Země se jen pomalu vzpamatovává z děsivého činu střelce v Uherském Brodě a nejen veřejnost se oprávněně ptá: Proč? Kdo za to může? Dalo se tomuto činu předejít? A co udělat, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo?

Na otázku „proč?“ bude policie ve spolupráci s odborníky hledat odpověď dlouho. A možná se uspokojivé odpovědi nikdy nedočkáme. Na otázku „kdo za to může?“ však známe odpověď už dnes.

Vinen je jen vrah

Za tento hrůzný čin nemůže nikdo jiný, než sám vrah, střelec z restaurace Družba. Byl plně způsobilý k právním úkonům a odpovědný za své činy. Není žádného práva jediným slovem vinit kohokoli dalšího. Nemůže za to ani ministerstvo vnitra, které vrahovi vydalo zbrojní průkaz. S pravděpodobností hraničící s jistotou za to nemůže ani vrahův praktický lékař, který mu vydal lékařské osvědčení, že je zdravotně způsobilý k držení zbraně. Všichni postupovali podle platných zákonů.

Na zbylé dvě otázky je odpověď překvapivě také jednoznačná. Nelze s jistotou říci, že se činu dalo zabránit, nicméně nutno přiznat, že u nás ani zdaleka neexistuje účinný systém, který by dokázal pravděpodobnost užití legálně držené zbraně šílencem zásadně snížit.

Kdo dnes schovává černého Petra

Nástroj k tomu totiž, jak se může někdo mylně domnívat, vůbec neleží na ministerstvu vnitra nebo policii, nýbrž na ministerstvu zdravotnictví, v jehož gesci je vyhláška č. 493/2002 Sb. o posuzování zdravotní způsobilosti k vydání nebo platnosti zbrojního průkazu a o obsahu lékárničky první pomoci provozovatele střelnice.

Tato archaická norma, předložená kdysi dávno ministryní Marií Součkovou, přečkala bez hlubšího zájmu celkem deset jejích ministerských následovnic a následovníků. Vyplývá z ní zásadní věc: lékař posuzující zdravotní způsobilost žadatele, respektive držitele zbrojního průkazu, což je nejčastěji praktický lékař, nemá naprosto žádnou možnost zjistit či ověřit, zda je žadatel v péči specialisty (např. psychiatra, neurologa atd.), pokud mu to tedy žadatel sám dobrovolně neohlásí a pokud něco takového při vyšetření žadatele neobjeví. Specialisté v kritických odbornostech, například psychiatři, pak nemají žádnou povinnost cokoli kamkoli v souvislosti se zbrojním průkazem hlásit. Psychologické testy nejsou povinné. Testy na drogy také ne. Tečka. Kolikrát policisté, praktičtí lékaři, psychiatři i psychologové na tento problém upozorňovali, kolikrát před takovým nebezpečím varovali…

Potřebujeme centrální registr

Ale řeknu to jinak. Vzpomínáte na čtvrt století trvající marné snahy najít účinný způsob sdílení lékařských informací prostřednictvím zdravotní karty pojištěnce (a nemusel to vůbec být mediálně zprofanovaný IZIP) či prostřednictvím povinných centrálních registrů? Byly a jsou to zdravotnické komory a některé další zdravotnické profesní organizace, které se vždy stavěly proti jakémukoli sdílení zdravotních informací a politická většina, která těmto tlakům v minulosti vždy nekonečně ustupovala. Najednou by se ukázalo, že část vyšetření a předepisovaných léků je zbytečná a někdo by v přebujelém a neprůhledném systému českého zdravotnictví vydělal méně. A divíte se pak, že jeden doktor dá razítko na žádost o zbrojní pas možná jinde léčenému šílenci, alkoholikovi či narkomanovi, když o svých pacientech ani neví, že byli včera jinde na odběru krve? Já se tomu nedivím.

Ministr vnitra Milan Chovanec operativně zareagoval návrhem, že psychiatři budou mít přístup do registru držitelů zbraní. Určitě dobrý první krůček, který ale nesmí být jediný. Psychiatr ošetří duševně nemocného, podívá se do registru zbrojních průkazů. Není tam. A co dál? Pacient zavře za sebou dveře, přes chodbu zaskočí k praktikovi a ten pořád nic neví…

Co je třeba změnit

Maximálně ještě splní ohlašovací povinnost v souvislosti s řidičským průkazem. Právě to je třeba změnit. Je třeba zajistit – například prostřednictvím zdravotních pojišťoven, které mají dokonalé a nejpřesnější informace o diagnózách svých pojištěnců – povinnost sdílení klíčových informací mezi posuzujícími lékaři a ostatními poskytovateli zdravotní péče. A také související informační povinnost vůči vyjmenovaným orgánům státní správy a samosprávy. Pokud to neuděláme, pak nikdy nesnížíme pravděpodobnost, že zpoza rohu na nás nezačne pálit další šílenec z legálně držené zbraně.

Autor je místopředseda vlády, ministr financí a předseda hnutí ANO

Autor: Andrej Babiš, předseda hnutí ANO