V téhle věci ale já fakt nejsem ten, kdo má máslo na hlavě a kdo by měl být kritizován. Já se naopak snažím napravit chyby těch, kteří problém s OKD nebo tureckou elektrárnou způsobili. Páral si však z nějakého důvodu vzal na mušku mě. Jeho text ovšem obsahuje řadu výmyslů a zjevných nepravd. Posuďte sami na základě ověřitelných faktů, které v jeho článku bohužel chybí.
Po loňském vyhlášení insolvence OKD existovaly dvě možnosti dalšího vývoje – konkurz nebo reorganizace. Soud na návrh managementu a se souhlasem věřitelů a insolvenčního správce schválil cestu formou reorganizace. Podmínkou pro její úspěšné dokončení bylo a stále je vyšší uspokojení pohledávek věřitelů (včetně státu) než v případě konkurzu. Sotva by tedy bylo možné „uspokojit“ pohledávky věřitelů jednou korunou, jak se domnívá ministr Mládek a novinář Páral. Já jsem si těchto souvislostí vědom, a proto jsem nikdy převzetí OKD za korunu nenavrhoval! Pan Páral ale okázale ignoruje i další fakta, když o OKD doslova píše: „Stát jako největší věřitel a zároveň zachránce pracovních míst podpořil prodej podniku insolvenčním správcem.“ Stát není největším věřitelem OKD, jak mohl autor dohledat v insolvenčním rejstříku, kdyby si dal tu práci. Podnik neprodává insolvenční správce Lee Louda. Prodej realizuje management OKD a musí s ním souhlasit věřitelé. Páral volá po státních garancích útlumu těžby, ale stát nemá co garantovat. Na prodej OKD má minimální vliv, rozhodování o něm je v prvé řadě na managementu podniku a dále na souhlasu věřitelů a konečném rozhodnutí soudu.
Od začátku tvrdím, že jediný správný postup je vyčkat do konce února, tedy do uplynutí lhůty pro podávání nabídek ke koupi OKD. Zmatený výstřel do prázdna, který předvedl ministr Mládek, když v lednu navrhl, aby OKD za korunu převzal jím řízený státní podnik Diamo, může potenciální zájemce o koupi OKD jedině odradit. Seriózní novinář by se podivil, proč ministr průmyslu a obchodu, jenž má hájit zájmy státu, vydává vyjádření, kterými je naopak poškozuje.
Seriózní novinář by se také nejspíš pozastavil nad tím, že „povedená“ privatizace OKD v roce 2004, jejíž podmínkou bylo, že nový vlastník doly zavře na své náklady, má dohru u trestního soudu. Soud aktuálně probíhá a Ministerstvo financí z titulu poškozeného uplatňuje škodu dosahující téměř 6 miliard korun. Bude zajímavé vyslechnout si výpovědi členů tehdejších vlád ke skutečnosti, že OKD se tehdy prodalo za cca 4 miliardy, přičemž dnes má být jeho záchrana dražší. Já přitom od začátku tvrdím, ať do OKD vstoupí soukromý investor, při dobrém řízení firmy a příznivých cenách uhlí to nemusí být špatná investice.
Co se týká turecké elektrárny Adularya, opomíjí Páral základní problém. Jedná se o problém České exportní banky (ČEB) a Exportní a garanční pojišťovací společnosti (EGAP). Tyto instituce se k problematické situaci elektrárny stavěly pasivně a vlažně, přestože by měly být první, kdo přijde s jasným návrhem řešení, který budou také připraveny zrealizovat. Páral tvrdí, že jsem jednal jako politik. Jenže zatímco ti, jichž se to týká, seděli, hloubali a řečnili, aniž by se blížili jakémukoliv řešení, já jsem jednal. Jako správce peněz daňových poplatníků, které by v případě krachu Adularye vyletěly oknem, jsem rychle vyslal do Turecka své vyjednavače, aby zmapovali situaci. Povedlo se při tom mnohem víc. Moji spolupracovníci dosáhli konkrétního výsledku – odblokovali zamrzlá jednání s tureckou stranou a domluvili se s ní na oboustranně přijatelném scénáři. Že ten scénář ČEB a EGAP nevyhovuje? Ať přijdou s jiným, ale ať s nějakým rychle přijdou. Dosud se tak nestalo. Rovněž zcela mimo rámec svých obvyklých kompetencí Ministerstvo financí podalo podnět na prověrku problematického složení uhlí a použitou technologii a tento týden bude mít k dispozici předběžnou zprávu, na které se podílejí dva ústavy Akademie věd. Zatímco „práce“ ostatních politiků a institucí nepřinesla nic, moje kroky věc rozhýbaly a přináší řešení, kterým šetří peníze daňových poplatníků.
Andrej Babiš, ministr financí
