První svátky po volbách byly politicky specifické. Během vánočního volna jsem se snažil odpovídat lidem na dopisy, maily a esemesky. Některé byly ještě z doby volební kampaně, ze září až z listopadu. Tím se chci vlastně i omluvit všem, kterým jsem ještě nestihnul odpovědět na všechny dotazy, povolební gratulace, sváteční pozdravy a přání.

V poslední době chodí hlavně náměty, co bychom měli změnit v resortech, které má hnutí ANO spravovat. Pořád si také dopisuji a čekají mne další schůzky s lidmi, kteří mají se státní správou a s jednotlivými resorty zkušenosti - buď tam ještě pracují, nebo pracovali.

Už jsem tady psal, že stav resortů je o dost horší, než jsem čekal. Z toho, co jsem se dověděl, je jednoznačně nejhorší situace na dopravě.

Dálnice se prakticky přestaly stavět, železnice je nemoderní a pomalá. Česko se brzy může dostat situace, že se mu všechny evropské dálniční a železniční tahy vyhnou, protože u nás infrastruktura zkrátka nefunguje.

Pokud nezačneme s dopravou konečně něco dělat, můžeme se stát outsiderem nejen, co se týče dopravy, ale i podnikání, průmyslu a obchodu. Investoři totiž u nás mají problémy právě kvůli nekvalitní infrastruktuře.

Asi už víte, že jsem celé Vánoce také řešil obsazení tohoto pro nás (tím nemyslím jen naše hnutí, ale celou zemi) zásadního resortu. Dokonce se mi o tom i zdálo. Jsem si jistý, že výběr pana Prachaře byl správný, jde o člověka z praxe, který vnímá stejně jako já, že tento resort a vše, co má řešit je po „spravování“ ODS a pana Bárty úplně zdecimovaný. Vlastně – stačí se projet po našich silnicích a musíme to vnímat všichni.

Zajímalo by mě, co by si dosavadní politici mohli vlastně připsat za zásluhy. O svých zásluhách moc nemluví ani Václav Klaus, i když v novoročním rozhovoru na Primě tvrdil (já to neviděl, ptali se mě na to novináři), že teď po bezvadné polistopadové éře, kterou on reprezentoval, přichází "riskantní změna" v podobě nových hnutí, která strašně zjednodušují, nevnímají kontext a podobně.

Na dotazy novinářů, co na tato slova říkám, jsem musel popravdě odpovědět, že největší polistopadové zlo by mělo poprosit český národ o odpuštění za to, co tu za 24 let vykonalo. Určitě jsme na tom jako společnost lépe než před 24 lety, ale rozhodně to nemohou říct všichni. A rozhodně na tom nejsme líp díky Václavu Klausovi, ale díky tradičním schopnostem Čechů, které ovšem začínají upadat, nebo se i se šikovnými lidmi stěhují za lepším do přijatelnějších podmínek.

Mohli jsme být mnohem dál, kdyby v politice nepůsobili lidé, kteří do ní jdou jen kvůli vlastnímu prospěchu nebo egu. U Václava Klause platí oba důvody.

Politiku rozhodně nedělal a nedělá pro lidi. Možná slovy bývalého prezidenta „strašně zjednodušuji“, ale obávám se, že je pro všechny lepší, když Václav Klaus už pouze mudruje ve vile svého mecenáše o smyslu a nesmyslu Evropské unie a nemá na naše životy reálný vliv.

Když už jsme u těch zásluh politiků: Zdánlivě dobrá zpráva přišla na konci roku o rozpočtu, který nakonec dopadl se schodkem téměř o 20 miliard nižším, než plánovala Nečasova vláda. Pan Kalousek, který ještě před Vánocemi ve sněmovně nechápal, jak se dá na naplánovaném schodku ve finále ušetřit, hned přispěchal s vysvětlením, že je to vlastně jeho zásluha a že ten trend šetření nastartoval on. K tomu „A“, ale nějak zapomněl dodat i „B“.

Jeho vláda (ani ta Rusnokova ovšem) neušetřila. Naopak, výdaje státu za rok 2013 byly o 20,7 miliardy vyšší než v roce 2012. Stát si ovšem vybral šest miliard z Lesů ČR a prakticky zastavil investice do silnic a dálnic, čímž „ušetřil“ dalších 11,7 miliardy, které ovšem stejně investovat musí, pokud tedy nenecháme i ten zbytek našich tristních silnic a dálnic rozpadnout.

Schodek rozpočtu nesnížil ani Kalousek ani Nečas, dokonce ani pan Rusnok s panem Fischerem. Snížily jej příjmy z EU, které v České republice meziročně vzrostly o 28,8 miliardy, ale to se zase nesmí říkat před Václavem Klausem, který chce z Unie vystoupit.

Chlubení se pana Kalouska, který ve skutečnosti státní výdaje o 20 miliard navýšil, bohužel pro TOP 09 přehlušil opětovný chaos ve vyplácení sociálních dávek. Do očí bijící nekompetence pana Drábka (kromě jiného i propagátora zrušených sKaret) a jeho náměstka Šišky (kvůli další zakázce na MPSV momentálně obviněného policií) každopádně znepříjemnila konec roku a začátek toho nynějšího stovkám úředníků a tisícům lidí v nouzi, kteří na dávky čekají.

Já jsem měl to štěstí, že jsem konec roku 2013 trávil tam, kde státní správa funguje, konkrétně v Rakousku. Posledních deset let jezdíme na lyže do rodinného hotelu. Majitele tedy už známe velmi dobře, jejich hotel je z hlediska atmosféry, zázemí, kvality jídla a služeb jeden z nejlepších v Rakousku, z 90 procent je vytížený po celý rok.

No, a když jsem psal o té české šikovnosti - šéfkuchař je samozřejmě Čech, masér a fitness trenér jsou také od nás, takže šikovné ruce se opravdu nezapřou, jen je ještě také využít doma. Hotel má 160 zaměstnanců, maximálně v něm může bydlet 300 hostů, většinou jezdí Němci, Rakušané nebo Švýcaři. Hosté i lidé z personálu se navzájem znají, rodinná atmosféra není předstíraná, takže mi spousta lidí řekla, že jsem do té politiky neměl lézt, protože politika je všude stejná a stejně sám nic nezměním.

Nemluvili jsme ale jen o politice. Německy hovořící země žijí tragickou nehodou Michaela Schumachera, a protože jsme byli na lyžích, bylo tohle téma o to živější…

Život je krutý, může se v jedné vteřině dramaticky změnit. Ještě minulý rok jsme přes Pavla Turka, bývalého manažera McLarenu, sháněli informace, zda by Michael Schumacher natočil reklamu pro naše německé pekárny. Teď mu držíme palce, aby se dostal z nejhoršího.

Mimochodem, v Německu se stále podniká lépe než u nás. A není to jen tím, že je tam dokončená a profesionálně spravovaná dálniční síť. Fungují tam a dodržují se pravidla. I když je prý politika všude stejná, mám pocit, že němečtí politici myslí víc na prospěch Německa a Němců než na svůj vlastní. Podobně to funguje i v Rakousku, lidé jsou k sobě milejší a ohleduplní, nenadávají, protože nežijí v nejistotě a pocitu, že je někdo okrádá a šidí.

Od států původní Evropské unie se po 24 letech svobody pořád máme co učit. Rozhodně víc než bychom je měli poučovat.

Andrej Babiš