Na zavedení směrnice do českého práva nyní pracuje Ministerstvo životního prostředí, v září by měl materiál zamířit do meziresortního připomínkového řízení. V minulých týdnech bylo uveřejněno hned několik studií, které ukazují, jaký je skutečný rozsah problému s plastovým odpadem.

Podle nové britské studie je množství plastového odpadu v Atlantském oceánu větší, než se předpokládalo. Výzkumníci se totiž zaměřili nejen na plovoucí plastový odpad, ale i na obsah malých plastových částic níže ve vodním sloupci. A výsledkem je odhad 12-21 milionů tun plastového odpadu jen v Atlantském oceánu. To číslo je skutečně obrovské. Musíme si uvědomit, že se tento plast sám zcela nerozloží, ale pouze se rozpadá na menší a menší částečky. Tyto mikroplasty pak nacházíme prakticky všude a je otázkou, jaký dopad to může mít na ekosystémy i na zdraví lidí. 

Na to, že plasty jsou skutečně všudypřítomné, upozornila další studie, která ukázala přítomnost mikroplastů, především Bisfenol A (BPA), ve všech zkoumaných vzorcích lidské tukové a jaterní tkáně. Další vědci navíc upozorňují na to, že mikroplastické částečky jsou příhodným prostředím pro přenos bakterií a virů, což se potvrdilo ve zkoumaných vzorcích mořské vody, kde bylo právě na mikroplastech nalezeno 100-5000x více bakterií rezistentních vůči antibiotikům, než v okolní vodě. A antibiotická rezistence může do budoucna znamenat velké ohrožení. 

EU se snaží problém s plasty a mikroplasty v prostředí řešit snahou o přechod na cirkulární ekonomiku spojenou s menší produkcí odpadu, maximální recyklací, a právě snahou o úplné omezení některých jednorázových plastových výrobků, a to i díky zmiňované směrnici SUP, která se zaměřuje na výrobky, které tvoří téměř polovinu veškerého odpadu v oceánech a velký zdroj mikroplastů. 

Jedná se o zákaz uvádění jednorázových plastových výrobků na trh, pokud mají ekologickou alternativu. Jde např. o tyčinky do uší, brčka, talíře, příbory, míchátka, tyčky na balonky. U dalších výrobků jako jsou kelímky nebo cigaretové filtry bude cíleno na omezení jejich používání, rozšířenou odpovědnost výrobce, snahu o recyklaci, zvyšování povědomí o negativních vlivech mezi uživateli. 

Pokud by směrnice SUP splnila svůj cíl, budou dopady významné. Jen ona však svět před znečištěním nezachrání. Měla by být jen jedním z kroků, kdy těmi dalšími jsou určitě funkční odpadové zákony, snížení celkové produkce odpadu, podpora recyklace, zkrátka celková přeměna evropského hospodářství k větší cirkularitě.