Naposledy svůj amatérismus a chaos při komunikaci pětikoalice předvedla kolem zdanění mimořádných zisků firem, tzv. windfall tax.

Ponechme stranou, že vláda slibovala, že žádné nové daně zavádět nebude, nebo že se sama nesmyslně zbavuje stabilního, 13miliardového daňového příjmu ve formě EET. Ponechme také stranou, že vláda chce daň protlačit bez konzultace s opozicí a že ani nemá pořádně jasno, jak energetické firmy, rafinerie a banky na daň zareagují a jak to dopadne na lidi.

Ještě trapnější je naprostý komunikační chaos, který vládní politici předvedli kolem zavedení daně z mimořádných zisků.

Nejdřív pirátská místopředsedkyně Sněmovny Richterová, poslanec za TOP 09 Jakob a lidovecký vicepremiér Jurečka prohlásí, že daň se má zpětně týkat i roku 2022, pár hodin na to ministr financí Stanjura úplně otočí a tvrdí, že to bude až od roku 2023. Pražská burza se mezitím ocitne v panice, jen hodnota ČEZu se propadla za pár hodin o 17,5 miliardy a celkové dopady na hodnoty akcí byly přes 30 miliard.

Samotná myšlenka zdanění neočekávaných zisků není nic kacířského. V době hluboké společenské krize nemůže nikdo s vážnou tváří tvrdit, že pětkrát vyšší zisk mu je málo a že trvá na 3000krát vyšším zisku, který navíc vznikl v důsledku nepředvídatelných událostí ne geniální obchodní strategií.

Nejsmutnější je, že něco takového jsme vůbec nemuseli řešit. Stačilo by, aby Fialova vláda určila cenu elektřiny u výrobců s ohledem na přimeřenost jejich zisků, jako to máme třeba u cen tepla.

Podobně to udělal francouzský prezident Macron. Proto dnes má Francie nejnižší inflaci v EU a Česko jednu z nejvyšších. Celá tragikomedie kolem windfall tax, kterou předvádí politici pětikoalice, je jen další typickou ukázkou jejich naprostého vládního amatérismu. A obávám se, že zdaleka ne poslední.