh ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga.
Další hoax, a tentokrát celkem zábavný, na který se chytili etablovaní novináři.
Jeden člověk na Twitteru, co si říká Kozel v Porcelánu, vzal zveřejněné plány pražského magistrátu, jak by měla vypadat nová čtvrť v Letňanech, a udělal z nich vizualizaci. Výsledek je tak otřesný, že to bavilo celý internet několik dní. Třeba, že navrhovaná nemocnice je větší než Pentagon nebo několik egyptských pyramid dohromady, a že na náměstí se vejde 10.000 traktorů nebo 22 boeingů a další srandy.
Kozel v Porcelánu do toho dal fakt hodně energie a naládoval k tomu desítky tweetů s obrázky.
Akorát teda nevěděl jednu věc.
Že to není můj návrh.
Že je to návrh magistrátu.
Samozřejmě, že novináři to od něj hned převzali. Kozel v Porcelánu se nakonec omluvil, ale kachna už byla na světě. Příliš mnoho lidí je zmasírovaných demagogií, kterou šíří bohužel sám pražský primátor Zdeněk Hřib. Pustil do médií už tolik nesmyslů, že bych potřeboval celé týdenní hlášení na to je okomentovat. Proto vám dám za chvilku na Facebook odkaz, kde máte přehledně pod sebou všechny ty lži a polopravdy, jak je uvádí na pravou míru Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
I já jsem panu primátorovi poslal čtyři dopisy, dal mu konkrétní nabídky a žádal jsem ho, aby začal konečně řešit čtvrť v Letňanech ku prospěchu Pražanů. Odpověď na poslední dopis z července jsem dosud nedostal.
A vám dám za chvilku na Facebook prezentaci, kterou jsme tenhle týden k Letňanům představili novinářům. Máte tam přehledně čísla, fakta, prostě argumenty, které rozumný člověk nemůže obejít.
Ve zkratce. Ročně v Praze vyhazujeme z okna půl miliardy korun na nájemném soukromým firmám, abychom měli kam umístit státní úředníky. Z celé republiky je v Praze 16 procent administrativních budov, ale podíl na nájemném je neúnosných 57 procent.
Další neuvěřitelné číslo. Výdaje na provoz a údržbu budov, ve kterých úředníci sídlí, je jen v Praze 1,4 miliardy, to je skoro polovina toho, co platíme za kancelářské budovy po celé zemi!
Závěr je jasný. Pokud máme šetřit peníze daňových poplatníků, musíme vyřešit situaci v Praze.
Tenhle týden jsem to novinářům ukázal přímo na místě v Letňanech. Teď je tam stanice metra uprostřed polí. Víte, proč byla vůbec postavená? Prý kvůli olympiádě, která u nás nikdy nebyla.
Takže zatímco v hustě obydlených čtvrtích lidi čekají na metro D jako na smilování, v Letňanech můžete vyjít po schodech přímo do pole, kdyby tenhle východ nebyl uzavřený. Když ale na pozemku, na kterém chtěl bývalý primátor Pavel Bém postavit olympijský stadion, vybudujeme administrativní čtvrť s dětskými skupinami, stravovacím zařízením, ubytováním, parky, parkovišti, dostane celá tahle část smysl, život a hlavně ekonomicky uleví CELÉ ZEMI.
Chtěl jsem o tom jednat s panem primátorem. Vlastně jsem se k němu několik měsíců musel dobývat. A když se tento týden konečně uráčil na schůzku a já mu dal na stůl čísla, víte, co udělal? Prostě to odmítl. Jen tak z principu, protože politika Pirátů stojí na základním principu odmítat všechno, s čím přijde Babiš.
Ví vůbec Pražané, co jejich primátor blokuje?
Vždyť za pozemky v Letňanech v hodnotě asi 400 milionů korun může Praha dostat víc než 100 MILIARD korun!
Počítejte se mnou.
Stát co nejrychleji dostaví vnější okruh kolem Prahy za 68 miliard korun. Já jsem už zadal ministrovi dopravy instrukce.
Vnitřní okruh si vždycky platilo město samo, ale i tady jsem ochotný vyjít vstříc a nabízím, že i ten za několik desítek miliard korun bude financovat stát formou PPP projektu. Čili, že by ho postavila firma na základě transparentního zadávacího řízení a stát by výstavbu postupně splácel.
Bohužel pan primátor nerozumí investicím a neví, jak PPP projekty fungují. Při našem jednání se oháněl tím, že jeden takový projekt před 20 lety v Česku nevyšel. No super argument. Já mám ale větší zkušenosti s investicemi a vedením projektů než kdokoli z mých kolegů politiků. Kolegové prominou. U PPP projektu strakonické D4, díky kterému se postaví 32 kilometrů dálnice, jsme už pokročili tak daleko, že v roce 2020 dojde k výběru koncesionáře a potom, pokud to odhlasuje Sněmovna, začneme stavět. TAKŽE TO JDE.
Pojďme dál, co Praze nabízíme. Postavili bychom v nemocnici na Vinohradech nové traumacentrum za 5 miliard korun. Odborníci se shodují, že v Praze chybí. NE nová nemocnice, kterou chce mermomocí pan primátor narvat do Letňan. Ta nemá žádný smysl a právem si z ní udělal srandu Kozel v Porcelánu na Twitteru. Novou nemocnici nepotřebujeme, stačí zrekonstruovat 3,5 kilometru vzdálenou nemocnici na Bulovce.
Tohle všechno primátor shodil ze stolu. Chápete to?
Přitom nevymýšlíme nic, co by ve světě už nefungovalo. Aby to viděli úplně všichni, zorganizoval jsem na 1. října mezinárodní konferenci, kde o svých zkušenostech s výstavbou a fungováním administrativních komplexů budou přednášet experti z Norska, Dánska, Německa, Estonska a Litvy.
Na tuhle konferenci jsem pozval pana primátora i všechny pražské zastupitele. Možná, když pan primátor uvidí, že to v ostatních zemích funguje, přestane blokovat naše řešení, jak ušetřit celému státu peníze a zjednodušit život Pražanům.
Když už jsme u těch hoaxů a polopravd, tak sem přihodím ještě jednu věc pro vaše pobavení. Určitě sledujete, jak se všichni hejtři pustili do státního zástupce Jaroslava Šarocha jen proto, že zastavil stíhání mě a mé rodiny. I potom, co vedoucí městský státní zástupce Martin Erazím zastavení potvrdil, začali hejtři volat, ať to posoudí někdo “nezávislý.” Ona totiž nezávislost v jejich stádním myšlení znamená “poslat Babiše do tepláků bez důkazů.” Jen ten, kdo to dokáže zařídit, je podle nich skutečně nezávislá osobnost. Určitě by rádi, aby se vrátily lidové soudy. V 50. letech minulého století se takovými zbytečnostmi jako právo a důkazy nezdržovali a dělalo se, “co bylo potřeba.”
Zpátky k panu Šarochovi, a jak se v jeho případě ukázalo fungování protibabišovských médií. Ani je nebudu jmenovat. Dám vám jen pár citací a můžete si je podle nich vygooglit.
Tenhle web před 2. zářím 2019 nevydal o Jaroslavu Šarochovi JEDINOU negativní zmínku. No a pak přišla zpráva o zastavení stíhání a už tady máme řeči o “blamáži” a “selhání” nejen pana Šarocha, ale i Martina Erazíma, a dokonce Lenky Bradáčové.
Schválně si to najděte.
Před 2. zářím 2019 je Jaroslav Šaroch “extrémně pečlivý a důkladný, neponechává nic náhodě… Jeho rozhodnutí v kauze Čapí hnízdo proto nedává premiérovi v demisi příliš nadějí…”
Po 2. září 2019 je Jaroslav Šaroch „váhavý střelec, který krajně nerad nese zodpovědnost,“ protože „odmítl poslat premiéra před soud.“
Obrázek o nezávislosti některých médií si uděláte určitě sami.
Teď už zpátky do práce.
Vzal jsem ministry Adama Vojtěcha, Karla Havlíčka a Richarda Brabce a vyjeli jsme do Ústeckého kraje.
S ministrem Vojtěchem jsme zašli do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, kterou provozuje společnost Ústeckého kraje Krajská zdravotní. Z minulého i předminulého hlášení si určitě pamatujete, jak pár jednotlivců za pomocí PR agentury rozjelo kampaň, že ve zdravotnictví je krize a zdravotní pojišťovny musí okamžitě rozpustit finanční rezervy. V Ústí jsem se osobně přesvědčil, jaký je to nesmysl. Daří se jim skvěle. Debatovali jsme s personálem a ukázali nám robota ve školícím centru střediska robotické chirurgie. Mluvil jsem i s vedením a nikdo o žádné krizi neví.
Jak už jsem vám psal minule. Peníze do zdravotnictví lijeme rekordně a záleží už pak na managementu každé nemocnice, jak se jí daří. A v Ústí je vidět, že to funguje dobře. Vedení některých dalších nemocnic by si z Krajské zdravotní mohlo vzít příklad. Příští rok dostane na úhradách o 313 milionů korun víc než letos. Je to největší poskytovatel zdravotní péče v Ústeckém kraji. Provozuje 5 nemocnic a zaměstnává 7061 lidí.
A platy? To je samozřejmě taky velké téma odborů. V Ústí lékaři vydělávají skoro 100 tisíc a sestry průměrně 43 tisíc korun. Takže třeba sestry tady mají o 70 procent větší platy než v roce 2014. Krajská zdravotní tady navíc buduje nová oddělení, klinickou imunologii a alergologii a centrum bolesti za skoro 20 milionů korun. A díky naší podpoře tady mají kardiocentrum, kde můžou za podpory zdravotních pojišťoven provádět náročné operace srdce.
Z návštěvy nemocnice v Ústí jsem si odnesl pro sebe jeden úkol. Podpořit je, aby tady mohli mít pobočku lékařské fakulty. Budu o tom jednat s rektorem Univerzity Karlovy panem Tomášem Zimou. Pomohlo by to vyřešit nedostatek lékařů.
Krajská zdravotní mi taky potvrdila, že je připravená převzít Lužickou nemocnici, jak se už předtím zavázala, a teď jen čeká, až doběhne insolvence. Ministr Vojtěch situaci dál sleduje a bude jednat s insolvenční správkyní, aby zjistil, jaký je aktuální stav. Bavili jsme se taky o nemocnici v Litoměřicích. Krajská zdravotní má velký zájem ji převzít. Potvrdila mi to. Myslím si, že lidi by to před referendem o budoucnosti nemocnice měli vědět. Nemocnice funguje dobře a je potřeba, aby bylo brzy jasno, kdo ji bude v budoucnu provozovat.
Adam Vojtěch taky pro lidi ve Šluknovském výběžku, kde funguje nemocnice Rumburk a Varnsdorf, zajistil další možnost, jak v rámci veřejného zdravotního pojištění vyhledat lékařskou péči. Díky podepsané přeshraniční spolupráci můžou i na kliniku v příhraničním městě Sebnitz.
Teď pojďme na velké projekty, které pro Ústecký kraj chystáme.
Milada, Most, Bílina, ČSA, Vršany, Tušimice. Místa, kde se těžilo nebo pořád ještě těží uhlí. Z Milady a Mostu se stala jezera a naše vláda rozhodla, že i ostatní lomy se v rámci rekultivace zaplaví a vznikne soustava jezer, která u nás nemá obdoby. Už jsem vám o tom v minulosti psal. Z měsíční krajiny jsme začali dělat příjemné místo pro rekreanty, rybáře, sportovce. Můžeme jít ale ještě dál. Pokud soustavu jezer propojíme přes řeku Bílinu, vyřešíme problém se suchem a ještě získáme možnost postavit vodní elektrárny, které by mohly dodávat elektřinu pro celý region. A o tom právě jednáme, je to velká ambice, ale i investice.
Musí se to ještě pořádně propočítat. Je tady reálná šance, že ze zanedbaného a těžbou zdevastovaného regionu se stane největší české vodní dílo, které přitáhne turisty, podnikatele a tím další peníze do regionu. Už teď, když se zajedete podívat na Miladu a kouknete na fotky, jak to vypadalo před 30 lety, nebudete věřit vlastním očím, jaký je to rozdíl.
V Ústeckém kraji jsme se i podívali na to, jak šlapou kotlíkové dotace a půjčky, které vyhlásil Richard Brabec. Třeba v Horním Jiřetíně díky nim mají 39 nových zdrojů tepla za 8,2 milionu, které nahradí staré čoudící kotle. Navíc peníze, které obce půjčují lidem na nové ekologické kotle, a poté je v průběhu let získávají zpět, můžou použít na další projekty zlepšující životní prostředí. V Horním Jiřetíně za to obnoví dva rybníky a nakoupí fotovoltaické panely pro městské budovy.
Podrobnější info o kotlíkových dotacích a kotlíkových půjčkách vám dám za chvilku na Facebook.
Tyjo zase jsem dlouhej. Nebudete se zlobit, když vám napíšu už jen ve zkratce. Byl jsem na konferenci Multiple Challenges for Transatlantic Partnerships 2019, přijal jsem Deputy CEO Groupe Société Générale Philippa Heima a delegaci CSU v čele s panem Alexanderem Dobrindtem a oslavili jsme 100. let založení Českého statistického úřadu.
A úplně nakonec bych vás chtěl pozvat na den otevřených dveří, který se příští víkend koná na některých ministerstvech. Alena Schillerová má pro vás dokonce super video pozvánku, tak koukněte.
Já už musím běžet. Tak se mějte fajn.
